Je to
jasný. Letos jaro nedorazí. Obavám se, že sněhové závěje roztají rovnou
nevídanými dvacetistupňovými červnovými “vedry”, které tu u nás, v severním
Německu, běžně v létě panují. Meteorologové i čápi slibovali, a nic. Sněží a mrzne a lepší to
nemá být ani v následujících týdnech. Už se těšíme na sbírání velikonočních
vajíček na zasněžené zahradě. Hlavně nesmí být vejce bílá, pak by hrozilo, že
je najdou až naše spřátelené kuny.
Přesto jsme
už byli na výletě. S pohledem na kalendář jsme se vydali s prvními slunečnými
paprsky do kláštera Wienhausen.(http://www.kloster-wienhausen.de) Je to asi dvacetpět minut jízdy směrem na
Celle. V klášterní zahradě jsme poprvé byli na vánočních trzích. Teď jsme si
návštěvu zopakovali. Sníh už neležel, kvetly sněženky a dokonce ve vzduchu bylo
cítit jaro. Tedy nám se to tak zdálo. Opak byl pravdou. Za dva dny začalo opět
sněžit a já vytáhla péřovou bundu.
Další neděli jsme měli domluvený brunch s
kamarády. A po projedeném dopoledni jsme usoudili, že by bylo dobré se taky
hýbat. Rozhýbali jsme se tedy k autům a odjeli do Celle. Celou dobu sněžilo a
mrzlo. V Celle se zrovna běžel marathon. Běžci se snažili nespálit si plíce
studeným vzduchem a dosáhnout co nejlepšího času, brodíce se sněhem v běžeckých
botách. Procházku zámeckým parkem jsme zamítli a vydali se do muzea.(www.bomann-museum.de)
Naše děti z nějakého důvodu muzea milují.
Nevadí jim vycpané volavky, zaprášení pavouci napíchaní na deskách, ani
umělohmotné znázornění mořského dna s umělými živočichy. A už vůbec jim nevadí,
když se vystavuje Lego jako tomu bylo v Celle. Pro dospělé bylo museum v Celle
celkem nezajímavé, pro děti senzační. Nejdřív obhlédli, co se kdy v Legu
prodávalo a pak si chvíli sami stavěli. Normální expozici národopisné sbírky a
pár velkoformátových obrazů proběhly celkem bez zájmu.
Ovšem v podkroví jsme
strávili skoro dvě hodiny. Výstava o experimentech se světlem a barvami je
nadchla. Barevná hudba, různobarevné stany, “výroba” duhy a stínohra je
zabavila na dlouhou dobu. My, rodiče, jsme se zatím vyčerpaně svalili na
plážová lehátka a v pohodě jsme dorelaxovali až do zavírací doby muzea.
Žádné komentáře:
Okomentovat