V Karibiku u moře

Hned po Velikonocích jsem slibovala obrázky a zážitky z Karibiku. Do toho přišla ale chřipka a zemětřesení, takže na pohodové fotky z dubna dochází až teď. Třeba to některým z vás dá inspiraci na budoucí dovolenou anebo vám to alespoň ukrátí těšení na letošní letní prázdniny.

Na poloostrov Yucatán jsme se vydali letadlem. Spousta lidí nám sice říkala, že cesta autem je zážitkem samým, ale nám se nechtělo cestovat ve vedru dva dny. Koupili jsme si tedy letenky z Mexiko City a u Karibského moře jsme se mohli válet už za pár hodin. Bydleli jsme v malém hotýlku Aventura Mexicana (www.aventuramexicana.com), který jsme našli přes náš oblíbený turistický portál Tripadvisor. Předchozí návštěvníci se o hotelu vyjadřovali v superlativech a pro nás bylo ještě důležité, že ceny nebyly o velikonočním týdnu dvojnásobné, což není v ostatních hotelech vyjímkou. Jediným mínusem by mohlo být, že hotel neleží přímo u moře, dojít na pláž se dalo ale za 10 minut.

Tak to je naše první karibská pláž. Písek běloučký, moře čisťoučké, pláž hlava na hlavičče. Hlavní pláž v Playa del Carmen je rozdělena mezi hotelové pláže a plážové kluby. Volno tu moc není a o nějakých romantických zátiších s palmami si taky člověk může nechat zdát. Zato tu má plný servis.


Náš hotel měl smlouvu s dvěma plážovými kluby. Oba půjčovaly lehátka a slunečníky a poskytovaly plný jídelní servis. Člověk v takovém klubu může vydržet celý den od snídaně do večeře, ale musí počítat taky s tím, že si za služby trošku připlatí. My měli tu smůlu, že oba kluby odpoledne začly pouštět hudbu, která nás za čas vyhnala do tišších míst ve městě. Ideální pro letní flirt, méně pro odpolední spánek našeho prcka.


Ukázka modrosti Karibského moře. Bylo opravdu nádherně modré a čisté. Ještě navíc nebyly velké vlny a dno se svažovalo postupně, takže pláž byla ideálním místem na dlouhodobé stavění báboviček a písečných hradů. Ideální pro děti všeho věku.

A ještě jednou moře. Tentokrát už trošku prázdnější pláž za městem. Jen pirátská bárka a Johny Depp tam chyběli :-)).


A to jsme my tři, připalující se v příboji...

Země se zatřásla - třikrát

Tahle věta z filmu S tebou mě baví svět se mi vybavila dneska odpoledne. Jako každý den jsme si šli dát s Adamem malou siestu. On ji potřebuje jako mrňous pro svůj růst a já jako těhule pro nabrání sil na odpolední část dne. Dnes to nebylo jinak, jen probuzení bylo trošku jiné.
Po druhé hodině mě probral zvuk jako když se blíží metro a asi po minutě další. Že by nám zavedli linku z Mexico City? Tak to bylo nepravděpodobné. Po obhlídce oblohy ani bouřka se neblížila. A pak to přišlo, tři oteřesy a postel trochu jak na vodě. Ano, zažila jsem své první zemětřesení. S Adamem to ani nehnulo a já vyčkávala, co bude dál.
Dál už jen telefon od Karla, kterého evakuovali v práci. Za jeden měsíc už to bylo druhé zemětřesení (to první jsem ale necítila, protože jsem byla v autě). Tentokrát bylo ale epicentrum kousek od Puebly, jen 80 kilometrů. A síla byla 5.7 stupňů Richtera.
Tolik dnešní aktuální zážitek. Nejdřív chřipka, pak zemětřesení a co přijde do třetice? Snad se neprobudí Popo...

Týden (skoro) v karanténě

Prasečí chřipka řádí a to mělo dopad i na náš život minulý týden. Epicentrum, Mexico City, máme za rohem, a tak se množí starostlivé dotazy, jak se nám vede. Tady je krátký deník minulého týdne.

