Cestování po Amerikách - Argentina vol. II

Parrilla, Parrilla aneb udolán masem.

Grilování je jednoduše vedle tanga a nápoje  maté součástí argentinské identity.

Je to jednoznačně dáno především kvalitou argentinského masa a také společenskou funkcí grilování. Griluje se prostě všude a za všech okolností. Důležitou součástí argentinského grilování je prostě si opět pokecat s bandou přátel nebo kolegů. Grilování po argentinsku je vždycky menší nebo větší společenská událost.

Kdysi jsem slyšel, že jeden z národních sportů Austrálie je barbecue, neboli grilování. Nevím jak v Austrálii, ale pokud něco takového existuje, tak pro mě Argentinci rozhodně aspirují na první ligu. Grilování je samozřejmě i v Mexiku, nicméně není tak rozšířené, ale jak jsem už naznačil, kvalita především množství masa mexický průměr hravě předčí.  Přátelé v Mexiku, Brazílii a Spojených Státech prominou, ale myslím, že Argentina produkuje jedno z nejlepších hovězí, jaké jsem kdy jedl. Je pravda, že jejich brazilští sousedi se také snaží, ale to argentinské je o fous přeci jen lepší.

Recept na nejlepší hovězí je přitom poměrně jednoduchý. Především musím mít dotyčný skot dostatek prostoru a pak se také nesmí namáhat chodit za tím žvancem nahoru a dolů jako  našich pastvin. Výsledkem je, že se její maso nepřemění na hromadu šlach a svalů, jako je tomu u krav středoevropských.  Spolkový stát Pampa je pak úplným rájem pro výrobu takhle kvalitního masa.  Jen podotýkám, že grilované maso není v Argentinských restauracích to nejlevnější jídlo. Spíše naopak. Je to dáno vnitřní agrární politikou a systém daní, kterými jsou farmáři zatěžování, ale to sem asi nepatří.

Pokud pokročíme rovnou ke konzumaci, musím říci, že jsem vyzkoušel všechny úrovně restaurací a byly skvělé. Naproti naší firmě je taková „putyka“ našinec by řekl naší 3 cenové s obsluhou avšak maso zde servírované, je prostě úžasné. Nevím, jak se ty všechny druhy steaků jmenují. Nad mexickými názvy jako je „arrachera“ Argentinci jen krčí rameny a používají to svoje „corte“. A jak takový menší oběd v levnější občerstvovně vypadá? Postaví před vás menší horu masa, vypadající jako zmenšenina čtyřposchoďového domu a to máte sníst v době oběda cca 40 minut. Skoro nemožné. Na můj osobní „Parrilla vrchol“ co do výroby a konzumace steaků stavím restauraci Siga la Vacca .  (volně přeloženo jako :  Následuj Krávu :-) nedaleko „města“ Paccecha, předměstí BA.

V téhle argentinské variantě zájezdního hostince, jsem poprvé viděl, jak vypadá fabrika na steaky. Představte si gril o délce cca 15-17 metrů zahalený spoustou kouře z opékajícího se masa a to tak,  že vidíte pouze ruce, jak obracejí to opékající se maso.

No a před touhle výrobní linkou na steaky postávají hosti restaurace, kteří jen určují množství a druh masa, které ty ruce z kouře mají přihrát na jejich talíř. Paráda ne?

Po takovýchto zkušenostech jsem neodolal a zeptal mých Argentinských kolegů, jestli může být jako Argentinec vegetarián, alespoň teoreticky. Odpovědí mi bylo zpočátku hluboké ticho.  Pak se jeden,  kolega se zamyslel a řek: “…jo znal jsem jednu holku, co byla vegetariánka, ale ta už v Buenos Aires nebydlí .“

Zapomněl jsem jen dodat, že přílohou k té hoře masa jsou samozřejmě brambory ve formě papas fritas (hranolky) anebo prostě světlý chleba, často podávaný jako předkrm s máslem. Na náš tak častý pečený brambor ve slupce s kysanou smetanou si jako na přílohu po argentinsku vůbec nevzpomínám.   

