Okolo Vánoc a nového roku jsme měli čas trošku cestovat. Před svátky jsme si opět vyrazili na Haciendu Cocoyoc, ze které jsme si odskočili na výlet do nedalekého Tepoztlánu. Po Silvestru jsme se jeli podívat na oceán do Veracruzu. Znamená to, že příští články budou trošku víc fotografické. Dneska se s námi podíváte do Tepoztlánu a někdy příště do Veracruzu a okolí.
Tepoztlán je "Pueblo mágico", tedy kouzelnou vesnicí. Takových městeček a vesnic je po celém Mexiku roztroušeno několik desítek. Mají většinou nějakou zajímavou památku, slaví se tam významná fiesta a zároveň si tato místa zachovávají místní kolorit. Prvním pueblo mágico, které jsme navštívili bylo stříbrnické město Taxco, druhý je Tepoztlán.
Tepoztlán leží na úpatí hor Sierra de Ajusco. Hory jsou to opravdu velkolepé. Žádné velehory, zato příkré útesy kolem dokola. Něco jako několikanásobně do výšky i šířky přerostlý Český ráj. Na vrcholu skal je pyramida, na kterou se dá vylézt. Cesta to je ale poměrně náročná a s malým dítětem špatně proveditelná. Takže my jsme si pyramidu pouze vyfotili. Když se hodně pozorně podíváte v levém rohu nahoře ji možná najdete.
Hlavní turistickou atrakcí Tepoztlánu je klášter a trh. Před branou do kláštera je od podzima postavena slavobrána. Každý rok, první týden v září se buduje nová. Zajímavé je, že mozaika na bráně je celá vyrobená z 60ti různobarevných zrn (převážně z kukuřice a fazolí). Pokud ji ptáci nevyklobali, stojí tam dodnes.
Bývalý dominikánský klášter byl vybudován v 16. století pro místní indiány. Tomu je přizpůsobená i výzdoba indiánskými symboly, květinovými vzory a symboly slunce, měsíce a hvězd.
Hned u kláštera byl zbudovaný hřbitov, ze kterého zbylo jen pár křížů. Celý areál kláštera je trošku nahlodán zubem času, a tak správci vybírají na jeho rekonstrukcí prodejem pečiva a sladkostí.
Již dominikánští mniši věděli, že potřebují vitamíny. Proto si v atriu pěstovali pomeranče. Jejich květy jen tak mimochodem zpracovávali na vonný olej.
Trh je další zajímavá událost v Tepoztlánu. Je celý víkend a člověk na něm sežene všechno možné. Od základních potravin, hory ovoce a zeleniny, kupy masa a tortil, přes sladkosti, zmrzlinu až po oblečení pro celou rodinu, nábytek a nádobí.
Typický prodavač tamales. Ke své živnosti moc nepotřebuje. Vozík se zabudovaným hrncem, kde ukrývá v teple kukuřičné tortily s masem či fazolemi. Tenhle měl i rádio, a tak pouštěl mexickou hudbu všem okolo k potěše.
Veracruz byl v minulosti jedním z nejdůležitějších přístavů Ameriky. Nedaleko od jeho zálivu se vylodil Cortéz a pak se město postupně stalo centrem obchodu mezi Novým Španělskem a Evropou. Nás proto překvapilo, že dnešní Veracruz není až tak velký, jak by jeho dřívějšímu významu odpovídalo. Dodnes má ale nejdůležitější mexický nákladní přístav, který zabírá tak třetinu města. Spousta evropského zboží se k nám dostává právě tudy.
Zócalo. Jako všude je v centru náměstí podstavec s altánkem. Jelikož jsme byli ve městě hned po Novém roce, skvěl se ještě na radnici obrovské rudé přání k Vánocům a novému roku. Před radnicí pak vánoční strom a pod ním jesličky v nadživotní velikosti. Hned vedle byl trh s cetkami všeho druhu.
Věž veracruzské katedrály. Kostel sám o sobě je v dost dezolátním stavu. Vlhko a teplo dělají na zdivu a omítkách svou práci a církev nestíhá spravovat. Překvapila nás také střídmá výzdoba interiéru. Od jednoho z nejbohatších měst Mexika jsme očekávali víc. Ale asi tady místní víc investovali do obchodu než do církve.
Veřejná pláž a rybáři. Pláž byla nacpaná k prasknutí mexickými rodinkami s kupami dětí. Okolo pláže vede promenáda lemovaná obchůdky a hospůdkami, kam vás naháněči na každém kroku vábí. Většina hospůdek vedle menu podává také živou mexickou hudbu, takže si můžete popíjet piňa coladu za doprovodu zvuků marimby.
Část přístavu sousedí hned s historickým centrem. Za povšimnutí stojí polonahý mladík v modrých šortkách. Spolu s dalšími pěti kamárády skákali do vod přístavu. Samozřejmě si za exhibici nechali taky trošku zaplatit.
Plaza de las banderas, válečná loď Guanajuato. Tahle lodička je dalším tursitickým lákadlem. Původně bojovala od druhé světové války až do devadesátých let. Teď je na odpočinku v zátoce nedaleko Boca del Río a je z ní muzeum. Prohlídka trvá hodinu a dozvíte se na ní, kde spal kapitán, jak vypadají lodní záchodky a sprchy a ještě vás naučí nějaký uzel. My jsme prohlídku museli na chvíli přerušit, protože lodní siréna z kapitánského můstku vyděsila Adama natolik, že se musel jít uklidňovat hovorem s pirátským papouškem.
Boca del Río - je součáští Veracruzu, řekli bychom, že tvoří souměstí. Boca je obchodním a hotelovým centrem. Tohle byla pláž našeho hotelu. Na rozdíl od Pacifiku, tady byl oceán mírný a klidný jako rybník. To se líbilo hlavně Adamovi, který vydržel plácat bábovičky z tmavého písku celé odpoledne.
