Kávu nebo čaj?

Co si dáte? Kávu nebo čaj? Běžná otázka. Ale jak tak putujeme od zemi k zemi, poznáváme, že jsou země kávové a země čajové. Poprvé jsme si toho více všimli v Řecku, když jsme poznali jejich vynikající frappé. O čaj jsme tam nikde nezavadili. A pochopili jsme, že otázka čaje a kávy je trošku národnostním vymezením mezi Řeky a Turky.

Pak přišla Indie a s ní, samozřejmě, nadvláda čaje. Dobrou kávu uměli v Indii připravit jen málokdy, špatně se i sháněla domů. Zato čaj byl v jakémkoliv množství v kteroukoliv denní i noční dobu. Při nákupu v menších obchodech nebo při objednávání brýlí v optice byl čaj běžným doplňkem. Pil se hlavně černý, někdy s citrónem, někdy s kořením, občas i mléčný s kořením. Zelený byl málokdy, ovocný vůbec.

Mexiko je kávová země. Kávovník se pěstuje a sklízí třeba v okolí Cuetzalanu, odkud pocházela naše muchacha. Ta mi třeba vyprávěla, že když zemědělci pěstující kávu nemají peníze, dávají dětem místo mléka do lahve sladké kafe. A pak se divili, že děti neposedí. To určitě není to nejzdravější, ale co, zvyk je zvyk. Mexickou kávovou specialitou je café de olla (kafe z hrnce).  To se vaří ve velkém kameninovém hrnci s tmavým cukrem, skořicí, anýzem nebo hřebíčkem a trochou čokolády. Podává se pak v kávových kameninových hrnečcích. K dostání je skoro všude a třeba při snídaních v hotelích jsou často dvě kameninové nádoby s naběračkou – v jedné je café de olla a v druhé čokoláda. Na můj dotaz, zda pijí Mexičané čaj se mi dostalo jasné odpovědi. Ano, pijí, když jsou nemocní. Tak to mají společné s Řeky. Čajů byl v Mexiku omezený výběr, jediný, který byl vždy k dostání, byl heřmánkový.

A teď Německo. Ročně se tu vypije prý přes 160 litrů kafe na hlavu. Takže opět kávová země. Původní zvyk ráno zapnou překapávač a pak celý den prohřívat konvici filtrované kávy už slábne, nastupují ale různé kávovary na kapsle a pady a taky spoustu domácností si pořizuje stroje na espreso. Káva se tu pije celý den – od snídaně, přes oběd až do pozdního odpoledne. Místním rituálem, velice nebezpečným pro figuru, je „Kaffee und Kuchen“. Je to obdoba anglického čaje o páté. Mezi čtvrtou a pátou se prostě dává kafe a něco sladkému k tomu. Ale i v Německu mají dobré čaje - třeba na ostrovech není nic lepšího, než si po procházce po pláži, zahřát výborným fríským čajem.

Jen s Čechy mám při tomto laickém porovnávání problém kam je zařadit. Normálně se zveme "na kafe", ale mnohdy si u toho dáváme čaj. V ovocných čajích jsme prý přeborníci a je fakt, že někde je ani neznají nebo je nenazývají čajem. Tak nevím, viděla bych to tak půl na půl mezi českými kávomilci a příznivci čaje. 

Jestli jste dostali při čtení na něco k pití chuť, tak ať vám chutná, ať je to čaj nebo kafe. A třeba můžete napsat, jestli jsou podle vás Češi spíš kávoví nebo čajoví. (odpoveď "pivní" se neuznává...)

P.S. Dobrá zpráva pro všechny, které už nebaví číst. Od příště slibuji více obrázků. Právě je pro vás sbíráme u Baltu...