Kulový blesk

Naše stěhování za západní hranice nabývá pevných kontur. Nebude to sice devítisměna, jako organizoval Hrušínský ve filmu, ale dobré naplánování vyžaduje i tak. Jako první se stěhují současní majitelé domku v Německu. Pak je budeme následovat my z Čech do Německa a poslední budou nájemníci do našeho bytu. Německá část stěhování prý už začala, naše bude následovat první týden v červenci a tečku udělají na začátku srpna naši noví nájemníci. Takže teď jen aby někoho z toho pohybu nekleplo, abychom ho nemuseli stěhovat zabaleného v peřinách.
Stěhování je vůbec věc. Když čtu někde statistiky, že Češi se nejsou ochotní stěhovat za zaměstnáním, musím konstatovat, že naše rodina není typicky česká. Zároveň ale typického Čecha chápu, stěhování je opruz tím větší, čím víc má člověk věcí. Do Indie jsme odjížděli se sedmi zavazadly, ale vraceli jsme se s 11 bednami v leteckém kontejneru. Do Mexika jsme odjížděli se 14 krabicemi, ale vraceli jsme se s 87 stěhovanými kusy a potřebovali na ně už kontejner lodní. A na červencové stěhování se připravuji na počet okolo 170 položek. Z této hrubé statistiky vyplývá, že naše případné další stěhování už bude realizovatelné pouze kamionem a jen doufám, že další přesun se bude konat až v době, kdy načerpáme dostatek sil. Jak fyzických, tak psychických i finančních.
Pointu tento příspěvek nemá. Jen jsem se potřebovala podělit s veřejností o úděl, který nás v nejbližší době čeká. Kdybyste měli nějakou radu, jak přežít stěhování bez úhony, budu za ni ráda. Jen ne prosím tu o vyhoření či vytopení. Tak dobře pojištění zase nejsme... :-)