Školka v Mexiku a v Německu

Poslední dobou snad děti všech mých známých začaly chodit do školky. Někteří si stěžují na podmínky v českých školkách, ale těm vždy říkám, že v české školky nejsou až tak špatné (když už člověk teda sežene místo). Českou situaci asi většina z vás zná, tak se podívejte, jak to funguje jinde.

Školka mexická

V Mexiku neexistuje něco jako mateřská dovolená. Pokud žena má práci, chce nebo musí si místo uchovat, nastupuje do práce po šestinedělí .  Pokud je zaměstnavatel benevolentnější a může si to dovolit, pak nejpozději po prvních narozeninách.  Děti tedy nastupují do jesliček nebo školky poměrně záhy. Samozřejmě jsou rodiny, kde zůstávají mámy doma s dětmi a už nepracují. Ale tuto volbu mají rodiny ve všech státech, kde jsme žili.

Školky existují státní a soukromé. Státní nejsou valné úrovně a soukromé jsou v širokém cenovém rozpětí. My jsme měli jednu z těch „lepších“ a platili jsme na české koruny asi 1200,- měsíčně bez jídla, svačinky se nosí z domova. 

Mexičtí školáčci nosí uniformu. Měli jsme dvě – slavnostní a sportovní. Slavnostní se nosila v pondělí a v pátek, kdy se vyvěšovala a stahovala mexická vlajka a děti musely být na ceremoniál správně oblečené. Já jsem uniformě přišla na chuť velmi záhy, protože mi odpadlo ranní dohadování, co si dnes Adam vezme na sebe. Bylo jasné, že v pondělí to jsou kalhoty a tričko s límečkem, ostatní dny tepláková souprava a tričko – samozřejmě vše s logem školky a vyšitým Adamovým jménem.

Naše školka nebyla nijak prominentní. Nebyla ani s vyučováním v jiném jazyce, ani určená pro cizince. Učitelky byly všechny strašně milé. Adam ještě tím, že byl jediný blonďatý cizinec, byl po ránu vítán jako král. Objetí a pusy na obě tváře byly nedílnou součástí ranního vítání.

Školka trvala od osmi do jedné s tím, že nástup mohl být do devíti (v zimě do půl desáté). Sehnat školku, která by otevírala dřív, bylo skoro nemožné. Děti byly do skupin rozděleny podle věku a program byl trochu jako ve škole. Adam nastoupil, když mu bylo dva a půl a už v té době ho učili správně držet tužku, dělat čárky a obloučky jako přípravu na písmenka, zapínat knoflíky, počítat a samozřejmě zpívat, malovat, kutit. Domů dětičky nosily úkoly. Lehké kreslení nebo „počítání“ a za každý správně vykonaný úkol dostávaly veselá razítka. Prostě trochu jako ve škole. Časný začátek s vyučováním je dán tím, že v Mexiku se děti učí číst a psát už ve školce a v šesti jdou do školy již se základními dovednostmi.

Školka německá

Po roce v české školce jsme začaly se školkou v Německu. I tady jsou úrovně různorodé. Záleží na zřizovateli, velikosti obce, úrovni ředitelky i učitelek. My jsme šli do nejbližší školky, kterou máme pět minut od domu, a bylo nám řečeno, že je dobrá a děti jsou v ní spokojené.

Školky jsou tu zřizovány různě – církvemi, firmami, Červeným křížem někdy i městem. Podle toho, kdo je zřizovatelem a také podle okresu, kde školka leží, se platí poplatky. My máme školku od Červeného kříže a bohužel spadáme do okresu Gifhorn, který je oproti sousedním okresům nejdražší. Poplatky jsou odstupňovány podle příjmů rodiny. Nejnižší poplatek za 4 dopolední hodiny je 80, nejvyšší 220 euro za měsíc. A to vše bez jídla. Svačinky se nosí z domova a obědy se platí zvlášť.

My, zhýčkaní z Čech se třemi jídly ve školce s bohatým obědem, jsme nejdřív mysleli, že budeme dávat děti na oběd. Ale poté, co jsem zjistila, že obědem je třeba jen polévka nebo mléčná rýže, jsem děti odhlásila a vařím doma.

Mám obě děti ve školce jen na dopoledne, protože zatím nemám zaměstnání, na delší čas nemám nárok. Skupiny jsou ve školce rozděleny právě podle času hlídání. Dvě jsou od 8 do 12, jedna do 13, jedna do 14 a jedna do 15 hodin. Jedna je pouze odpolední a to od 12 do 17. Takže i podle toho je vidět, že jeden z rodičů musí nutně pracovat na zkrácený úvazek, aby u nás ve vesnici stihl děti vyzvednout. Tyto časy platí samozřejmě jen tady, v každém městě, okrese i spolkové zemi je to jinak.

Program je velice volný. Jak jsme byli zvyklí na poměrně strukturovaný český program, tak jsme byli překvapení, kolik tu děti mají prostoru jen pro „volné“ hraní. Jak jsme zjistili, strašně záleží na učitelkách, jak s časem naloží. Některé nechávají děti celé dopoledne „prohrát“, některé se snaží i podnikat něco cíleně s celou skupinkou nebo její částí. Adam, jako zkušený školkový harcovník ale prohlásil, že německá školka je nejlepší a jinou už nechce. (Hlavně proto, že tady nemusí spát.)

Naše školka je zaměřená na přírodu. Takže děti jsou hodně venku, pozorují různé přírodniny, dělají „experimenty“ a dvakrát do roka chodí do lesa na tzv. „lesní týden“. To ráno nastoupí před les a za tři hodiny se z něj zas vynoří, špinaví, ale velice spokojení. A to v jakémkoliv počasí.  A teď se školka rozhodla vybudovat na hřišti, které normálně vypadá jako les, vybudovat vodopád s potůčkem. Děti se už na vodu moc těší a my, matky, připravujeme pračky do plné pohotovosti. Protože jestli do teď chodily děti domů špinavé jen od písku a prachu, teď už to bude pořádné blátíčko.

Určitě jsem na spoustu věcí ještě zapomněla, ale pro hrubou představu to snad stačí. Nakonec je stejně nejdůležitější, aby děti byly ve školce spokojené, ať už je kdekoliv.