Klidné vánoční svátky, veselé oslavy Silvestra a bezchybný nový rok vám všem přejí
D+E+K+A
23.12.14
Pralinky na poslední chvíli
Pokud se vám stále nepodařilo upéct cukroví přidávám ještě dva recepty na pralinky. Hotové jsou tak rychle, že s nimi stihnete ještě ozdobit štědrovečerní stůl. Anebo si s nimi spestříte silvestrovskou oslavu.
Polevu nakrájíme na drobno a společně se šlehačkou a kávou rozpustíme v misce nad vodní lázni. Vymícháme měkké máslo do pěny v jiné misce a postupně přidáváme hmotu z čokoládové polevy. Přidáme kávový likér a necháme trochu ztuhnout. Hmotu plníme do cukrářského sáčku a stříkáme do košíčků. Hotové pralinky posypeme hoblinky z bílé čokolády.
A ještě jeden recept pro ty, co nemusí čokoládu a mají naspěch. Pralinky jsou hotové za 20 minut.
Meruňky rozmixujeme na kaši (tyčovým) mixérem. Přidáme kokos, cukr a po kapkách meruňkovici. Formujeme kuličky, které obalujeme v hnědém cukru.
Samozřejmě v obou receptech lze vynechat alkohol. Pak ale pozor na děti, pralinky schovejte tak, abyste je našli dřív než ony. :D
Kávové pralinky
200 g mléčné čokoládové polevy
1/8 l šlehačky
4 lžíce rozpustné kávy
50 g měkkého másla
3 lžíce kávového likéru
hoblinky z bílé čokolády
Polevu nakrájíme na drobno a společně se šlehačkou a kávou rozpustíme v misce nad vodní lázni. Vymícháme měkké máslo do pěny v jiné misce a postupně přidáváme hmotu z čokoládové polevy. Přidáme kávový likér a necháme trochu ztuhnout. Hmotu plníme do cukrářského sáčku a stříkáme do košíčků. Hotové pralinky posypeme hoblinky z bílé čokolády.
A ještě jeden recept pro ty, co nemusí čokoládu a mají naspěch. Pralinky jsou hotové za 20 minut.
Meruňkové kuličky
200 g sušených nesířených meruněk
200g kokosu
100 g moučkouvého cukru
5 cl meruňkové pálenky
hnědý cukr na obalení
Meruňky rozmixujeme na kaši (tyčovým) mixérem. Přidáme kokos, cukr a po kapkách meruňkovici. Formujeme kuličky, které obalujeme v hnědém cukru.
Samozřejmě v obou receptech lze vynechat alkohol. Pak ale pozor na děti, pralinky schovejte tak, abyste je našli dřív než ony. :D
16.12.14
Pralinky
V sobotu jsme s kamarádkami absolovaly kurz přípravy pralinek. Byl to můj první kurz a zajímavá zkušenost.
První setkání s Němci v kurzech vaření jsem udělala před deseti lety, když jsem na stipendiu bydlela v Regensburgu a rodina, u které jsem bydlela mne pozvala na večeři. Byl losos s bramborem. Rybu se naučil otec rodiny připravovat na kurzu vaření. A protože jsem byla pozvána i k přípravě večeře, dost mne zarazilo, že to, co se řeklo na kurzu bylo považováno za svaté. Od kurzového receptu se nemohlo uhnout ani o píď , improvizace nepřipadala v úvahu. Žádné "Nemáš rajče, dej do toho kečup." se nekonalo.
Vybavena touto zkušeností jsem vyrazila na kurz. Byl to narozeninový dárek pro kamarádku, ale nechtěly jsme ji v tom nechat samotnou, tak jsme to pojaly jako předvánoční dopolední večírek. Byla jsem vnitřně připravena na přísné instrukce a na nutnost je dodržovat. Realita byla odlišná. Vedoucí kurzu nedávala žádné rady do života, pouze nám přidělila recepty, které jsme měly za tři hodiny zvládnout. Jediná praktická připomínka byla, že nejdřív se rozehřívá smetana s čokoládou a až pak se do toho přidávají další ingredience. Takže pokud se na kurzu vyskytla nezkušená a vařečkou nepolíbená kuchařská panna, měla dost smůlu, protože už dle návodu mohla pralinkovou hmotu zhatit tím, že ji prostě spálila.
