Rekonstrukce

Pokaždé když odcházíme do nové země, měníme trochu i vzhled našeho blogu. Neděste se tedy stávající rekonstrukce, chceme udělat blog trošku hezčí, takže stránky teď budou chvíli v rozpracovaném stavu. Snad i přes to si svoje čtení najdete.

Jen tak z Benátek

Napadlo mne, že se tu vlastně nikdy neobjevilo nic z Benátek. Je pravda, že městečko od doby, kdy tu pobýval Tycho de Brahe trochu pozbylo své důležitosti a lesku. Ale bydlíme tu my, cestovatelé, a tak když jsme mohli uveřejňovat fotky z jiných míst, kde jsme bydleli, tak proč ne z Benátek, ne?

Žádné obrázky zámku, podzámčí ani náměstí, které by stálo za to publikovat, jsem neobjevila. Zato minulý týden byl jeden krásný západ slunce. Tak se podívejte, jak to tu vypadalo. Světlo bylo jak u impresionistů.

Pohled do sluníčka zapadajícího za pole byl krásně kýčovitý.

A pohled z okna. Místo Popocatepetlu sice koukáme na bývalý vojenský prostor v Milovicích a na současnou věznici v Jiřicích, ale přesto právě tento pohled byl jedním z důvodů, proč jsme si vybrali bydlení zrovna v Benátkách.

Pole vlčích máků za ranního světla bylo už námětem pro obrazy větších umělců než jsem já. Ale kouzlo má hlavně pojmenování, které vymyslel náš Adam. "Mami, to pole je plné vlčích čumáků" :-D

Letecký den

Na dnešní neděli připadl Den otců. Oslavili jsme ho tedy pěkně po chlapsku v Roudnici nad Labem na leteckém dnu. Kdo doufal, že letecký den jsme uspořádali doma v souvislosti se stěhováním, musí si počkat na nějaký další příspěvek :) . Ten dnešní je pro všechny báječné muže i ženy, kteří milují létající stroje.

Roudnické letiště je hned pod horou Říp, na kterou jsme ještě tak nějak nestihli vylézt. Už jsme byli na Popo, pod Matterhornem, dokonce i na Sněžku jsme se vydrápali, ale tuhle pověstmi opředenou horu jsme nějak nestihli. Tak jsme si kopec zdálky prohlédli a hned máme důvod vracet se z daleké i blízké ciziny. Náš dlouhodobý cíl - výšlap na horu Říp.

Na letišti byla vedle všemožných letadel a vrtulníků k vidění také vojenská technika. Jak historická, tak i současná. Kdybyste nevěděli, takhle vypadá bájný Pandur, který jsme si draze zaplatili ze svých daní. Alespoň si ho za ty peníze kluci mohli zblízka prohlédnout.

Tento příspěvek píše žena, takže ode mne nečekejte žádné názvy, typy motorů ani jiné technické údaje. Rozlišuji jen mezi letadlem motorovým, vrtulovým a vrtulníkem. A tohle by dle mého názoru mohlo být něco poháněného vrtulí. Na přesný typ se zeptejte manžela.

A tohle by mohl být vrtulník. Nebo že by helikoptéra? Naštěstí u něj byla popiska, takže jsem si mohla přečíst, že se mu říká Flying hippo, aneb Létající hroch. Je nákladní a létal v Afgánistánu.

Akrobatičtí letci předváděli pěkné představení. Celý den fičel pořádný vítr, a tak tak trochu nechápu, jak ty stroje udrželi ve vzduchu a ještě zvládali všechny ty akrobatické kousky bez nehody. Jako pasažér létám docela ráda, ale do tohoto stroje bych asi nesedla. Piloti jsou fakt šikovní chlápci.

Kulový blesk

Naše stěhování za západní hranice nabývá pevných kontur. Nebude to sice devítisměna, jako organizoval Hrušínský ve filmu, ale dobré naplánování vyžaduje i tak. Jako první se stěhují současní majitelé domku v Německu. Pak je budeme následovat my z Čech do Německa a poslední budou nájemníci do našeho bytu. Německá část stěhování prý už začala, naše bude následovat první týden v červenci a tečku udělají na začátku srpna naši noví nájemníci. Takže teď jen aby někoho z toho pohybu nekleplo, abychom ho nemuseli stěhovat zabaleného v peřinách.
Stěhování je vůbec věc. Když čtu někde statistiky, že Češi se nejsou ochotní stěhovat za zaměstnáním, musím konstatovat, že naše rodina není typicky česká. Zároveň ale typického Čecha chápu, stěhování je opruz tím větší, čím víc má člověk věcí. Do Indie jsme odjížděli se sedmi zavazadly, ale vraceli jsme se s 11 bednami v leteckém kontejneru. Do Mexika jsme odjížděli se 14 krabicemi, ale vraceli jsme se s 87 stěhovanými kusy a potřebovali na ně už kontejner lodní. A na červencové stěhování se připravuji na počet okolo 170 položek. Z této hrubé statistiky vyplývá, že naše případné další stěhování už bude realizovatelné pouze kamionem a jen doufám, že další přesun se bude konat až v době, kdy načerpáme dostatek sil. Jak fyzických, tak psychických i finančních.
Pointu tento příspěvek nemá. Jen jsem se potřebovala podělit s veřejností o úděl, který nás v nejbližší době čeká. Kdybyste měli nějakou radu, jak přežít stěhování bez úhony, budu za ni ráda. Jen ne prosím tu o vyhoření či vytopení. Tak dobře pojištění zase nejsme... :-)