Na Nový rok jsme vyrazili do Veracruzu, zkontrolovat, jestli je Atlantik mokrý a slaný. Byla to naše atlantická premiéra. Veracruz je od Puebly jen tři hodiny jízdy, takže se jeho pláže dají považovat za nejbližší dosažitelné. Už samotná cesta je zážitek, protože se přejíždí masiv Orizaby, nejvyšší hory Mexika. Hory rozdělují na cestu na dvě části - suchou a studenou (od Puebly k horám) a vlhkou a horkou (od hor k oceánu). Jen pro zajímavost, podle toho jaké je počasí ve Veracruzu, tak je i v Pueble. Když na pobřeží leje, hory to trochu přefiltrují a u nás dost prší.
Veracruz byl v minulosti jedním z nejdůležitějších přístavů Ameriky. Nedaleko od jeho zálivu se vylodil Cortéz a pak se město postupně stalo centrem obchodu mezi Novým Španělskem a Evropou. Nás proto překvapilo, že dnešní Veracruz není až tak velký, jak by jeho dřívějšímu významu odpovídalo. Dodnes má ale nejdůležitější mexický nákladní přístav, který zabírá tak třetinu města. Spousta evropského zboží se k nám dostává právě tudy.
Zócalo. Jako všude je v centru náměstí podstavec s altánkem. Jelikož jsme byli ve městě hned po Novém roce, skvěl se ještě na radnici obrovské rudé přání k Vánocům a novému roku. Před radnicí pak vánoční strom a pod ním jesličky v nadživotní velikosti. Hned vedle byl trh s cetkami všeho druhu.
Věž veracruzské katedrály. Kostel sám o sobě je v dost dezolátním stavu. Vlhko a teplo dělají na zdivu a omítkách svou práci a církev nestíhá spravovat. Překvapila nás také střídmá výzdoba interiéru. Od jednoho z nejbohatších měst Mexika jsme očekávali víc. Ale asi tady místní víc investovali do obchodu než do církve.
Veřejná pláž a rybáři. Pláž byla nacpaná k prasknutí mexickými rodinkami s kupami dětí. Okolo pláže vede promenáda lemovaná obchůdky a hospůdkami, kam vás naháněči na každém kroku vábí. Většina hospůdek vedle menu podává také živou mexickou hudbu, takže si můžete popíjet piňa coladu za doprovodu zvuků marimby.
Část přístavu sousedí hned s historickým centrem. Za povšimnutí stojí polonahý mladík v modrých šortkách. Spolu s dalšími pěti kamárády skákali do vod přístavu. Samozřejmě si za exhibici nechali taky trošku zaplatit.
Plaza de las banderas, válečná loď Guanajuato. Tahle lodička je dalším tursitickým lákadlem. Původně bojovala od druhé světové války až do devadesátých let. Teď je na odpočinku v zátoce nedaleko Boca del Río a je z ní muzeum. Prohlídka trvá hodinu a dozvíte se na ní, kde spal kapitán, jak vypadají lodní záchodky a sprchy a ještě vás naučí nějaký uzel. My jsme prohlídku museli na chvíli přerušit, protože lodní siréna z kapitánského můstku vyděsila Adama natolik, že se musel jít uklidňovat hovorem s pirátským papouškem.
Boca del Río - je součáští Veracruzu, řekli bychom, že tvoří souměstí. Boca je obchodním a hotelovým centrem. Tohle byla pláž našeho hotelu. Na rozdíl od Pacifiku, tady byl oceán mírný a klidný jako rybník. To se líbilo hlavně Adamovi, který vydržel plácat bábovičky z tmavého písku celé odpoledne.
Veracruz byl v minulosti jedním z nejdůležitějších přístavů Ameriky. Nedaleko od jeho zálivu se vylodil Cortéz a pak se město postupně stalo centrem obchodu mezi Novým Španělskem a Evropou. Nás proto překvapilo, že dnešní Veracruz není až tak velký, jak by jeho dřívějšímu významu odpovídalo. Dodnes má ale nejdůležitější mexický nákladní přístav, který zabírá tak třetinu města. Spousta evropského zboží se k nám dostává právě tudy.
Zócalo. Jako všude je v centru náměstí podstavec s altánkem. Jelikož jsme byli ve městě hned po Novém roce, skvěl se ještě na radnici obrovské rudé přání k Vánocům a novému roku. Před radnicí pak vánoční strom a pod ním jesličky v nadživotní velikosti. Hned vedle byl trh s cetkami všeho druhu.
Věž veracruzské katedrály. Kostel sám o sobě je v dost dezolátním stavu. Vlhko a teplo dělají na zdivu a omítkách svou práci a církev nestíhá spravovat. Překvapila nás také střídmá výzdoba interiéru. Od jednoho z nejbohatších měst Mexika jsme očekávali víc. Ale asi tady místní víc investovali do obchodu než do církve.
Veřejná pláž a rybáři. Pláž byla nacpaná k prasknutí mexickými rodinkami s kupami dětí. Okolo pláže vede promenáda lemovaná obchůdky a hospůdkami, kam vás naháněči na každém kroku vábí. Většina hospůdek vedle menu podává také živou mexickou hudbu, takže si můžete popíjet piňa coladu za doprovodu zvuků marimby.
Část přístavu sousedí hned s historickým centrem. Za povšimnutí stojí polonahý mladík v modrých šortkách. Spolu s dalšími pěti kamárády skákali do vod přístavu. Samozřejmě si za exhibici nechali taky trošku zaplatit.
Plaza de las banderas, válečná loď Guanajuato. Tahle lodička je dalším tursitickým lákadlem. Původně bojovala od druhé světové války až do devadesátých let. Teď je na odpočinku v zátoce nedaleko Boca del Río a je z ní muzeum. Prohlídka trvá hodinu a dozvíte se na ní, kde spal kapitán, jak vypadají lodní záchodky a sprchy a ještě vás naučí nějaký uzel. My jsme prohlídku museli na chvíli přerušit, protože lodní siréna z kapitánského můstku vyděsila Adama natolik, že se musel jít uklidňovat hovorem s pirátským papouškem.
Boca del Río - je součáští Veracruzu, řekli bychom, že tvoří souměstí. Boca je obchodním a hotelovým centrem. Tohle byla pláž našeho hotelu. Na rozdíl od Pacifiku, tady byl oceán mírný a klidný jako rybník. To se líbilo hlavně Adamovi, který vydržel plácat bábovičky z tmavého písku celé odpoledne.
2 komentáře:
Prosím mám dotaz. Co to je, nebo lépe jak vypadá a k čemu se dá přirovnat "marimba"
Marimba je něco jako velký dřevěný xylofon. Hraje na něj buď jeden nebo dva hráči paličkami. Vlastně se na něj hraje jako na náš cimbál.
Okomentovat