Už jsem ho popisovala u Adama. Emma má přece jen výhodu, že je tu v Německu delší dobu. Nemusela chodit do jazykové přípravky, protože se stihla naučit řeč s kamarádkami ve školce. Rozhovory ve školce byly bez problémů s doporučením, že Emma už se ve školce nudí a nutně potřebuje něco nového, takže do školy by ji šoupli skoro hned.
A zápis mi přišel taky letos nějak mírnějsí. Emma čile konverzovala s paní dokotorkou i paní asistentkou, komentovala všechny úkoly až tak, že jsem si říkala, že ji vyloučí pro přílišnou veselost. Jen na jednom místě se trochu zasekla. Při úkolech, kdy na obrázcích jsou znázorněny protiklady - pod/nad, nahoře/dole, vzadu/vepředu - trvala na svém, že lev, který je na obrázku není v kleci, ale za klecí a ten druhý je logicky před ní. Takže paní doktorka vysvětlovala, že ten lev je jednou vevniř a podruhé venku, ale Emma si trvala na svém, protože přes klec je přece průhledná skrz. Naštěstí paní doktorka byla ochotná ke kompromisu a rychle vykouzlila další příklad, který už Emma bez problémů rozluštila. No jo, dětská fantazie a argumentace občas dospěláka překvapí.
Ke konci půlhodinového rozhovoru Emma trvala na tom, že bude zavazovat tkaničky. Je totiž strašně hrdá na to, že se zavazování naučila už ve čtyřech letech a může nosit boty na tkaničky bez toho, aby zdržovala při oblékání. Bohužel, ani já,ani paní doktorka a ani Emma jsme neměly boty na zavazování, a tak z praktické zkoušky sešlo, což Emmu trochu mrzelo.
Jak jsem to tak u zápisu viděla, ve školce měli pravdu. Nejvyšší čas, aby šla Emma do školy. Doufám, že sranda ji nepřijde po první diskuzi s paní učitelkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat