Autobusem po Maltě

V sobotu jsme se vrátili z Malty. Ne z té s malým "m" jako minulý rok po stěhování, ale z té opravdové, středozemní, ostrovní země se složitou historií a velice divným jazykem. A aby jste z toho něco měli, tady je začátek minireportáže. Dnes o cestování maltskými autobusy.

Doprava na Maltě je pro středního Evropana poněkud záludná. Jezdí se tu totiž vlevo, a tak na řízení si tu kromě místních troufnou jen angličtí turisté. Síť silnic je na Maltě hustá, značení je typicky jihoevropské a místní názvy jsou pro turisty více či méně nevyslovitelné.  Styl řízení je chaotický, ale větší škody na zdraví jsme nikde neviděli, když už, tak jen plechy.

Další možností dopravy pro cizince jsou turistické busy. Místní cestovní agentury nabízení různé půl či jednodenní výlety s průvodci. Existují tu takzvané „hop on, hop off“ busy. Doubledeckery brázdí ostrov po daných okruzích a turisté mohou vystoupit a nastoupit na označených zastávkách. Busy jezdí každou půlhodinu a jednodenní jízdenka na jeden okruh stojí 15 euro na osobu.

Možnost, pro odvážnější  a flexibilní, je místní linková autobusová doprava provozovaná firmou Arriva (stejná co jezdí i po středních Čechách). Cestování tímto způsobem je nejlevnější, pouhých 2,60 na osobu a den. O co je jízda levnější, o to je dobrodružnější. 

Jízdní řády existují, ale autobusy podle nich jezdí jen orientačně.  Na každé zastávce by měl být jízdní řád, skutečnost je ovšem taková, že ten aktuální je vyvěšen pouze na těch hlavních. Někde je starý, někde žádný, někde třeba informace, že autobus linky 123 tu už nezastavuje a autobus linky 124 tu bude zastavovat za měsíc. Cestujícím tedy nezbývá než se postavit na zastávku a vyčkávat, zda jejich linka pojede a házet si korunou, zda zastaví či nezastaví. Čísla linek nám taky zůstala záhadou. Na hotelu jsme si vyžádali mapku s plánem linek, ale v průběhu týdne jsme zjistili, že některá čísla nejezdí tam, kam je napsané na mapce nebo nejezdí vůbec. Naopak v reálu jsme jeli linkou, která na plánku nebyla. Prostě cestování linkovými autobusy chce dostatek času a pevné nervy. My jsme to prostě pojali tak, že jsme na nějaký autobus nasedli a doufali, že nás doveze na zajímavé místo.

Když už autobus přijede, není vždy jisté, že všechny čekající pobere. A tak se nám stalo, že při výletu do hlavního města bylo lepší jet 20 minut na konečnou úplně jiným směrem, než jsme potřebovali,  tam přestoupit na tu samou linku a jet zpátky až na konečnou v hlavním městě. Dvě zastávky od konečné už lidé stáli v uličce a o další dvě zastávky dál autobus už zastavoval na znamení pro výstup a nové cestující nebral.  My předtím stáli asi na osmé zastávce…

Vystupování je také zajímavé. V některých autobusech fungovaly informační tabule o další zastávce. V těch jde vystoupit ještě poměrně přesně.  Jinak se vystupuje tak nějak instinktivně – člověk se zeptá místních, řidiče, kouká z okénka na přibližující se pamětihodnosti nebo se snaží pochytit jména zastávek.Dřív se tak také jezdilo, řeknete si, ale tady je ten problém, že všechny zastávky jsou "na znamení". Takže když nezazvoníte na řidiče dostatečně včas, jedete o kilometr dál.

Řidič je nejdůležitější osobou. Většina z nich nejen že s velkou razancí řídí své busy, kličkuje v úzkých uličkách měst, prudce brzdí a neméně prudce se rozjíždí, ale i baví osazenstvo. Na kabině je sice napsáno, že s řidičem se nesmí mluvit za jízdy, ale už tam není napsáno, že se mu nesmí vyprávět vtipy, aby se smál na celý vůz, že se ho turisté nesmí ptát, kde vystoupit a přestoupit a že ho kolegové nesmí informovat, jak dopadl včerejší zápas ve fotbale. Pobavil nás řidič z autobusu do hlavního města. Poslední zastávku před terminálem už to nemohl vydržet, vystoupil a … zmizel v kadibudce. Na jeho místo zaskočil kolega, který jel v tu dobu s námi a dovezl autobus do cíle. Celý autobus se dobře bavil, ale je nám jasné, že i řidiči jsou jen lidi.

A příště se dozvíte, kam jsme se autobusem na Maltě podívali.