My, zkušené československé kuchařinky, jsme se do toho pustily s chutí. Zahřívaly jsme suroviny nad vodní lázní, přidávaly přísady podle receptu (pokud se jednalo o alkohol, trošku jsme přitvrdily), chladily opět ve vodní lázni a číhaly na správný moment, kdy se pralinková hmota dá tvarovat do žádoucích tvarů. V nevyhlášené soutěži o nekrásnější pralinku jsme vedly o několik délek (a minut), takže jsme v závěru pomáhaly ostatním účastnicím s jejich výtvory. A ještě jsme se u toho docela pobavily. Závěr byl však takový, že příště zvládneme pralinky v klídku doma i s dětmi.
A jestli jsem vám udělala chutě. Tak tady je jeden recept, který se bude vyjímat dobře i na vánočním stole:
Čokoládu nakrájíme na malé kousky a spolu s máslem zahřejeme v kovové misce ve vodní lázni. Když se obě suroviny spojí přidáme med a rum a vymícháme do hladka. Misku dáme do chladu a chvíli počkáme, než hmota trochu ztuhne. Naplníme hmotou cukrářský sáček a zdobíme do papírových košíčků případně do hotových čokoládových skořápek. Podáváme vychlazené.
Dobrou předvánoční chuť.
První setkání s Němci v kurzech vaření jsem udělala před deseti lety, když jsem na stipendiu bydlela v Regensburgu a rodina, u které jsem bydlela mne pozvala na večeři. Byl losos s bramborem. Rybu se naučil otec rodiny připravovat na kurzu vaření. A protože jsem byla pozvána i k přípravě večeře, dost mne zarazilo, že to, co se řeklo na kurzu bylo považováno za svaté. Od kurzového receptu se nemohlo uhnout ani o píď , improvizace nepřipadala v úvahu. Žádné "Nemáš rajče, dej do toho kečup." se nekonalo.
Vybavena touto zkušeností jsem vyrazila na kurz. Byl to narozeninový dárek pro kamarádku, ale nechtěly jsme ji v tom nechat samotnou, tak jsme to pojaly jako předvánoční dopolední večírek. Byla jsem vnitřně připravena na přísné instrukce a na nutnost je dodržovat. Realita byla odlišná. Vedoucí kurzu nedávala žádné rady do života, pouze nám přidělila recepty, které jsme měly za tři hodiny zvládnout. Jediná praktická připomínka byla, že nejdřív se rozehřívá smetana s čokoládou a až pak se do toho přidávají další ingredience. Takže pokud se na kurzu vyskytla nezkušená a vařečkou nepolíbená kuchařská panna, měla dost smůlu, protože už dle návodu mohla pralinkovou hmotu zhatit tím, že ji prostě spálila.
My, zkušené československé kuchařinky, jsme se do toho pustily s chutí. Zahřívaly jsme suroviny nad vodní lázní, přidávaly přísady podle receptu (pokud se jednalo o alkohol, trošku jsme přitvrdily), chladily opět ve vodní lázni a číhaly na správný moment, kdy se pralinková hmota dá tvarovat do žádoucích tvarů. V nevyhlášené soutěži o nekrásnější pralinku jsme vedly o několik délek (a minut), takže jsme v závěru pomáhaly ostatním účastnicím s jejich výtvory. A ještě jsme se u toho docela pobavily. Závěr byl však takový, že příště zvládneme pralinky v klídku doma i s dětmi.
A jestli jsem vám udělala chutě. Tak tady je jeden recept, který se bude vyjímat dobře i na vánočním stole:
Medové pralinky s rumem
100 g mléčné čokolády
15 g medu
20 g rumu
30 g másla
Čokoládu nakrájíme na malé kousky a spolu s máslem zahřejeme v kovové misce ve vodní lázni. Když se obě suroviny spojí přidáme med a rum a vymícháme do hladka. Misku dáme do chladu a chvíli počkáme, než hmota trochu ztuhne. Naplníme hmotou cukrářský sáček a zdobíme do papírových košíčků případně do hotových čokoládových skořápek. Podáváme vychlazené.
Dobrou předvánoční chuť.
