Parrilla, Parrilla aneb udolán masem.
Grilování je jednoduše vedle tanga a nápoje maté součástí argentinské identity.
Je to jednoznačně dáno především kvalitou argentinského masa
a také společenskou funkcí grilování. Griluje se prostě všude a za všech
okolností. Důležitou součástí argentinského grilování je prostě si opět pokecat
s bandou přátel nebo kolegů. Grilování po argentinsku je vždycky menší
nebo větší společenská událost.
Kdysi jsem slyšel, že jeden z národních sportů
Austrálie je barbecue, neboli grilování. Nevím jak v Austrálii, ale pokud
něco takového existuje, tak pro mě Argentinci rozhodně aspirují na první ligu.
Grilování je samozřejmě i v Mexiku, nicméně není tak rozšířené, ale jak
jsem už naznačil, kvalita především množství masa mexický průměr hravě předčí. Přátelé v Mexiku, Brazílii a Spojených Státech
prominou, ale myslím, že Argentina produkuje jedno z nejlepších hovězí,
jaké jsem kdy jedl. Je pravda, že jejich brazilští sousedi se také snaží, ale
to argentinské je o fous přeci jen lepší.
Recept na nejlepší hovězí je přitom poměrně jednoduchý. Především
musím mít dotyčný skot dostatek prostoru a pak se také nesmí namáhat chodit za tím
žvancem nahoru a dolů jako našich
pastvin. Výsledkem je, že se její maso nepřemění na hromadu šlach a svalů, jako
je tomu u krav středoevropských.
Spolkový stát Pampa je pak úplným rájem pro výrobu takhle kvalitního
masa. Jen podotýkám, že grilované maso
není v Argentinských restauracích to nejlevnější jídlo. Spíše naopak. Je
to dáno vnitřní agrární politikou a systém daní, kterými jsou farmáři
zatěžování, ale to sem asi nepatří.
Pokud pokročíme rovnou ke konzumaci, musím říci, že jsem
vyzkoušel všechny úrovně restaurací a byly skvělé. Naproti naší firmě je taková
„putyka“ našinec by řekl naší 3 cenové s obsluhou avšak maso zde
servírované, je prostě úžasné. Nevím, jak se ty všechny druhy steaků jmenují.
Nad mexickými názvy jako je „arrachera“ Argentinci jen krčí rameny a používají
to svoje „corte“. A jak takový menší oběd v levnější občerstvovně vypadá? Postaví před vás
menší horu masa, vypadající jako zmenšenina čtyřposchoďového domu a to máte
sníst v době oběda cca 40 minut. Skoro nemožné. Na můj osobní „Parrilla vrchol“ co do výroby a konzumace
steaků stavím restauraci Siga la Vacca .
(volně přeloženo jako : Následuj
Krávu :-) nedaleko „města“ Paccecha, předměstí BA.
V téhle argentinské variantě zájezdního hostince, jsem
poprvé viděl, jak vypadá fabrika na steaky. Představte si gril o délce cca 15-17
metrů zahalený spoustou kouře z opékajícího se masa a to tak, že vidíte pouze ruce, jak obracejí to
opékající se maso.
No a před touhle výrobní linkou na steaky postávají hosti restaurace,
kteří jen určují množství a druh masa, které ty ruce z kouře mají přihrát
na jejich talíř. Paráda ne?
Po takovýchto zkušenostech jsem neodolal a zeptal mých
Argentinských kolegů, jestli může být jako Argentinec vegetarián, alespoň
teoreticky. Odpovědí mi bylo zpočátku hluboké ticho. Pak se jeden, kolega se zamyslel a řek: “…jo znal jsem jednu holku, co byla vegetariánka, ale ta už
v Buenos Aires nebydlí .“
Zapomněl jsem jen dodat, že přílohou k té hoře masa
jsou samozřejmě brambory ve formě papas fritas (hranolky) anebo prostě světlý chleba,
často podávaný jako předkrm s máslem. Na náš tak častý pečený brambor ve slupce
s kysanou smetanou si jako na přílohu po argentinsku vůbec
nevzpomínám.
Žádné komentáře:
Okomentovat