Pátek: muchacha news dávají první informace
Ráno při snídani mi hospodyně říkala, že v rádiu hlásili něco o nové chřipce. Je prý docela nakažlivá a mají ji hlavně v Mexico City. Nevěnovala jsem informaci větší pozornost, protože "gripa" tady říkají každému nachlazení a takzvané "muchacha news" nejsou úplně směrodatné. Prostě jedním uchem tam a druhým ven.

Sobota: poplašné zprávy z Čech
Ráno vyrážíme normálně s Adamem do Gymboree na cvičení. Pak do obchodního centra, protože ho opět začaly tlačit botičky. Takže hurá pro nové. Všude je spousta lidí, prostě normální sobota. Celé rodiny společně nakupují, jedí a baví se.
Večer opět telefonát od rodičů, že v Mexiku začala řádit chřipka. A jestli je to prý tak vážné a jak vypadá situace u nás. Pustili jsme si zprávy a opravdu, chřipka je tu. Mexico zavírá školy, kontroluje situaci a úřady doporučují nosit roušku a mýt si ruce.

Neděle: rušíme výlet a jsme doma
Poplašné zprávy pokračují. Teda hlavně zprávy z Evropy. Podle mexických médií se nic až tak strašného neděje. Pro jistotu ale zůstáváme doma a nejedeme na plánované automobilové závody. Vyčkáváme.

Pondělí: rouška v nasazení
Na nákup jedu pro jistotu sama, bez Adama. Zato s rouškou. Připradám si trochu divně, ale co. Jsem těhotná a nějaký fujtajblový virus nemůžem doma potřebovat. Do auta si přibaluji také desinfekční gel. Večer dostávám od svého gynekologa mailem oficiální zdravotnické informace co a jak, jaké jsou příznaky a jaký je rozdíl od normálního nachlazení. Asi měl hodně telefonátů od vyplašených mamin.

Úterý: pozor, nelíbat!
Zahajujeme dobrovolné domácí vězení. Sledujeme zprávy a evropské, co do poplašnosti vedou. Mexické sice taky nabádají k hygienickým opatřením, ale také říkají, že lidé nemají líbat. Jaká katastrofa!! Zásah do národní kultury. Pozdravit se a nelíbat, tak to je podle mě jedno z nejtvrdších opatření. Ale samotní Mexičané chápou, že to asi k něčemu bude.

Středa: Děti se nudí
Druhý den domácího vězení. Vymyslet zábavu pro dvouletého mrňouse je náročné. Měli jsme jít na hudebku, ale školy i školky po celé zemi jsou až do 6. května zavřené. Takže nic a musíme si zpívat doma. Je to náročné. Večer si voláme s ostatníma maminama. Všude je to stejné. Děti se nudí, mámy trošku magoří.

Čtvrtek: Rušíme karanténu a jdeme do společnosti
Usoudili jsme, že návštěva u někoho doma je nejméně rizikový prostředek, jak se z toho nezbláznit. Vypínáme internet a vyrážíme na dětské odpoledne ke známým na zahradu. Bez roušek se líbáme někam za ucho a sdělujeme si dojmy a pojmy. Některé rodiny chytly nerv a odletěly do Evropy. Podle mě zrovna letiště a letadlo není to nejbezpečnější prostředí... Ostatní vyčkávají. Všichni jsme zdraví a případů v Puebla taky moc není. Někdo chodí nakupovat s rouškou, jiný vůbec a někdo to vůbec neřeší. Jídlo v restauracích jsme omezili všichni. Děti se ale doma samy nudí, takže se domlouváme na víkend

Pátek: První máj
První máj je státní svátek i tady. Hodně obchodů je zavřených, restaurace zejí prázdnotou. Úřady nefungují do 5. května. V Pueble byly zrušeny jak průvody odborářů dneska, tak velké oslavy Bitvy u Puebly, které jsou 5. května. Město je poloprázdné, silnice taky. I na poloprázdných silnicích však poznáváme, že nebezpečnější než chřipkový virus je mexický řidič. Opět jedeme na návštěvu, domácí vězení jsme zrušili. Tak uvidíme, co přinese další týden.