Bezplatné, nebo téměř bezplatné, zdravotnictví jak ho známe z Čech tady teda v žádném případě nefunguje. Kdo potřebuje lékařskou péči, musí mít v peněžence připravenou kulatou sumičku. Kdo ji nemá, buď k doktorovi vůbec nejde nebo se musí spolehnout na levné, ne moc kvalitní státní služby. To vede často k tomu, že lidi si kupují léky sami bez jakéhokoli lékařského doporučení. A tak se mi stalo, že jsem koupila léky, které mi doporučila známá a až doma z internetu zjistila, že jsem koupila antibiotika.Léky - zobání když něco bolí
U léků nejsou žádné informace. Příbalový letáček velikosti A4, který se občas vejde do evropské krabičky s léky, tady prostě neexistuje. Buď dávkování poradí lékárník nebo nezbývá než najít lék na internetu a přímo u farmaceutické firmy si sám zjistit, co a jak brát, případně kdy nebrat.
Ale přece jen jsou tu už o krok napřed od Indie, kde se léky nejenže neprodávaly s nějakou informací, ale prodávaly se samostatně na počet. Takže dostat 7 aspirinů na odstřihnutém platíčku nebyla žádná vyjímka.
Také za léky se platí plná cena. U lékaře sice člověk dostane něco jako recept, ale zaplatit si je musí sám. A ceny jsou výrazně vyšší než doma, takže za malé balení aspirinu 240 korun, za antibiotika jsem platila 600 a za kapky do nosu 120. Takže žádný div, že vedle knížek si z Čech vozíme i zásoby osvědčených léků jako Nasivin nebo Paralen.
Upíři - když odbírají krev
Dneska jsem byla na odběrech krve. Ty se tady nedělejí hlavně v nemocnicích nebo poliklinikách, ale ve specializovaných samostatných laboratořích. Platí se opět hotově při registraci. Sestřička do počítače naťuká osobní údaje a zadá požadované procedury. Běžný rozbor krve stojí 500 korun, speciální od 600 do 2000. Zrovna jsem si říkala, že by mě zajímalo, jak by se tvářili čeští pacienti, kdyby za tuhle cenu museli platit ze svého. Pochybuju, že v Čechách jsou vyšetření levnější, ale když člověk sumu nemusí zaplatit hned z vlastní kapsy, ani mu to nepřijde. Výsledky rozborů jsou překvapivě brzo, už večer ten samý den. Doktoři - Další, prosím
K lékaři se tu striktně objednává na čas a pak se taky nečeká. Ordinační hodiny jsou odlišné od českých. V sedm ráno ještě doktor spí a začíná ordinovat od devíti, desíti dopoledne do dvou. Odpolední směnu pak většina z nich má od čtyř do osmi. Je to celkem pohodlné, protože dítě se nemusí k dotorovi budit a jde na očkování hezky vyspalé a k zubaři může člověk klidně v půl osmé večer, po práci.
Opět, za každou návštěvu se platí. U pediatra platím 800, u "dospěláckého" 600 korun za návštěvu. Plus každý úkon navíc extra. Člověk pak má ale pocit, že jde opravdu o lékařskou službu a za své peníze může dostat požadovaný standard.
A ještě perlička na konec. Mexičané milují léky. Mají snížený práh bolesti nebo co a pokud je něco bolí, okamžitě sáhnou po prášku. Zkusit vydržet bolest hlavy nebo rozhýbat bolest zad cvičením - to od Mexičana nechtějte. Pokud existuje chemická pomoc, rád si ji zaplatí. A tak naše hospodyně, když začnu kýchat, mi tvrdí, že mám "gripu" a že potřebuju antibiotika.
My ale, zvyklí na socialistické zdravotnictví, se většinou zhrozíme, kolik to zase bude stát. Sáhnem do lékarničky pro paralen a uvaříme si čaj. Víme totiž, že to není žádná chřipka, ale obyčejná rýma, které léčená trvá 7 dní a neléčená týden :-)-.
Žádné komentáře:
Okomentovat