Cestování po Amerikách - Argentina vol. I

Pokud jste čekali další článek o Německu tak Vás musím zklamat. Tady Karel a dnešním dne startujeme několik příspěvků o těch vzdálenějších krajích, kde mám možnost v průběhu roku pracovně pobývat.   Nebudou to tedy klasické postřehy turisty, ale ni příspěvky domestikovaného cizince. Spíše tak něco mezi tím. A začneme to pěkně odspoda, první příspěvek se bude týkat Argentiny

Argentinci, mají v Latinské Americe poměrně zajímavé postavení. Je to jednak dáno jejich poněkud zvláštní formou španělštiny, kterou bych charakterizoval jako španělštinu s italským přízvukem. Faktem je, že většina Argentinců se hrdě hlásí ke svým evropským kořenům a tyhle kořeny jsou převážně z Itálie, Španělska, Francie nebo Německa.  Takže to nakonec vypadá, že posloucháte španělštinu co zní jako italština od někoho kdo si myslí, že je Francouz. Není to míněno jako  pomluva je to prostě holý fakt. O Argentincích mají ostatní latinoameričané mnoho vtipů, ale jinak je většina Argentinců příjemná sorta lidí, kteří se umí pořádně bavit a mají smysl pro humor smíchaný s pořádnou dávkou ironie.

Samotná Argentina dala světu mnoho zajímavých věcí, například:  Hollywoodu Evitu, Kubě a Bolivijí Che Gevaru, fotbalovému světu Maradonu, Britanii Falklandské ostrovy a  koňské polo, Izraeli Adolfa Eichmanna, sobě pak nápoj  Maté a také místní variantu honáka dobytka, lokálně přezdívaného gaučo.

Osobně si myslím, že to nejskvělejší čím Argentina obdařila svět  je:  Tango a Parrilla. Slovo Parrilla je označení pro náš gril, v normální španělštině se vyslovuje jako paríja,  ale ne tak pro místní. Argentinský dialekt španělštiny má pro slovo parrilla výslovnost „ parííža“, s důrazem na to „rí“ což jasně demonstruje odlišnost argentinské varianty od zbytku latinské Ameriky.

Samozřejmě, že i ostatní věci se pak vyslovují odlišně od běžného úzu v latinské Americe. Běžna ulice neboli „calle“ čti „kaje“ je v Argentinčině  něco jako „káže“ J No a pak , že je výslovnost španělštiny jednoduchá.

Tango po Argentinsku

Pro nás, středoevropany, je tango jeden z americko-latinských tanců. Pro Argentince, je to ale především vystižení jejich temperamentu a vrozené vřelosti, kde tanec je jenom zprostředkovatelem.  Jen pro ilustraci Argentinského temperamentu uvádím, že při pozdravu mužů, kteří se dobře znají je zvykem toho druhého políbit na tvář. Dokonce se o sobě nemusí zrovna lichotivě vyjadřovat, ale ta pusa k pozdravu prostě patří. Divné? Jen dočasně, osobně jsem už taky schytal několik přivítanců (takhle jim říkám sám). Poprvé mne to zarazilo, dnes už to však moc neprožívám. Prostě místní pac a pusa.

Zpátky k tangu. Tango údajně vynalezli italští přistěhovalci a začal se poprvé tančit ve čtvrti la Bocca v Buenos Aires. Měl jsem možnost vidět několik Tango představení a za nejlepší považuji velkou show v NH Hotelu Tango, vedle divadla Colón na třídě 9 de Julio. Má to skvělou atmosféru, a říz. Trochu to sice připomíná kabaret, na druhou stranu tanečníci a tanečnice jsou asi ti nejlepší profesionálové v celém BA.  Cena představení tomu minimálně odpovídá.

Existují i lacinější tango představení , kdy se tango předvádí  přímo  na ulicích, ale pak si tanečníci řeknou místním čumilům o příspěvek. Je to obdoba pražského hraní na harmoniku nebo kytaru okolo Karlova mostu. Jen pro úplnost dodávám, že takové tango na živo je celkem ke spatření v centru města okolo ulic  5 de Mayo nebo  Calle Florida, což je jedna z frekventovaných tepen BA.

Zapomněl jsem říci, že tango se taky tančí mezi muži. Dokonce jsem slyšel, že to nejlepší tango respektive originální varianta tanga se tančila výhradně s mužským osazenstvem. Nehledejte v tom, nic jiného, než vášnivý souboj dvou seňorů o přízeň jedné seňority. Je pro úplnost dodám, že onu květinu v ústech tanečníka jsem nikde neviděl.  Nedokážu si představit dva tancující muže, jak okolo sebe krouží,  přičemž  jeden z tanečníků má v ústech kytku. To by vážně asi nešlo. Spíš to vypadá jako mírné evropské vylepšení naší představivosti o vášni Argentinců.

