V létě jsem popisovala naše návštěvy blešáků. Od té
doby děti poporostly, některé hračky už je nebavily a začaly je tlačit
boty. Takže jsem se přihlásila na blešák
poprvé jako prodejce a minulou neděli jsem strávila v okresním městě v kulturní
hale.
Vybrala jsem si dětský bazar v hale, protože jako věčný
zmrzlík nejsem stavěná na prodávání venku a tady bylo pěkně teplo. A taky nemám žádný skládací stůl, který bych
mohla použít a ten se u tohoto blešáku pronajímal rovnou. A taky jsem po minulé
návštěvě zjistila, že tam chodí plno lidí. Pro jistotu jsem se přihlásila už půl
roku předem a dobře jsem udělala. Místa byla rozebrána během několika dnů. Pár dní před konáním jsem protřídila odložené
oblečení a boty a s dětmi jsem probrala i hračky, které už je nebaví.
Nasbíralo se toho plné auto.
V neděli jsem vstala nezvykle brzo, abych byla na místě
s dostatečným předstihem. Netušila jsem, jak to všechno bude fungovat, ale
bylo to po německém způsobu zorganizované. Každý se nejdřív našel na seznamu
podle jména a zjistil číslo stolu, pak byl označkován razítkem a mohl si na
svůj stůl a téměř vždy i pod něj nanosit své poklady. Za půl hodiny bylo
vyskládáno a sami prodávající obhlíželi nabídku a navzájem uzavírali první
obchody.
Asi minutu po otevření se začaly hrnout davy. Vstup na tento
dětský blešák není zadarmo, ale přes to velice nízké ceny lákají davy lidí.
Naivně jsem si s sebou vzala časopis a svačinku – kdyby byla nuda. Ale to
nehrozilo. První dvě hodiny jsem se nezastavila. Měla jsem trochu obavy, jak
jako cizinka zapadnu, ale bylo to úplně zbytečné. Zjistila jsem, že v Gifhornu
žije takové spektrum cizinců, že se můžu vydávat za místní.
Po čtyřech hodinách prodávání byl bazar u konce a já měla
poměrně slušnou bilanci. Kočárek, autosedačka, houpačka a tuna oblečení, které
zabíraly jen místo ve sklepě se za pár euro prodalo. To, co zbylo, jsem nechala
pro potřeby Červeného kříže a domů jsem jela s jednou krabicí hraček,
které jsem věnovala školce. Poučila jsem
se pro příště, že ponožky, věci se záplatami na kolenou, plyšáky a hračky
hovořící ne-německy nikdo nechce. Ale zato věci s motivem Cars, Mickey
Mouse, nerůžové věci pro holčičky a věci do deště letí velice. Děti měly po
návratu radost, protože dostaly výtěžek z prodeje hraček do prasátka, ale
velice dojemně se ubezpečovaly, že maminka už příště pracovat nebude. Od toho
přece mají tatínka…
Žádné komentáře:
Okomentovat