Workum a Hindeloopen

Vesnice Workum, kde jsme bydleli, není nic velkého. Jedna hlavní třída, kostel, radnice, turistické centrum, škola a Aldi. A taky marína, kanály a moře. Na parkovišti u přístaviště byla většina aut z Německa. Němci sem jezdí i třeba jen na víkend. Jako my jezdíme na lyže do Krkonoš, oni jedou na jachtu do Holandska. 

Co nás ovšem zaujalo hned při první procházce, byly obchody s dekoracemi do bytu. Jak jsme zjistili, v Holandsku jsou všude a jsou krásné. I v té sebemenší vesnici byl nějaký obchod s hrníčky, obrázky, lampičkami, vázami a vším možným dalším k dekorování příbytků. Děti je po druhé procházce začaly nesnášet, protože jsem v nich trávila spoustu času. Pak jsme museli na oplátku na „kukačku“ do hračkářství. V zájmu zachování domácího rozpočtu v obou druzích obchodů ale zůstávalo jen u toho koukání.

Bydlení je vůbec asi holandská záliba. Jak známo, Holanďané nepoužívají záclony. Většinou tedy bydlí ve spodním patře jak za výlohou. A to krásně ozdobenou. Vázy s květinami, dekorace, svícny vystavené v oknech zvou k dalšímu prohlížení. Sice nemáme na starší německý pár, který stál nalepený u okna cizího domu, a paní jen vykřikovala: „To není možné. Vidíš to. To je pěkné.“. Ale i my jsme taky vykřikovali, ale alespoň jsme u toho ta okna neolizovali jako ona. Občas se totiž stane, že obdivujíce interiér domu zjistíte, že to není výloha, ale opravdový byt, kde někdo bydlí a zrovna právě pije kafe a vyřizuje poštu na počítači asi 3 metry od vás. 

Tento exteriér byl u naprosto nevýrazné zástavby normálních činžáků. Majitel byl pravděpodobně obdivovatel stylu šedesátých let, a tak si tak udělal nejen terasu, ale i obývák. Vše v bílé a dokonale sladěné.

Domácí nám hned po příjezdu do Workum dali tip na výlet. Vesnici Hindeloopen. Měl tam být skanzen. Hned jsme vyrazili, ale skanzen jsme nemohli najít, jen zavřené muzeum. Až po procházce nám došlo, že skanzenem je celá vesnička. Líbilo se nám tam tak, že po výletu autem jsme tam jeli ještě na jedno odpoledne člunem. Což bylo sice delší, ale pro suchozemce zajímavější.

K člunu jsme dostali jen klíče, kabel a značně opotřebovanou mapu. Nevíme, zda to bylo značením, kterému jsme až tak nerozuměli nebo poloslepou mapou, ale museli jsme použít i navigaci v telefonu, abychom se na kanálech až tak moc neztratili. Elektrický člun má totiž nevýhodu, že když dojde šťáva, musí se dotlačit k další zásuvce. A plavat za člunem, to jsme s dětmi riskovat nechtěli. Další nevýhodu jsme objevili po hodině plavby. To totiž člun z úsporných důvodů zpomalil tak, že nás předjížděli o důchodci na kolech, kteří jeli po cyklostezce podél kanálu. Když člun byl zaparkovaný, zase se naštěstí vzpamatoval a chvíli jel rychle, ovšem po celodenním výletu, který bychom normálně stihli za 3 hodiny, jsme si delší cesty po kanálech raději rozmysleli.

Hindeloopen je ještě menší rybářská vesnička s marínou a spoustou malých uměleckých obchůdků. Třeba tady na té zahradě bylo vše na prodej růžové nebo fialové. Ráj pro naši Emmu.

V létě jsou tu jachtaři, v zimě bruslaři. Když kanály zamrznou, jezdí se tu z jedné vesnice do druhé na bruslích.

Holandsko

Možná jste si říkali, že mimo týdnu na Maltě, jsme už nikam jinam nevyrazili. Ale ano, vyrazili, ale schovávali jsme si příspěvek “ na pak“. A“ pak“ právě nastalo. Seznamte se, prosím, s Holandskem našima očima.

Pro Holandsko jsme se rozhodli z jednoho jednoduchého důvodu. Máme to blízko. Až k moři to je něco přes čtyři hodiny jízdy autem. A vzhledem k tomu, že na místním pobřeží už jsme byli, rozhodli jsme se prozkoumat rozdíl mezi německým a holandským Frískem.