Malta - Mdina/Rabat a Mosta

Dnešní příspěvek je poslední z Malty. Z bývalého hlavního města Mdiny. Opět jsme jeli autobusem. Z předchozích jízd už jsme tušili, kde budeme muset přesedat. Zastávku jsme trefili, i když zase jsme měli problém se směrem, jakým jet. Ale po krátké konzultaci s domorodci, jsme to zvládli a tím se z nás stali zkušení autobusoví cestující po Maltě.

Mdina pro nás byla asi nejhezčí ze všech maltských měst. Leží uprostřed ostrova a je vidět z dálky. Město bylo postaveno na skále, která ze třech stran padá strmě dolů, což spolu s hradbami dělá dojem, že město je nedobytné. Ze čtvrté strany skála přechází ve skalní plošinu a zde vyrůstá novější část města, Rabat.

Mdina je celá obklopena hradbami. Uvnitř nejezdí auta a bydlí tu málo lidí, takže je to klidné místo. Pro jeho poklidnou atmosféru se mu také přezdívá "Tiché město". Rabat je naprosti tomu ta část, kde to žije. Město bylo vystavěno převážně nad dávným hřbitovém hlavního města a jeho katakombami. Město bylo oasídleno již za Římanů a v 16. století se město stalo významnou zásobárnou potravin pro johanity. Turci totiž město při obléhání považovali jen za nedůležitou vesnici a ani se město nesnažili dobýt.

Staré město Mdiny se dá projít za půl hodiny, s prohlídkou kostelů to trvá asi o hodinu více. O to déle se pak dá sedět v kavárnách na hradbách a kochat se výhledem na celý ostrov až k moři.

Co se týče pamětihodností, opět jsou to sakrální památky a podzemí. Tentokrát ne kryty z 2. světové války, ale mnohem starší podzemní hřbitov a katakomby v Rabatu. Bohužel se tam nesmí fotit, takže fotky do kamene vytesaných hrobů tady nenajdete. Ale je obdivuhodné, jak Římané dokázali ve skále vyhloubit velkou pohřební síň i s vytesanými stoly na obětiny. Hroby byly vytesané někdy i se stříškou, mrtví si hověli v korýtku "na míru" i s kamenným polštářkem na hlavu. Pozůstalí se pak mohli sejít okolo kamenných stolků, agape, okolo kterých se konaly hostiny.

 Na cestě zpátky jsme opět přesedali ve městečku Mosta. Zde je největší turistickou atrakcí farní kostel s obrovitánskou, 60 metrů vysokou, kopulí.

A poměrně neobvyklým exponátem v kostele je replika německé pumy. Ta sem za druhé světové války spadla kopulí , ale neexplodovala. Prý byla vyrobena v Plzni a naplněna byla jen pískem. Takže dnes četní turisté obdivují v sakristii nejen stříbrné relikviáře, ale i válečnou zbraň.

Tolik krátká reportáž z ostrova Malta a Gozo. Přejeme vám krásné prázdniny plné cestovatelských zážitků. U nás se můžete těšit na výlety do Hamburgu a zprávy z dovolené v Holandsku.

Valletské dveře

Byla by škoda, nechat takové hezké barevné dveře  (a jedno okno) odpočívat jen na disku...

Valleta

Další dny byly už naše výlety koordinovanější. Už jsme tušili, kam která autobusová linka z našeho městečka jede, a tak jsme si mohli vytyčit další cíl. Návštěvu hlavního města Vallety. Města zapsaného v UNESCO a také v knize 1000 míst, které je dobré navštívit před smrtí.

Atrakcemi jsou výlet po přístavu, návštěva katedrály a krytů z druhé světové války. Když to shrnu, na Maltě jsou tři typy atrakcí, ať už jste kdekoliv – moře,  kostely a bunkry z 2. světové války. Stejně jako před tím v Mellieze, tak i v hlavním městě. A protože je Valleta poměrně fotogenické město, je v dnešním příspěvků více fotek, než jste zvyklí. 

