Berlín s dětmi

Po téměř dvou letech v Německu jsme usoudili, že je čas ukázat dětem hlavní město. Mysleli jsme si, že si uděláme pěkný velikonoční výlet, posedíme občas v parku, prohlédneme pár pamětihodností a možná nějaké to muzeum. No, ve městě leželo 10 centimetrů sněhu, vál vítr-severák a občas sněžilo. Takže jsme absolvovali tour po berlínských muzeích.

 

Jako první bylo na řadě Technické muzeum (http://www.sdtb.de).Všichni známí nám ho doporučovali a měli pravdu. V muzeu by se dalo strávit pár dnů, my ho za jedno odpoledne jen zběžně prošli. Kluci si vybrali sekci letectví a lodní dopravy, kde jsme se poohlédli déle, ale některé části jsme třeba nestačili navštívit vůbec. Muzeum je to šahací, takže se tam nestává, že exponáty jsou ohrazeny a bdělí dozorci nedohlíží na každé byť jen přiblížení k historickým klenotům, jako tomu bylo před pár lety v Praze.
Pokud budete v Berlíně s jen trochu zvídavými dětmi, určitě si návštěvu nenechte ujít a vyhraďte si na ni nejméně celý den. Cena vstupného je pro děti zdarma, pro dospělé 6 euro. Se slevovým kuponem, který je k nalezení na kartičkách v hotelích nebo restauracích, se platí 6 euro za dospělé dva.

Samozřejmě bylo nutné prohlédnout si také základní stavební pamětihodnosti jako je Brandenburská brána, Reichstag a Alexanderplatz. Všude spousta turistů a dlouhé fronty. Kdo chce nahoru na televizní věž, udělá nejlépe, pokud si vstup na daný čas zarezervuje po internetu. Na lístky se na místě čeká dlouhou dobu a neméně dlouho se pak čeká na samotný vstup. S dětmi to byla nesplnitelná mise. Raději jsme si zaplatili okružní jízdu lodí. Člověk si při ní odpočině po několikahodinovém chození městem, děti se i prospí a jsou čilé až do večera.

Další den bylo na pořadu dne Muzeum komunikace (http://www.mfk-berlin.de). Na toto muzeum jsme narazili úplnou náhodou před pár lety úplně náhodou. A dnes jsme usoudili , že místo, kde člověka pozdraví roboti, může se vyzkoušet potrubní poštu, vyslat zprávu kouřovými signály nebo vidět komunikační prostředky z doby předinternetové, by mohlo být zajímavé i pro děti. A taky že ano. Posílat obrázky potrubní poštou si navzájem vydržely půl hodiny. My si zatím prohlíželi sbírku zvláštních dopisů a pohlednic. Nikdy by mě nenapadlo, že pošta doručí popsaný dubový list, na kterém je nalepená známka.

Posledním muzeem bylo Přírodopisné muzeum (http://www.naturkundemuseum-berlin.de/). Co do rozsahu nejmenší, protože se částečně renovuje. Ale kostry dinosaurů v životní velikosti a část o vesmíru zujala i tak.

Poslední atrakcí, kterou jsme navštívili byl Loxx Miniatur Welten Berlin. (http://loxx-berlin.de/). Kdo už byl v obdobné atrakci v Hamburgu, bude zklamán, protože místní svět železnic není tak rozsáhlý. Jsou to zatím jen dvě místnosti - první je model Berlína, druhá letiště. Kdo se ale spokojí s málem a třeba nechce nakupovat v obrovském nákupním centru Alex, kde je železniční svět umístěn, může zde prožít pěknou hodinku pozorováním vláčků a výjevů ze života Berlína.

 Samozřejmě při procházce Berlínem nesmíte minout zbytky zdi nebo bývalé enderácké panáčky na semaforech, které se mimo jiné už dostaly do muzea komunikace.

Hromádky

Třikrát do roka se v naší vesnici vyrojí bílé dodávky. Ne, saniťáci si u nás opravdu nedávají slet. Jsou to především polští sousedé, které nalákala nabídka zboží vyloženého na chodnících. Třikrát do roka se totiž koná odvoz neskladného odpadu. Tak krkolomně se do češtiny překládá Spermüll, česky řečeno hromádky.

S hromádkami mají bohatou zkušenost v českém příhraničí. Termíny byly známé, a tak se vyráželo párkrát do roka na nákupy za pět prstů. Co bavorští sousedé již nepotřebovali a vyložili na chodník u svých domů, to ještě české ručičky mohly potřebovat. A protože Dolní Sasko nesousedí s Čechami, je trh s hromádkami obsazen polskými obchodníky, ti jsou ochotni za svými obchodními zájmy jet i pár set kilometrů.

U nás byl Spermüll v pondělí. Znamenalo to, že od pátečního odpoledne se v naší, jinak velice klidné ulici, zvýšil průjezd dodávek bílé barvy. O víkendu projela jedna snad každých 10 minut a celá osádka vozidla měla oči na stopkách, co je vyloženo na chodnících. Berou všechno, ale nejoblíbenější jsou kola, pneumatiky a případně nábytek . Pokud zrovna někdo má na vyhození obsáhlejší vybavení domácnosti, jenom mávne na dodávku, polský pracovník čile vyskočí, věci obhlédne a případně si je hned vystěhuje. Pokud je mu dodávka malá, zavolá si kolegy na pomoc. Je to oboustranně výhodný obchod, protože odstraňování a vyvážení odpadu je v Německu poměrně drahá záležitost, takže člověk je rád, že se nepotřebných věcí zbaví a polský obchodník je rád, že může něco prodat do antikvariátu, odvézt do Polska nebo ještě dál, případně opravit a používat sám.

V období hromádek se ale vyplatí mít uklizeno před domem. Protože branky od plotu se tu nezamykají, občas se stane, že se v dodávce objeví třeba kolo souseda, který přijel na kafe a neopatrně zaparkoval hned u vstupních dveří. Na podzim takhle sousedi na rychlo uklízeli starý motocykl, který jejich syn opravoval před barákem a normálně tam půl roku stál bez povšimnutí. Jen co začaly hromádky, už se o motorku zajímali polští překupníci.

A ještě na něco se nám bílé dodávky hodí. Dětem jsme vysvětlili, že dodávky sbírají nejen nepotřebné věci z chodníku, ale občas si vezmou i něco ze zahrady. Máme tedy alespoň jeden víkend uklizený trávník a nehrozí nebezpečí, že si zaryjeme dinosaura do chodidla.