Již
několik let na začátku prosince přemýšlíme, jak to zaonačíme. To je trochu nevýhoda pobytu v zahraničí,
že tradice vlastní země s tradicemi místními nejsou úplně kompatibilní. Mikuláše s čertem totiž
neseženete úplně všude.
V Mexiku to byla ještě legrace. Děti byly malé, a tak
stačilo zazvonit na zvonek u dveří, promluvit pár slov s imaginárním Mikuláše
a zpoza dveří vyzvednout připravenou punčochu se sladkostmi. Čím jsou ale děti
starší, musí být naše divadlo přesvědčivější. Za ten jeden rok v Čechách jsme
naštěstí stihli vidět opravdovou trojici, takže děti ví, že Mikuláš, anděl a čert
prostě jsou. A čerta se ony bojí. Je to jeden z mála, před kým mají naše
děti respekt a my toho taky, i přes nesouhlas moderních výchovných metod,
náležitě využíváme.
Do Německa za námi tedy lítá bohužel jen čert s andělem.
Mikuláš je starý pán, v Čechách má spoustu práce a v předvečer svého
svátku prostě nestíhá. Zato anděl má křídla a čert lítá takovou rychlostí, že
je po něm na nebi vidět jenom červená čára. A tak už druhým rokem předvádíme na
terase divadlo „Mami, pošli čerta pryč a anděla popros o plnou punčochu“. Je to
tak trochu černé divadlo, protože děti pouze poslouchají schované za dveřmi,
aby je čert náhodou nespatřil a nevzal s sebou do pekla. Je fakt, že pár
dní po Mikuláši jsou děti docela poslušné, protože mají obavy, že čert, co tak
řinčel na terase, by se mohl ještě vrátit.
V Německu je "jejich" Mikuláš scénáristicky jednodušší.
Alespoň u nás na severu. Děti si tu dávají vyčištěné boty za dveře a Mikuláš je
těm hodným naplní přes noc sladkostmi a děti si je vyzvedávají až ráno. A kdo zlobí, najde v botě rákosku. Žádná „reálná“
postava Mikuláše s doprovodem tu tedy nechodí. A nejinak je to ve školce.
Včera ráno mi vyprávěl Karel, jak se rozčiloval, že děti jsou takoví nepořádníci,
že ve školce nemají bačkorky na svém místě. Teda měli, ale jen každý jednu. Po
pěti minutách ukrutného hledání a tátova nadávání nad nepořádností vlastních
dětí už myslel, že mi bude volat, abych poradila, kam mohly děti bačkory zašantročit. Vyřešil to Adam, který doskákal do své třídy v jedné bačkoře a zjistil, že tu
druhou má za oknem s připravenými sladkostmi. A stejně tak i Emma. Tatínek
se tedy musel dětem omluvit, že nejsou nepořádné a že on netušil, jak to tady s mikulášskou
nadílkou je. Možná, že tuto tradici převezmeme za svou. Hra na virtuálního čerta
už nám totiž asi příští rok nevyjde. Už jen proto, že ten starší už bude umět číst a přečte si tenhle příspěvek.
Žádné komentáře:
Okomentovat