Lékárny

 V pondělí byl krásný den, poslední zimní, ale už vlastně jarní.  Sluníčko svítilo, ptáci zpívali a zahrádkáři startovali po zimě sekačky. Šla jsem si koupit nějaké sazeničky do truhlíků, aby nám to tu trošku rozkvetlo. Ale to byla taky poslední věc, kterou jsem udělala správně. Při  vaření oběda jsem rozbila misku na polévku a rozbila sklenici s dresingem, při úklidu jsem shodila z okna vázu a při chystání svačiny jsem si zařízla nůž hluboko do levého ukazováčku. Byl krásný den, ale pro mě ukázkový den blbec.  Pobíhala jsem s krvavým prstem po kuchyni, vytahovala lékárničku, abych si ránu obvázala a vydezinfikovala. Druhý den jsem musela do lékárny obnovit zásoby obvazů a při tom mě napadlo, že o lékárnách jsme tu nepsala a přitom je tolik rozdílů.

Německo

Vezmu to od konce, protože rozdílů mezi lékárnou českou a německou až tolik není. Jen snad ten, že pokud máte recept od lékaře na léky pro děti, nic se neplatí. Finančně je to výhodné, ale rodiče pak chodí k dětskému doktorovi s každým bebíčkem jen proto, aby dostali léky zdarma. Dokonce to jde i obráceně. Pokud si léky nejdřív koupíte za své a teprve poté jdete k lékaři, lékárník vystaví speciální účet, který se dá zpětně proplatit. Jestli je to tak i u dospělých zatím nevím. Naštěstí jsme tu doktora zatím nepotřebovali. Jinak jsem žádný rozdíl nepozorovala, je to byznys jako u nás.

Mexiko

Mexické lékárny mají koncept drugstorů. Mexická lékárna, farmacía, nabízí mimo léků i hygienické potřeby, drogistické zboží, základní potraviny a pleny. Velkou výhodou je otevírací doba, která je u velké části 24/7. Přes noc jsou otevřená pouze malá okénka, kterým vám vydají požadované zboží či léky.

Léky jsou ke koupi v širokém spektru. Občas i takové, které jsou jinde zakázané. Existuje více cenových kategorií – normální lékárny s léky originálními i generiky, ale také levné lékárny, které nabízí pouze generika ve svém vlastním balení. Takové léky jsou pak několikanásobně levnější a to je důležitý faktor, protože léky se vždy platí v hotovosti. Na recepty si v Mexiku moc nepotrpí, jsou sice léky, u kterých lékárník chce vidět recept, ale když máte název nebo účinnou látku napsanou jen na papírku, dají vám to taky. Na předpisy se píše vždy jen účinná látka, aby se člověk mohl rozhodnout podle vlastní kapsy, jestli chce originál od světové firmy nebo jen odvozený lék z diskontu. Lékárny jsou k nalezení všude. Nejen že někdy suplují malé samoobsluhy, ale jsou také vždy součástí velkých obchodů. A musím říct, že jsem si na to tak zvykla, že jsem při nákupu v Tescu hledala u regálů s drogérií i lékárnický pult.

Balení léků se dostává vždy bez příbalového letáku. A tak se mi jednou stalo, že mi známá doporučila nějaký lék na zánět močových cest a já až po nákupu z internetu zjistila, že to jsou antibiotika. Pak jsem se už naučila, že pokud mi doktor napsal nějaké léky, nejdřív jsem názvy z receptů projela na síti, prohlídla si příbalové letáky online a až pak šla do lékárny. Mexičtí doktoři totiž bez výjimky předepisují někdy až nesmyslný počet léků. Když má dítě virózu, dostane 10 různých sirupů a lektvarů na 10 dnů. V Německu jsem pak se stejnou diagnózou odešla pouze s kapkami do nosu. Než jsem to v Mexiku zjistila, dávala jsem léky dětem poctivě. Potom, jsem už sama lustrovala, co dát a co ne. Není to sice ideální, ale ládovat děti zbytečně chemií taky není to nejlepší.

Co jsem naopak oceňovala, byla služba dovážky léků až do domu. O té jsem tu už psala. Musím říct, že to mi tu trochu chybí. Když nám tenkrát lehla celá rodina s průjmem, byli jsme rádi, že poslíček přivezl léky až ke dveřím a my se nemuseli vzdalovat od své oblíbené toalety.

Indie

S indickými lékárnami jsme naštěstí moc zkušeností neudělali. Ani si moc nevzpomínám, že by byla lékárna k vidění na každém kroku. Nejlépe vybavené lékárny byly v nemocnicích. Když jsme podnikali inspekční návštěvy nemocnic po okolí (Aurangabád, Pune, Bombaj – okruh bratru 400 km), pár jsme jich viděli. Vždy byly velice klimatizované, na indické poměry čisté a vždy v nich vládl organizovaný chaos.  My jsme si do Indie přivezli léků plný kufr, stejně jako ostatní čeští zaměstnanci a spoléhali jsme se na vlastní úsudek. Bohužel české léky na střevní problémy byly v Indii nedostatečné, takže ani my se místním lékárnám nevyhnuli. Vždy jsme dostali přesný počet pilulek. To znamená, léky bez krabičky, bez příbalového letáku, pouze třeba 10 pilulek, pokud se měly brát 5 dnů 2 x denně. Všechna platíčka hezky převázaná gumičkou do úhledného balíčku. Nezbývalo nám než jen věřit, že lékárník v těch horách léků nesáhl vedle a že opravdu máme léky na průjem a ne na křečové žíly.