5.11.14
Dánsko s trochou kultury
Rodiny s dětmi se dělí na muzejní a nemuzejní. Naše rodina je velmi muzejní a to, kupodivu, především děti, které vyžadují návštěvu všech možných muzeí. Nejinak v Dánsku. Naštěstí v každém městě i vesnici mají minimálně jedno muzeum. Někdy nic velkého, někdy unikát, ale pokaždé, jak je tomu ve Skandinávii zvykem, velmi přátelské k dětem. Tak jsme si v jednom muzeu mohli vyzkoušet, jak by zněl náš rodinný band, v dalším jsme si po procházce expozicí vlastnoručně vyřezali loďku, před dalším jsme zas skoukli žonglérské představení a v minimuzeu jsme se mohli cítit jako opravdoví obři. Nejdobrodružnější byla návštěva muzea jantaru, které necelý měsíc před tím vykradli tak, že se do něj lupiči probourali zdí. Fotky z vyšetřování zločinu byly zajímavější, než kdyby tam byly samotné exponáty. Na celý týden jsme si koupili muzejní pas.(http://vardemuseum.dk/dk.php/museer/oversigt) Každá z oblastí má svůj a vyplatí se už od návštěvy dvou muzeí za týden. Děti do dánských muzeí vstupné neplatí.
V Esbjergu (http://www.energymetropolis.com), největším městě v okolí a průmyslovém centru regionu, nás velice zaujali velcí bílí muži. Ve větru sedí nehnutě a koukají na přístav a moře. Symbolizují setkání člověka s mořem. Oproti devítimetrovým sochám se každý cítí jako drobeček.
Na poslední den dovolené jsme si nechali návštěvu vikingského vesnice (http://www.levendehistorie.dk/). Skanzen ožívá každý den řemeslníky, bojovníky a obchodníky. Děti i dospělí si tu mohou vyzkoušet různá řemesla. My jsme šili váček z kůže a pekli chleba. Teda žádný pecen, ale pěkně místní knackerbrot z mouky a vody. A Adam se mohl zúčastnit hodinu a půl trvajícího výcviku mladých vikingských válečníků. A tam se naučil, že sice zacházení se zbraní je důležité, ale neméně důležité je, jak se válečník tváří a jaké odstrašující zvuky vydává.
4.11.14
Selfíčko
Selfie je fenomén doby. Fotka obličeje lemovaná nataženou rukou je populární mezi celebritami i plebsem. Při našem prodlouženě-víkendovém pobytu v Říme jsme zjistili, že je to taky dobrý artikl. Pro všechny, kdo nechtějí mít vedle obličeje ruku je tu nový, inovativní, kreativní, super, bombastický držák na mobilní telefon či foťák ve výhodném balení i s dálkovým ovládáním.
Obchod s ním rozjeli v Římě ve velkém Indové. Na každém rohu, u každé památky, památníku, muzea či vyhlídky (a že jich v Římě je) stojí Ind s nabídkou selfie držáků. A tak milí turisté mohou bez problémů a bez vytaženého ramene a vykrouceného krku zaznamenat sami sebe u oblíbené památky, s oblíbenou zmrzlinou nebo dokonce ve svém nejoblíbenějším kostele. A pokud se držáček vytáhne do maxi polohy, možná se mu do selfie vejde celý jeho autobusový zájezd i s celým Coloseem.
Novinka je ke koupi za smluvní cenu 12 - 20 eur, s velkou obchodní zdatností i za 5. No nekupte to.
My jsme byli naprosto staromódní a nepokrokoví. Když jsme na fotce chtěli být všichni, prostě jsme požádali okolo procházejícího turistu či domácího o vyfocení. A tak nemáme žádnou selfie z Říma.
Obchod s ním rozjeli v Římě ve velkém Indové. Na každém rohu, u každé památky, památníku, muzea či vyhlídky (a že jich v Římě je) stojí Ind s nabídkou selfie držáků. A tak milí turisté mohou bez problémů a bez vytaženého ramene a vykrouceného krku zaznamenat sami sebe u oblíbené památky, s oblíbenou zmrzlinou nebo dokonce ve svém nejoblíbenějším kostele. A pokud se držáček vytáhne do maxi polohy, možná se mu do selfie vejde celý jeho autobusový zájezd i s celým Coloseem.
Novinka je ke koupi za smluvní cenu 12 - 20 eur, s velkou obchodní zdatností i za 5. No nekupte to.
My jsme byli naprosto staromódní a nepokrokoví. Když jsme na fotce chtěli být všichni, prostě jsme požádali okolo procházejícího turistu či domácího o vyfocení. A tak nemáme žádnou selfie z Říma.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)