Lampion, pracně zhotovený minulý týden, bylo
nutné také provětrat. A to v pátek 11.
listopadu, na svátek svatého Martina. Vůbec nevím, jestli se kdysi u nás tento
svátek také slavil. Tušila jsem jen z prvorepublikových knížek, že se
pekly svatomartinské rohlíčky, ale jinak nic. První oslavu svatého Martina i s lampionovým
průvodem jsme absolvovali již v Mexiku s německou komunitou. Tento
rok to bylo podruhé. Říkám si, že když už byly zrušeny všechny ty průvody na
Velkou říjnovou revoluci (naštěstí), nebylo by marné tuto tradici importovat i
do Čech. Děti jsou z lampionů nadšené a proč jim trochu té předadventní
radosti nedopřát.
Svatomartinský průvod v naší vesnici pořádala školka s kostelem
a hasiči. Rozdělení rolí bylo následující – školka dodala účastníky malé i
velké v hojném počtu, kostel zajistil duchovní stránku oslav a hasiči tu
praktickou včetně toho, aby žádného účastníka průvodu nepřejelo auto a aby se
všichni najedli a napili.
My, nepoučitelní cizinci, jsme opět přišli na začátek akce
pozdě. Všude bylo napsáno v pět, a tak jsme do kostela vstoupili v pět.
Všichni domorodí už spořádaně seděli na svých místech v kostelních lavicích
a poslouchali krátké kázání. Vzhledem k velkému počtu dětí od nula do pěti
let byl stručný a rychle se přešlo k divadelnímu zpracování pověsti o
svatém Martinovi. Svatý Martin byl voják
a při kontrole stráží narazil na chudáka, který v noci mrznul a neměl co
na sebe. Martinovi se ho zželelo, svým mečem přeťal svůj vojenský plášť a
rozdělil se se žebrákem. Za to se mu druhou noc zjevil Ježíš s polovinou jeho
pláště. Dětem se divadlo moc líbilo a vůbec jim nevadilo, že Martin byl
Martina, protože asi na základní škole došli kluci. Pak se zpívaly
svatomartinské písničky – něco jako koledy, které se mají zpívat při průvodu,
ale v kostele to lépe znělo. (Příjemně nás překvapilo, že Adam opravdu
písničky uměl a i zpíval, i když si vzápětí řekl o simultánní překlad).
A pak se vyrazilo s lapionky. Hasiči zavřeli střed města a děti s lucerničkami
měly volný průchod. Vypadalo to malebně, rodiče se při vyrábění lampionů velice
snažili, a tak byly k vidění nejen myšičky, včeličky a ovečky (skupiny ze
školky), ale i různí draci, strašidýlka, svatí Martinové a dokonce kočár i s Popelkou.
Průvod pak dorazil do hasičské zbrojnice, kde se děti občerstvily párkem v rohlíku,
a všichni se zahřáli teplým čajem. Takže tolik reportáž z naší první
leiferdské společenské události. Možná, že při adventu bude ještě nějaká další.
Žádné komentáře:
Okomentovat