A co se týče střevních problémů, udělali jsme v tropech zkušenost, že endiaron je malý pán. V těchto oblastech se vždy vyplatí kupovat přímo místní léky, které odpovídají síle místních bakterií a parazitů. A hydratační roztoky, sladko-slané limonády plné minerálů taky nejsou k zahození.

Jak se jmenujete, děti?

Minulý týden jsem četla v českých novinách zmínku o „skokanech roku“ ve křestních jménech v Čechách. U holčiček se oproti minulým letům dává víc jméno Lilien, Ella nebo Mia, kluci se zas častěji jmenují Eliáš, Tobias nebo Max. V absolutních číslech sice pořád vedou Jiří a Marie, ale stále více si získávají oblibu ne úplně typicky česká jména. V diskusi pod článkem se kdosi rozhořčoval nad tím, že se již nedávají klasická jména a stále častěji se rodiče inspirují za hranicemi. Pobavilo mě to, jaké starosti lidé mají. Pro zajímavost jsem se poradila se strýčkem Googlem, abych zjistila jaká jména jsou populární v jiných zemích, kde jsme již pobývali.A tady je výsledek.

Indie

Hitparádu jmen u kluků vedou Aarav, Vivaan a Muhammed, u holek  Ananya, Saanvi a Aanya. Ani jedno toto jméno jsem osobně v Indii nepotkala, ale spousta jiných jmen pro nás bylo poměrně špatně vyslovitelných a občas i zapamatovatelných. 

Náš řidič se jmenoval Raju /Radžu/ a to bylo vlastně první jméno, které jsem v Indii pochytila. Druhé bylo Pankach, čti „Pankáč“. K Pankáčovi jsme chodili na nákup, protože jeho obchod s barevným vývěsním štítem „Pankach Kumar and Brothers“ byl zpočátku jediným místem, kde se daly sehnat cereálie, máslo a občas mražený jogurt. Toto jméno jsme si zapamatovali, jaký div, velice rychle. Obtížnější to bylo se všemi ostatními. Anand, Prakasch, Rajiv, Abhiraj, Sanchid – všechna jména se nám z počátku dost pletla, s výslovností jsme byli na štíru a kdo ví, jestli jsme je vlastně vyslovovali správně. A co teprve ženská jména. V telefonu jsem měla paní na masáže pod jménem „Madam Masage“. Její pravé jméno mi zůstalo utajeno dodnes.

Mexiko

Mexická jména nám byla samozřejmě o dost bližší. Křesťanství dělá své. Podle nejnovějších průzkumů vedou Santiago, Diego, Sebastian a Sofía, Ximena a Camila. Mexičtí rodiče velice často dávají dětem dvě jména, která se v běžné řeči spojí dohromady a vznikají tak jména nová. Jedni známí měli sestry – jedna se jmenovala Marie Fernanda, druhá Marie Luisa – říkalo se jim MariFer a MariLu. Měla jsem v tom chaos a nikdy pořádně nevěděla, která je která.

My, jelikož jsme tušili, že naše děti nebudou vyrůstat jen v české kotlině, volili jsme jména bez háčků, čárek a poměrně mezinárodní. Mysleli jsme si, že Adam je všude po světě jen Adam. Ale španělština nás vyvedla z omylu – španělsky byli první lidé Adan a Eva. Takže náš synek měl občas v Mexiku o nožičku v posledním písmeně méně.

Pěkná jména jsou původně indiánská. Xochitl , Cictali, Ixtlilxóchitl nebo Nezahualcóyotl, to jsou jména pravých mexických obyvatel. A můžete hádat, kdo je holka a kdo kluk.

A ještě domácí varianty – Guadalupe je Lupe, Francisco Paco, Salvador Chava, Manuel Meño a Ignacio Nacho. To jen kdybyste si někdy připíjeli s nějakým španělsky hovořícím kolegou na tykání, tak abyste věděli, jak mu říkat.

Německo

Ben, Leon, Lucas a Mia, Emma a Hanna(h) jsou u německých rodičů nejoblíbenějších. Podle žebříčku to nevypadá, ale fantazii se v Německu při výběru jmen meze nekladou.

Na začátku školního roku jsme dostali seznam dětí ve školce.  Vedle klasického Torbena nebo Moritze se na něm vyskytovaly i pro nás exotičtější jména jako Noah, Kilian či Joona. U jednoho jména jsme dokonce museli hledat na internetu, jestli je to jméno pro kluka nebo pro holku. Arjen je teď Adamův nejlepší kamarád a my víme, že má holandské jméno.

Hodně rodičů volí také dvojitá jména, nejlépe hodně světová.  Pak se ve školce může lehce stát, že Cara Mia si hraje s Jamie Justinem Joelsem na schovávanou a bábovičky si plácají Jayden Leadell s Rowenou Chantall. A co teprv, když tyto děti dorostou škole a musí si podepisovat sešity. Pierre Gilbert Yves a Chiara Valentina Chayenne budou na jméno potřebovat jistě více než jeden řádek.  

Jak vidno, v každém národě jsou hranice extravagance někde jinde. Až se ale jednou Jitka, Pryia, Letitia a Lina sejdou na jednom pokoji na mezinárodní univerzitě, budou jim jejich jména připadat exotická, i když v daných zemích jsou úplně normální. Je to jen úhel pohledu.