Autobusové nádraží je postaveno na velikém kruhovém objezdu okolo kašny Tritonů. Autobusy přijíždění nalevo od fontány a odjíždějí z pravé strany. Je to přehledné a ještě turisté mají hned po příjezdu co fotografovat.

Na Maltě jezdí docela dost škodovek, převážně staršího data výroby. Nejvíce asi favoritů, i když na ně místní nadávají, že to není úplně nejlepší auto. Ale asi tak špatné nebude, když jich tu jezdí tolik i téměř po 20 letech, kdy se přestal vyrábět. Ale tahle škodověnka byla jedná. Takových už ani v Čechách není moc. A ještě ty závodnické barvy. Dala by se s ní jezdit rallye Malta.

Staré město ve Valletě není moc velké. Celé je situované do ostrohu a je ohraničené hradbami nebo mořem. Ulice jsou rozvržené do šachovnice, takže riziko, že se člověk zatoulá a už se nenajde, je minimální. Na náměstíčkách jsou samozřejmě kavárny, restaurace, obchody. Prostě turistická klasika. Na tomto náměstíčku byl obchůdek s mosaznými a nerezovými klepadly, které se používají na maltských dveřích. Jedna známá v Německu mi pak říkala, že si odtud jedno klepadlo přivezla poté, co ho nemohla několik let v Německu sehnat. Takže ... kdo scháníte klepadlo, kupte si dovolenou na Maltě.:D

Valleta byla původně stavěna jako velká pevnost. Vypadá jako loď. Na třech stranách směrem k moři jsou vysoké pevnostní hradby a směrem do vnitrozemí je ohraničena městskými hradbami. Na konci 17. století nebylo lépe opevněného města, než je Valleta.

Takhle se parkuje na Maltě. Hádanka. Kolikátým tahem vyjede bílé auto? Netuším, zda to byl "vallet parking", ale v každém případě "Valleta parking" není nic pro uspěchané řidiče.

Zvon svobody byl postaven jako memento druhé světové války. Rozeznívá se každý den v poledne a to není radno pobývat v jeho blízkosti.

Valleta byla hlavním sídlem maltézských rytířů. Johanité tu sídlili od 16. století. Řád vznikl v Jeruzalémě, pak přesídlil na ostrov Rhodos a říkalo se jim rhodští rytíři. Dnes oficiální název řádu zní Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě.  My jsme navštívili špitál, který johanité spravovali. V podzemí starého řádového špitálu jsou s vystavené figuríny v životní velikosti, které znázorňují různé výjevy ze života středověké nemocnice. Lékaři řádu byli na svou dobu velice vzdělaní a prováděli i složité operace.  Třeba jídelníček středověkého pacienta byl vyloženě chutný - obilné kaše, jehněčí maso, slepičí vývar a k pití víno. Co by za to leckterý dnešní pacient dal.

V deset hodin dopoledne se střídají stráže u Velmistrovského paláce, současného sídla prezidenta a parlamentu. Hudebníků při tomto divadle víc než vojáků. Při výměně stráží pochodují půlkou města následovaní posádkou a samozřejmě obrovským chumlem turistů.

Dveře. Tentokrát v bílé. Ale jsou v mnoha barevných mutacích, různých tvarů, liší se klikami i klepadly. Spolu s dřevěnými arkýři jsou dveře jedinečnou ozdobou každého domu.

Katedrála svatého Jana je monumentální. Zvenku vypadá stroze, spíš jako vojenská pevnost, ale uvnitř se skrývá bohatě zdobený barokní interiér. Více jak 200 let byla tato katedrála hlavním sídlem Johanitů. Díky darům, příspěvkům velmistrů a rytířů byla katedrála vyzdobena díly význačných umělců svá díla.
Zem je zdobena náhrobky rytířů v mramoru. Každý z rytířů tam má zobrazený svůj erb a znaky pro něj typické, případně smrt či lebku. Do náhrobků byly zobrazeny činy rytířů, jejich rytířské zásluhy, náboženský zápal nebo jejich přání být navždy zvěčněn.
Nejvýznamnějším dílem je Caravaggiův oltář s vyobrazením zatčení Jana Křtitele. Je to jediný obraz, který Caravaggio podepsal.

Valleta z moře.

Koupání je možné i ve Valletě či Sliemě v sousedství. Jen pláže tu nehledejte. Do moře se sestupuje po skalách, případně po občasných schůdkách.