Oktoberfest

Jak už bylo řečeno minule, minulá sobota měla o hodinu více. A tak jsme šli na Oktoberfest. Ne, nezaletěli jsme si soukromým tryskáčem do Mnichova na Wiesn, ale šli jsme do školy v Pueble. Colegio Humboldt, největší německá škola v Pueble, pořádala už po dvaadvacáté svou vlastní oslavu bavorského piva a párků.

Pro nás to byl úplně premiérový fest, protože na tom mnichovském jsme nikdy nebyli. Ale co známe z vyprávění, byl mexická varianta celkem dobrou kopií. Místní Oktoberfest se pyšní tím, že je největším rodinným svátkem v Pueble. Nevím, jak pro Mexičany, ale pro Němce co tu pracují, to platí určitě. Potkali jsme tu spoustu známých a jejich nadšených dětí, pro které tu bylo spoustu atrakcí. Od klouzaček a prolézaček pro ty nejmenší až po bungee a zorbing pro ty odrostlejší. Pro rodiče bylo točené pivo (to není v Mexiku běžné). Německá specialita - buřt s bramborovým salátem nebo zelím nebo currywurst byly pro všechny.

Fest začal od desíti, ale jídlo se podávalo až od 12. Takže ve 12,05 stálo u většiny stánků s jídlem spoustu netrpělivých hostů očekávající svou dávku buřtu, případně vepřového kolena. Okolo druhé se celý stan zaplnil, protože dorazili i Mexičané, kteří v sobotu musí dlouho snídat a jít na mši. Atmosféru dokreslovala živá hudba, která hrála některé bavorské odrhovačky, ale hlavně irskou muziku, která k pivu celkem pasovala.

Kdo se dostavil v celém bavorském kroji - pro ženy je to dirndl (blůza s velkým výstřihem a nabíranými rukávy a šatová sukně) a pro muže kožené kalhoty a klobouk se štětkou - měl vstup zdarma a mohl soutěžit o nejlepší kroj. My viděli jen pár exemplářů, mezi nimi i kluci našich známých (na obrázku). Když se však účastnili na fotce zachycené vypečené atrakce ( když se jeden trefí na cíl, druhý spadne do kádě s vodou), myslím, že by rodiče byli radši, kdyby měli na sobě fotbalistický dres jako obvykle :-))).

Detaily z Verzcruzu

Dnes máme o hodinu delší den, protože začal i v Mexiku zimní čas. A protože teď psaní zanedbávám, alespoň během té jedné hodiny napíšu nový příspěvek. O některých detailech, které jsme potkali na výletě do Veracruzu v září.

Byla to naše druhá návštěva nejvýznamnějšího přístavu Mexika. Ale minule jsme tu byli o Vánocích, všude plno lidí. Teď to bylo mimo sezónu a ve městě vládl klid. Svítilo sluníčko, lidé se pomalu procházeli po promenádě podél moře a turistů bylo minimum. Tak jsme se konečně podívali do Akvária.
Akvárium ve Veracruzu je největším svého druhu v Latinské Americe. O jeho založení se začalo diskutovat už v 80. letech a v roce 1990 se začalo stavět na místě bývalého fotbalového hřiště na konci přímořské promenády. Otevřeno bylo v roce 1992 a od té doby ho každoročně navštíví tisíce lidí. V každém průvodci je Akvárium uvedeno jako jedna z hlavních atrakcí Veracruzu.

Akvárium je rozdělené na několik sekcí - sladkovodní, slanovodní (existuje to slovo vůbec? :-) ), žralokárium, medusarium (to jsem ale vymyslela hezké názvy, co?) a třeba vodní tunel, kdy vám nad hlavou plavou metrové rybičky jako z pravěku. Celá procházka akvárkem má přes půl kilometru.

Většina mořských druhů je pro nás neznámá a jako laikům nám ani latinské názvy a pravidelné živé komentáře ve španělštině moc nepomohly. Na tomto snímku je ale želva (to jsme poznali)...

