V sobotu bylo po dlouhé době zase krásně. Sluníčko svítilo, obloha vymetená a my si po cestě z nákupu všimli, že jsou vidět všechny okolní hory. To nebývá časté, protože téměř vždy je ta či ona zahalena do mraků. Dokonce byla vidět z Puebly sto kilometrů vzdálená Pico de Orizaba, nejvyšší hora Mexika. Nedalo nám to a po obědě jsme se vypravili na fotografický lov tohoto vzácného jevu.
Pico de Orizaba, vzácný úlovek. Bývá k vidění jen pár dní v roce, nám se jí zatím podařilo spatřit jenom jednou při návratu z Veracruzu. Tentokrát nebyla skrytá celá v mracích, ale ve sněhu.
Pico de Orizaba podruhé. Kvůli ní jsme jeli na dálnici na Veracruz. Ať se to nezdá, nejvyšší hora je vzdálená ještě dobrých 100 kilometrů.
Malinche, nejmejší sopka v okolí, pouhá čtyřtisícovka. Tenhle záběr z druhé strany hory, Puebla leží za ní. Po zimě a deštích je i na Malinche sníh.
Malinche z Puebly. Normálně není odpoledne skoro nikdy vidět, protože je schovaná v mracích. Tentokrát jsme ji ale mohli takhle vyfotit z naší ulice.
Západ slunce nad Iztou. Není nad to, fotit momentky krajiny z auta jedoucího stovkou po dálnici...
Bonbónek na konec. Není to sice z výletové soboty, ale pár dní před tím. Ráno jsme se probudili a hory byly pohádkově zachumlané do nízkých mraků. Tady vykukuje Izta.
A tady už se poodhalil Popo.
Pico de Orizaba, vzácný úlovek. Bývá k vidění jen pár dní v roce, nám se jí zatím podařilo spatřit jenom jednou při návratu z Veracruzu. Tentokrát nebyla skrytá celá v mracích, ale ve sněhu.
Pico de Orizaba podruhé. Kvůli ní jsme jeli na dálnici na Veracruz. Ať se to nezdá, nejvyšší hora je vzdálená ještě dobrých 100 kilometrů.
Malinche, nejmejší sopka v okolí, pouhá čtyřtisícovka. Tenhle záběr z druhé strany hory, Puebla leží za ní. Po zimě a deštích je i na Malinche sníh.
Malinche z Puebly. Normálně není odpoledne skoro nikdy vidět, protože je schovaná v mracích. Tentokrát jsme ji ale mohli takhle vyfotit z naší ulice.
Západ slunce nad Iztou. Není nad to, fotit momentky krajiny z auta jedoucího stovkou po dálnici...
Bonbónek na konec. Není to sice z výletové soboty, ale pár dní před tím. Ráno jsme se probudili a hory byly pohádkově zachumlané do nízkých mraků. Tady vykukuje Izta.
A tady už se poodhalil Popo.
Žádné komentáře:
Okomentovat