Těhotenství po mexicku

Za své dvě těhotenství jsem mohla vyzkoušet tři různá zdravotnictví. Indické, české a mexické.

Indické bylo nejkratší, ale taky nejrozdílnější. Od hinduistické gynekoložky (hinduista-muž nemůže tohle povolání vykonávat), křesťanského doktora na ultrazvuku (ten se mě už dotknout mohl bez toho, aby ho bozi potrestali), nejméně bolestivých odběrů krve s podivným způsobem desinfikování až po samotnou nemocnici - to všechno by vydalo na samostatné vyprávění.

Pak český standard. Přeplněné ordinace gynekologa, dlouhé obědnací doby, těhotenská průkazka a série různých vyšetření přesně podle kalendáře. A vše završeno ne zrovna pohodovým porodem, nepříjemnými sestřičkami v porodnici a dlouhou dobou rekonvalescence.
A teď mexická zkušenost proložená krátkou českou epizodou.

Prvním úkolem mého těhotenství bylo samozřejmě nalezení doktora. Po vyptávání u ostatních jsem dala na doporučení německé doktorky, která tu už žije nějaký pátek a vykonává svou praxi. A asi jsem dobře udělala. Můj gynekolog sice není z nejlevnějších (jedna prohlídka stojí 800 pesos), ale co bych chtěla. Školy ve Státech a praxi v nejnovější nemocnici ve městě prostě někdo zaplatit musí. Kdo chce v Mexiku dobrou lékařskou péči, musí si to zaplatit. Tak to tady prostě je.
Jako první mě překvapily objednací doby, které jsou plus mínus týden. Po zkušenosti z Čech, kde se člověk musel objednat na těhotenskou prohlídku pár měsíců před otěhotněním, milá změna.

Pak samotný lékař. Od začátku mi tyká (což mi nevadí, ale mám nějak psychický blok z Čech tykat svému doktorovi, takže já jsem takový "tykovyk"), vítá mě typicky mexicky s objetím a pusou na tvář a nevadí mu, že na kontroly chodíme celá rodina včetně budoucího brášky. Na mou prohlídku má celou půlhodinu, kterou taky celou využije. Ne, že by mě tak důkladně prohlížel, ultrazvuky jsou srovnatelné s délkou v Čechách, ale tak dvacet minut si povídáme. Jak se cítím, co mě bolí a nebolí, čeho se obávám a na co se těším. Což se mi v Čechách nestávalo.

Takhle rozmazlená jsem na jaře, při návštěvě doma, chtěla prohlídku na gynekologii a genetice. Bez těhotenské průkazky jsem byla velký exot a hlavně sestřičky mi to dávaly trošku sežrat.

Takže jsem se ráda vrátila do mexické pohody. Vyšetření tu nejsou striktně předepsaná, ale pokud se vyskytnou komplikace, dělají se stejná a na stejné úrovni jako v Evropě. Třeba dost nepříjemný test na cukrovku se tu dělá až po zjištění zvýšené hladiny cukru v krvi a ne preventivně, jako v Čechách. Bylo nám vysvětleno, že při preventivním zavedení se na 100 pacientek odhalí pouze 2 pozitivní, což se ekonomicky prostě nevyplatí.

Teď se připravujeme na porod, což asi bude taky rozdílná zkušenost a určitě o ní tady napíšu.

Zubař v ZOO

Počet zubů našeho Adama téměř završil dvacet, a tak jsme se rozhodli, že by bylo načase navštívit zubaře. Speciálně dětského zubaře. Tenhle druh je podle všeho v Čechách na vyhynutí (jestli už úplně nevymizel), a tak nás potěšila a překvapila mexická nabídka. Už se tomu ani nedivíme, protože vše, co souvisí s dětmi a péčí o ně, se tu nachází v míře vrchovaté.
Připravovala jsem Adama opatrně na návštěvu obávaného bílého pláště, ale moc času jsem na to neměla. Jeden den jsem zavolala a za 24 hodin už jsme zvonili u ordinace. Lékař měl zpoždění (klasických mexické), a tak si Adam mohl užít čekárny. A že bylo čeho. Po otevření dveří jsme se totiž dostali do ZOO. Čekárna byla plná plyšových zvířat téměř v životní velikosti, na stěnách okolo tropický prales a mezi tím prolézačky, stavebnice a v prostředku stolní fotbal pro odrostlejší pacienty. Adam byl jak u vytržení, ukazoval mi všechna ta zvířata a když hladil plyšového lva většího než on, ani mu nepřišlo, že je u doktora.
Když pak konečně dorazil pan doktor, ochotně ho následoval do ordinace, které vévodilo veliké akvárium se zlatými rybičkami. Na křesle držel hrdinně a neprotestoval ani u ošetření. S panem zubařem se pak vesele rozloučil a skoro to vypadá, že na další návštěvu se bude i těšit. Po návratu do Čech nás čeká nelehký úkol - nejen najít zubaře, ale najít zubaře, který ordinuje v ZOO.

Víkend na suchu

V Čechách řádí lijáky, bouřky a bleskové povodně, tady nám taky začlo pršet, ale přesto byl tenhle víkend pro Mexiko na suchu. Sucho totiž nemělo tentokrát nic společného se sluncem na nebi, ale spíš se sluncem v lahvi tequily. V Mexiku se totiž volilo. A když se v Mexiku volí, tak se nepije.
Během volebních dnů platí tzv. Ley secco, tedy suchý zákon. Znamená to, že všechny obchody s alkoholem mají zavřeno, oddělení s alkoholickými nápoji v supermarketech jsou zabedněna a v restauracích se nanalévá nic s obsahem alkoholu. Asi proto, aby se voliči mohli rozhodovat u urny s čistou hlavou.
Tyhle dny už známe z Indie. Zatím co mexické suché dny se omezují téměř výhradně na dny voleb, v Indii to byly i různé náboženské svátky. A když se sečtou všechna náboženství, co jich Indové mají, mohl být dry day vlastně kdykoliv. Stávalo se nám, že jsme přišli do restaurace a majitel nám jen oznámil, že dneska u něj pivko nedostanem. Naštěstí indický obchodní duch byl často silnější než náboženské vyznání a majitel se dal přemluvit. To jsme pak popíjeli červené víno ze skleniček na Coca colu a pak za ten rozdíl platili nekřesťanský příplatek. V něm byla zahrnuta nejen majitelova odvaha odšputovat lahev vína, ale i naše neodkladná chuť na něco alkoholického.
My jsme víkend na suchu přežili ale bez újmy. V neděli se konala československá párty, na kterou se přítomní krajani včas zásobili pivkem v dostatečném množství. Takže v celém Mexiku bylo sucho a Čechoslováci... ti šli na pivo :-).