Na druhém konci přímořské promenády se nachází budova Pemexu, monopolního prodejce pohonných hmot v Mexiku. Před ní stojí bojovníci. Jsou to pravděpodobně nějací hrdinové mexické revoluce, i když ty zbraně nám připadali o nějaký ten pátek modernější. U nich jsme si zavzpomínali na doby, kdy jsme jako jiskry a pionýři u takových soch museli stát a vzdávat jim hold.

Další socha, tentokrát o něco přátelštější páreček. Tanečníci na sobě mají typický veracruzský kroj. Ve skutečnosti by měl tanečník být celý v bílém jen s červenou stuhou okolo krku. I tanečnice by byla celá v bílém jen s vyšívanou černou zástěrkou a bílo-černým vějířem. Tady jsou však celí bronzoví a navždy pozorují odliv a příliv Atlantiku.
Na kroj v barvách i ukázku tance se můžete podívat třeba tady:
http://www.veracruz-puerto.gob.mx/cultura/trajetipico.asp


Ač je to k nevíře, tenhle stroj je kávovar ve známé veracruzské kavárně Grand Cafe de la Parroquia. (http://www.laparroquia.com/index.html)Kavárna tu stojí od roku 1808 a ten kávovar určitě pamatuje začátek 20. století. Na první pohled kavárna nevypadá nijak honosně. Bíle vykachličkované stěny, jednoduché kulaté stolky a židle thonetky. Mezi hosty pobíhá spoustu číšníků v bílých halenách. Nejznámější objednávkou je "lechero" - velká káva s mlékem. Zvláštní je její servírování. Číšník přinese velkou sklenici, kde je tak na 3 centimetry nalitá horká a velmi silná káva. Do sklenice pak břinkne silně lžící. Na tento signál reaguje jiný číšník, který má v ruce 2 veliké konvice. Jednu s horkým mlékem, kterou dolije sklenici až po okraj. Když chce někdo kávu silnější, doleje mu ji z druhé, menší konvice. Kam se hrabe Starbucks - kafe tady bylo opravdu nezapomenutelné.

Poslední den ráno nás i přes zavřené okno hotelu probudily divné zvuky. Když jsme celí rozespalí vykoukli z okna, uviděli jsme srocení vojsk. Bylo totiž 16. září a Mexiko oslavovalo založení. Vojáci se připravovali na slavnostní přehlídku. My jsme ji měli jako na dlani. Vojáci, námořníci, školáci, hasiči defilovali pod naším hotelovým balkonem skoro hodinu. Nejvíce se přehlídka líbila Adamovi, obzvláště hasičské a policejní vozy. My jsme opět vzpomínali na dobu dětství, když takové přehlídky byly povinné i pro nás.

Pískálek

Že nevíte, kdo je pískálek? Není to ani zvíře, ani pták, je to povolání. Pravděpodobně místní specialita.
Pískálek je z 99 procent muž ve světlé košili a tmavých kalhotách s píšťalkou přilepenou ke rtu. Stojí na parkovištích všech supermarketů, obchodních center nebo nemocnic. Může stát taky jen tak na ulici, kde se dá parkovat.
Pískálek je dobrovolník, který svou práci dělá za něco málo drobných, co dostane.
A co pískálek dělá? No to je přece jasné. Hlavně píská.
Jeden ostrý hvizd na přijíždějící auto znamená, že tady je místo na zaparkování. Někdy má pískálek k tomuto účelu červený hadr, kterým mává směrem k volnému místu.
Přerušované pískání v různých intervalech znamená stůj nebo jeď. Signalizuje tak řidiči, který opouští své parkovací místo, jestli může bez problémů vyjet nebo ne. V mexických autech většinou nebývá naistalovaný parkovací asistent, protože pískálek zvládá jeho práci.
Pak taky pískálek pomáhá. Hlavně u nákupních center pomáhá s tlačením vozíku k autu a vykládáním nákupu do kufru.
Když prší, pomůže pískálek s košíkem a dokonce ochrání zákazníka před deštěm. Většinou slunečníkem.
Pískálek je neodmyslitelnou součástí parkování a nakupování. Za svou celodenní práci dostane zaplaceno od parkujících a vyjíždějících řidičů od dvou do pěti pesos. A za tu almužnu se na řidiče ještě usměje a popřeje mu dobrý den.