Největším oříškem bylo sehnání ubytování. Nejdříve jsme mysleli, že budeme v nějakém z Central Parků, což jsou takové vesnice s řadou domků a kompletní infrastrukturou včetně programu pro děti. Ale pak jsme se podívali po internetu na jejich hodnocení, viděli reportáž v televizi a rozhodli se, že to není nic pro nás. A tak jsme hledali a hledali. Další ubytování už bylo skoro zabukované, když jsme zjistili, že asi 10 km od místa je obrovská železárna. Tak to jsme taky nechtěli. Najít v zalidněném Holandsku ubytování, které by nebylo až moc blízko civilizace a nebyl to „park“ bylo složitější, než jsme na začátku mysleli. Ale nakonec to dobře dopadlo a my měli na týden domeček hned u vody ve vesnici Workum.

 A neměli jsme jen domeček. Měli jsme i lodičku. Přesněji řečeno elektrický motorový člun. Ze začátku nás překvapilo, že ubytování se nabízí velice často i s lodí. Ale po příjezdu jsme pochopili.  Voda je opravdu všude a cestování na lodi má jednu výhodu – loď má vždy přednost. Na člunech jezdí už malé děti. Sotva se naučí plavat, sedí v lodi. A pak si mohou vybrat, zda na návštěvu za kamarády pojedou na kole nebo na člunu. A když to zvládnou holandské děti, není důvod, proč by to neměli zvládnout i čeští suchozemci. Takže jsme podnikali výlety nejen autem, ale i po kanálech na člunu. A kde jsme byli, co jsme viděli, o tom zase příště.

Miniaturní svět

V Hamburku se dá vidět spousta věcí. Je to jedno z našich nejoblíbenějších německých měst. I naše děti ho mají rády. Jejich obzvláštní přízi se těší Miniatur Wunderland. ( http://www.miniatur-wunderland.de/).  Kdo budete mít někdy cestu do Hamburku a budete mít s sebou děti, tuto atrakci si nenechte ujít. A na své si tu přijdou i ti, kdo měli či mají rádi vláčky. Wunderland je totiž největším železničním modelem na světě.

V bývalém skladišti kávy ho budují a spravují nadšenci již několik let.  V roce  2011 měli odpracováno přes půl milionu hodin při jeho budování. Muzeum  je v několika velkých místnostech a je tematicky rozdělené. Najde se tu Německo i s potokem, kde se stala vražda, obrovské Švýcarsko s horami vysokými 3 patra, Amerika se zlatým dolem, Hamburg, kde v centru hoří, letiště s hangáry i odbavovacími halami a Skandinávie s majáky a fjordy.

 Všechny části jsou vypracovány do nejmenších detailů. Nejsou tu jen vláčky, auta, domy a zeleň, ale i figurky, které pracují, odpočívají, učí se, někam jdou, tráví dovolenou, skáčou padákem, letí letadlem nebo lodí. Člověk tu tráví hodiny a pořád se něčemu diví a objevuje nové a nové  maličkosti.

 Letiště je jednou z nejnověších částí. Letadla tu přistávají i odlétají, pojíždějí po letištní ploše i parkují v hangárech. Pilně se pracuje na opravě letadla po havárii.

 A když USA, tak i Vegas. V noci je prý i v reálu nejpůsobivější. Ve dne v poušti poblíž přistává stříbrné UFO se zelenými marťánky.

 V Německu jsou populární blešáky, jak jsem psala před nedávnem. Jeden se dostal i do miniaturního světa.

Obrovská zaoceánská loď vplouvá do norského fjordu. Tady jsme stáli hodně dlouho. Adama ta velká loď fascinovala a od té doby ji s oblibou kreslí.

Koho by tato malá upoutávka navnadila na návštěvu jen upozorňuji, že na lístky se stojí fronty ( a ty mohou být velmi dlouhé). Proto se v každém případě doporučuje rezervace lístků přes internet. Lístky se objednávají na přesný čas a místo stání ve frontě se dá zírat třeba na přesnou miniaturu hamburských skladů, kde se nachází muzeum i s návštěvníky a jezdícími minivláčky uvnitř.

Při cestě vlakem zpátky jsme se Adama ptali, co se mu v muzeu líbilo nejvíc. Pěkně nahlas, aby celý vagón slyšel, odpověděl, že vražda a mrtvola v potoce. V ten okamžik jsme byli rádi, že mluví česky :D.