Jako dítě
Neznám nikoho, kdo by při pečení nepomáhal. A výjimečně i
rád. Uždibování kakaového těsta na pracny, plnění kovových formiček a napětí, zda
se letos vyklopí či nevyklopí, držení těstových hadů poté, co vylezou z tvořítka
připevněného na mlýnek na maso (ano, tak se u nás tvarují vynikající maminčiny
vanilkové rohlíčky) nebo olizování lžičky s kyselou rybízovou marmeládou.
Při pečení jsem nemohla nikdy chybět a vydrželo mi to až do téměř do dospělého
věku. I mezi přípravami na zkoušky na vysokou jsem si našla čas na obalování
kuliček v kokosu.
Na cestách
Poprvé jsem pekla mimo, tenkrát už svou, kuchyni v Německu
před deseti lety. Měla jsem týden
dovolené, Karel byl na stáži ve Wolfsburgu, a tak jsem sbalila saky, paky a
krabičku s formičkami a odjela vytvářet české dobroty do zahraničí.
Tenkrát jsme toho spoustu rozdali známým, protože jsme cukroví prostě neměli
kam dát a ještě jsme na něj byli jen dva a zpátky do Čech se nám ho vézt
nechtělo.
V Indii jsme na vánoce nebyli, ale linecké cukroví jsme
tam pekli na velikonoce, když jsme vykrajovali tvary vajíček lžičkou, protože
krabice s vykrajovátky zůstala doma, v Čechách.
Do Mexika už ale jela s námi. A právě v Mexiku naše
pečení slavilo velké úspěchy. Mexičané milují sladké, ale sami toho moc
nenapečou. Někteří nemají ani troubu doma, ale většinou je to proto, že to u
nich doma prostě není až tak zvykem. Mé první vánoční pečení v Mexiku bylo
v úplně nové troubě. Ta předchozí totiž ukrutně připalovala, a když jsem
majitele přesvědčovala, že bez vánočního pečiva a vánočky prostě nemohou být pro
Čechy vánoce, podlehl a nový sporák pořídil. Cenou za výměnu trouby pro mě byla
krabička cukroví pro majitele. A tak jsem zjistila, že není nad vlastnoručně
upečenou pozornost. Třeba na jednu předvánoční párty jsem přivezla ochutnat ode
všech, tenkrát asi 12 upečených druhů. Po cukroví se zaprášilo za chvilku. A
pak chodily nenápadné dotazy „ A to si pekla opravdu všechno SAMA?“ „To není
možné, že se tohle dá udělat DOMA?“ a taky „Nechceš mé ženě udělat KURZ pečení?“.
No a nejveselejší otázka přišla po vánocích, když se Karel vrátil do práce.
Kolegové, kteří na párty byli se totiž ptali „Hele, v které pekárně jste
to koupili? Stejně nevěříme, že to tvoje žena všechno pekla doma.“
S dětmi
Ano, opravdu každý rok pečeme doma, sami a občas i dvanáct
druhů. Děti se mnou plácají od plínek a letos už taky zjišťovaly, kdy budeme
dělat nejoblíbenější perníčky. Letos ale nevím proč, ale nějak se mi do pečení
nechce. Zatím jsem udělala jen 3 těsta, což je na mé počty málo. Ale i když to
není moc, hlavně to musí doma vonět. A taky se u pečení pouští koledy a
pije punč nebo svařák. A to všude na
světě, ať je dvacet stupňů plus nebo mínus.
Já běžím, aby se mi ty rohlíčky, co při tomto psaní píšu, nepřipálily.A třeba přece jen udělám toho pečiva víc...
Žádné komentáře:
Okomentovat