Sýrový trh v Alkmaar

Při psaní minulého příspěvku jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla na město v Holandsku, kde se našemu většímu nežravci moc líbilo. Na Alkmaar a jeho sýrový trh. Adam je totiž již od početí milovník sýra. Když jsem byla ve třetím měsíci těhotenství, jeli jsme v Indii do Pune jen proto, že jsem měla neskutečnou chuť na sýr a kyselé okurky, což obojí nebylo v Aurangabádu k sehnání. Po narození si dal Adam samozřejmě se sýrovými choutkami pokoj, ale jen co se mu vyklubaly první zuby, zakousl se do pečiva s čerstvým sýrem. A to mu vydrželo dodnes.  Čerstvý sýr je jeho nejoblíbenější mazadlem a vzhedem k tomu , že v každé zemi mají jinou značku, vžilo se pro něj rodinné pojmenování “bílá”. Někdy okolo třetích narozenin jsme zjistili, že i plátkové sýry jsou v kurzu.  To jsme tak vešli do prodejny, kde měli vystavené kostičky sýra k ochutnání. Náš synek se k mističkám postavil a párátkem lovil miniaturní kostičky tak dlouho, než bylo vidět dno.  Abychom trapas zamaskovali, nakoupili jsme zásobusýra domů. Do Holandska jsme už přijeli poučeni, proto byl přístup k ochutnávacím mističkám regulován. Jinak bychom museli vykoupit celé holandské strategické zásoby sýra.

Alkmaar je trošku ospalé město v severním Holandsku. Pokud by již několik století nebylo centrem obchodování se sýrem, asi by v něm nebylo o čem mluvit. Kanály, mosty, úzké hrázděné domy – to mají ostatní holandská města taky. Ale nemají sýrový trh.

Trh se koná v pátek od 10 do12,30 na náměstí Waagplein. Hezky česky bysme mu asi říkali Vážní náměstí.  První sýrový trh v sezóně se koná první dubnový pátek, poslední první pátek v září. Během období konání trhů se do města nahrne spousta turistů lačnícím po jedinečném zážitku.

Dnes už se na trhu přímo žádný sýr neprodává. Je to vlastně velké divadlo. S nákladními auty plnými žlutých bochníků, nosiči oděnných v bílích oblecích se slamáky na hlavě, s nosítky na sýr, co vypadají jako barevné sáně, s vyjednáváním, ochutnáváním a nakonec i s uzavřením obchodu, které se provádí rukou dáním.
 

Nosiči v bílém jsou rozděleni do týmů, které se odlišují barvou klobouku a nosítek. Svůj náklad čtyřkilových bochníků sýra přenášejí na nosítkách zavěšených na ramenou zvláštním, rychlým houpavým krokem k váze. Když navrší potřebné množství sýra na váhu, rychlým tempem bochníky přenáší k dodávkám odběratelům. Celé divadlo je komentováno nepřetržitě v několika světových jazycích zdatným komentátorem. Bohužel je to takový mumraj, že jsme z komentáře moc nepochytili.

Na váze probíhá hlasité obchodování, vykřikuje se na všechny strany, úctyhodný účetní zapisuje údaje do účetních knih, závaží se přidávají a ubírají podle nutnosti. Open air divadlo pro tisíce diváků v dokonalých kulisách.

 Ne všichni odběratelé si své zboží odváží v autech. Někteří plují domů stylově lodí.

Když trh skončí, může se turista občerstvit na normálním trhu a zde si taky konečně koupit ten sýr. Mladý, starý, s bylinkami, s česnekem, s paprikou, s rajčaty a oregánem, normální nebo kozí. My jsme koupili dohromady asi dvě kila a s náš malý myšák měl asi na tři týdny o svačinky vystaráno. .