Cestování po Amerikách - Argentina vol. I

Pokud jste čekali další článek o Německu tak Vás musím zklamat. Tady Karel a dnešním dne startujeme několik příspěvků o těch vzdálenějších krajích, kde mám možnost v průběhu roku pracovně pobývat.   Nebudou to tedy klasické postřehy turisty, ale ni příspěvky domestikovaného cizince. Spíše tak něco mezi tím. A začneme to pěkně odspoda, první příspěvek se bude týkat Argentiny

Argentinci, mají v Latinské Americe poměrně zajímavé postavení. Je to jednak dáno jejich poněkud zvláštní formou španělštiny, kterou bych charakterizoval jako španělštinu s italským přízvukem. Faktem je, že většina Argentinců se hrdě hlásí ke svým evropským kořenům a tyhle kořeny jsou převážně z Itálie, Španělska, Francie nebo Německa.  Takže to nakonec vypadá, že posloucháte španělštinu co zní jako italština od někoho kdo si myslí, že je Francouz. Není to míněno jako  pomluva je to prostě holý fakt. O Argentincích mají ostatní latinoameričané mnoho vtipů, ale jinak je většina Argentinců příjemná sorta lidí, kteří se umí pořádně bavit a mají smysl pro humor smíchaný s pořádnou dávkou ironie.

Samotná Argentina dala světu mnoho zajímavých věcí, například:  Hollywoodu Evitu, Kubě a Bolivijí Che Gevaru, fotbalovému světu Maradonu, Britanii Falklandské ostrovy a  koňské polo, Izraeli Adolfa Eichmanna, sobě pak nápoj  Maté a také místní variantu honáka dobytka, lokálně přezdívaného gaučo.

Osobně si myslím, že to nejskvělejší čím Argentina obdařila svět  je:  Tango a Parrilla. Slovo Parrilla je označení pro náš gril, v normální španělštině se vyslovuje jako paríja,  ale ne tak pro místní. Argentinský dialekt španělštiny má pro slovo parrilla výslovnost „ parííža“, s důrazem na to „rí“ což jasně demonstruje odlišnost argentinské varianty od zbytku latinské Ameriky.

Samozřejmě, že i ostatní věci se pak vyslovují odlišně od běžného úzu v latinské Americe. Běžna ulice neboli „calle“ čti „kaje“ je v Argentinčině  něco jako „káže“ J No a pak , že je výslovnost španělštiny jednoduchá.

Tango po Argentinsku

Pro nás, středoevropany, je tango jeden z americko-latinských tanců. Pro Argentince, je to ale především vystižení jejich temperamentu a vrozené vřelosti, kde tanec je jenom zprostředkovatelem.  Jen pro ilustraci Argentinského temperamentu uvádím, že při pozdravu mužů, kteří se dobře znají je zvykem toho druhého políbit na tvář. Dokonce se o sobě nemusí zrovna lichotivě vyjadřovat, ale ta pusa k pozdravu prostě patří. Divné? Jen dočasně, osobně jsem už taky schytal několik přivítanců (takhle jim říkám sám). Poprvé mne to zarazilo, dnes už to však moc neprožívám. Prostě místní pac a pusa.

Zpátky k tangu. Tango údajně vynalezli italští přistěhovalci a začal se poprvé tančit ve čtvrti la Bocca v Buenos Aires. Měl jsem možnost vidět několik Tango představení a za nejlepší považuji velkou show v NH Hotelu Tango, vedle divadla Colón na třídě 9 de Julio. Má to skvělou atmosféru, a říz. Trochu to sice připomíná kabaret, na druhou stranu tanečníci a tanečnice jsou asi ti nejlepší profesionálové v celém BA.  Cena představení tomu minimálně odpovídá.

Existují i lacinější tango představení , kdy se tango předvádí  přímo  na ulicích, ale pak si tanečníci řeknou místním čumilům o příspěvek. Je to obdoba pražského hraní na harmoniku nebo kytaru okolo Karlova mostu. Jen pro úplnost dodávám, že takové tango na živo je celkem ke spatření v centru města okolo ulic  5 de Mayo nebo  Calle Florida, což je jedna z frekventovaných tepen BA.

Zapomněl jsem říci, že tango se taky tančí mezi muži. Dokonce jsem slyšel, že to nejlepší tango respektive originální varianta tanga se tančila výhradně s mužským osazenstvem. Nehledejte v tom, nic jiného, než vášnivý souboj dvou seňorů o přízeň jedné seňority. Je pro úplnost dodám, že onu květinu v ústech tanečníka jsem nikde neviděl.  Nedokážu si představit dva tancující muže, jak okolo sebe krouží,  přičemž  jeden z tanečníků má v ústech kytku. To by vážně asi nešlo. Spíš to vypadá jako mírné evropské vylepšení naší představivosti o vášni Argentinců.