Reklamou ke zdraví

Včera jsem se v kojící pauze koukala na pořad o léčbě lidí s velkou obezitou. Pořad o bandážích žaludku, zdravé stravě a pohybu přerušila reklama. Poté, co jedna mladá prostorově velmi výrazná žena prohlásila, že její kila jsou především z fast foodu následovala reklama na Coca Colu. Jako všechny reklamy byla ve stylu "Pijte colu, budete mladí a úspěšní". Po celých 30 vteřin, co reklama trvala, byl dole na obrazovce nápis " Pijte zdravě". Nikde jinde jsem to ještě neviděla, ale tady v Mexiku je součástí reklamy ještě osvětový nápis, který ja často skoro v rozporu s běžící reklamou.

Mexičané jsou přeborníci ve spotřebě "refrescos", všech těch sladkých bublinkových pití od Coly přes Fantu, Sprite až po místní výrobky třeba s příchutí kaktusů. Když vidíte Mexičany dělající nedělní piknik v parku, můžete si být stoprocentně jisti, že vedle obrovských pytlů s chipsy a nachos mají stejně obrovskou lahev se sladkým pitím. Podle některých výzkumů se tu vypije nejvíce kolových nápojů na světě. A právě ty, v kombinaci s poměrně nezdravou místní stravou jsou příčinou toho, že Mexičané jsou hned za Amíky nejvíce tlustým národem. A možná proto tu běží ty spolu s reklamou i ty osvětové nápisy.

Člověk, když se kouká na televizi má film rozkouskovaný reklamami a taky upozorněními, jak se udržet fit a v kondici. Takže u reklamy na brambůrky je "Jezte zeleninu", u kečupu "Jezte zdravě", u reklamy na videohry "Sportuj" a u propagace nové řasenky "Čistota je zdravá". Stejné je to v rádiu, kdy po jednotlivých reklamách anonymní hlas rychle prohlásí dané heslo. Nevím, jestli je to dané zákonem nebo prostě nějaký nepřítel reklamních časů jen prosadil, že jejich součástí musí být věta, kterou se obsah reklamy trochu shodí.

Nevím, jak by se v Čechách ujala reklama na plzničkou, pod kterou by byl nápis "Pij dva litry vody denně". Myslím, že typický Čech by argumentoval tak, že součástí piva je přece hlavně voda, takže když vypije čtyři pivínka, má ty dva litry v pohodě doma, ne? :-))

Názorný příklad: Reklama na pivo Sol s douškou "Evita el Exceso", tedy něco ve smyslu Nepij přes míru...

Detaily z Cuernavacy

Minule jsem slíbila, dnes plním. Tentokrát více obrázků a méně písmenek z procházek Cuernavacou.

Zvonek - holka. Zajímavý způsob, jak zacpat ženě pusu.

Sněžnice jako nezbytná součást tropického vybavení. V Cuernavace sice vidí sníh akorát na vrcholku Popocatepetlu, ale v hotelu byli na případnou sněhovou vánici dobře připraveni.


Strom plný luceren. V hotelu bylo různých luceren, lampiček a svítidel nepočítaně. Tento lucernový strom byl ale jedním z nejeefektnějších venkovních osvětlení jaké jsme viděli.

V takovém kočáře se mohli návštěvníci Cuernavacy pohybovat ve městě ještě v minulém století. Prý se dovnitř vešli 4 cestující a ještě kočí na kozlíku. No, jsme rádi, že už jezdíme autem...

Americká kamna s celuloidovými okénky. Když jsem je viděla, vzpomněla jsem si na dětské knížky z první republiky, které jsem čítávala na prázdninách u babičky. Už nevím ve které přesně, ale určitě v nějaké románové rodině hřála i v Čechách. V hotelu byla jen pro ozdobu, ale možná by svému účelu ještě posloužila, i když celuloid už ohlodal zub času.

Poddubáci z tropické zahrady. Voněly jako český les a nám se při pohledu na ně zastesklo po smaženici (kterou za normálních okolností ani jeden nejíme ;-) )

Dveře s ručičkou.

Stůl vykládaný mořským pískem a indiánskými artefakty. Takové hotelové příruční muzeum.