Chichén Itzá

Dneska se naposled budeme potulovat po Yucatánu a naším cílem bude Chichén Itzá, jedno z nejznámějších archeologických míst Mexika a taky místo zapsané do UNESCO. Od našeho hotelu byly tyhle pyramidy vzálené necelé tři hodiny jízdy. Museli jsme si tedy přivstat, abychom se dostali na místo včas a vyhli se polednímu slunci a největšímu náporu turistů. Dobře jsme udělali. Prohlídka od devíti do dvanácti byla nejen v příjemném počasí, ale obešla se i bez davu turistů. Ti všichni totiž přijeli až po snídani a okolo poledního vytvořili asi půlkilometrovou frontu na lístky. To my už směřovali zase k moři...

Kukulkánova pyramida zvaná také Zámek (Castillo). Hlavní budova celého areálu. Bohužel dnes už není přístupná ani zevnitř ani zvenčí. Kdybychom přijeli o pár týdnů dříve, mohli bysme na den jarní rovnodennosti při západu slunce vidět hada, který se vine po celém schodišti. Takhle jsme viděli jen jeho kamennou hlavu na úpatí schodů.
Celý areál budov a pyramid má dnes 8 čtverečních kilometrů a to není ještě zpřístupněno celé mayské město. Část ještě odpočívá v pralese a vzpomíná na nejslavnější časy, kdy Chichen Iztá bylo po 700 let svatým městem Májů.


Hřiště míčové. Jako skoro ve všch majských městech je i v Chichen Itzá více hřišť na míčovou, starou rituální hru s míčem. Hřiště ležící u Kukulkánovy pyramidy je zatím největší nalezené hřiště ve střední Americe. Hrací plocha je dlouhá 146 metrů a široká 37 metrů a podél jsou zdi vysoké 8, 5 metrů. Ve středu obou zdí jsou "koše", kamenné kruhy ve výšce 7, 25 metru. Hraní míčové bylo pro hráče otázkou života a smrti.


Míčová (pelota) byla pravděpodobně vymyšlena Olméky někdy 1300 před naším letopočtem. Hru hrají 2 týmy proti sobě. Cílem hry je umístit gumový míč do kamenných kruhů, přičemž se tam míč mohl dopravit pouze lokty, koleny nebo boky. Při umístění "koše" ve výšce sedmi metrů opravdu nevím, jak to bylo proveditelné... A protože to bylo tak obtížné, družstva mohla sbírat body ještě jinými způsoby během hry.




Obětní oltář zdobený lebkami. Míčová byla hra pro celé muže. Jedno z družstev, případně jeden z hráčů byl po hře obětován. Dodnes se však vedou spory, jestli byl obětován vítěz nebo poražený. Jestli byli obětování vítězové, pak proto, že se bohové mohli spokojit jen s těmi nejlepšími a obětování byla čestná smrt. Jestli byli obětování poražení, pak proto, že přerušili běh slunce (míč byl symbolem slunce) a museli za svůj čin pykat. Jasné je jen to, že obětní rituál měl posílit boha Slunce. Obování se provádělo na speciálním oltáři, jehož stěny byly zdobeny lebkami obětí.


Cenote sagrado (Krvavá studna). Svatá májská studna sloužila opět pravděpodobně k obětování, tentokráte bohu Deště. 60 metrů široká kruhová přírodní studna je nejvíce hluboká asi 80 metrů. Májové neuměli plavat, takže oběť měla smrt jistou. Podle archeologických nálezů šperků a nádob se usuzuje, že Májové své oběti před smrtí bohatě zdobily a tím je vlastně zatížily, aby náhododou nevyplavali zpátky. Komu se to však podařilo, byl oslavován jako velký hrdina.


Budova mnichů. Mnichové tu pravděpodobně nikdy nežili, jen Španělé takhle bohatě zdobenou budovu pojmenovali, protože stála blízko svatyně. Kamenné dekorace na fasádě v klasickém majském stylu byly věnovány bohovi Chacovi. Na zdech jsou zobrazena i zvířata, která podle majské mytologie nesla nebesa - krab, pásovec, šnek a želva.

Tak a to je z Yucatánu prozatím všechno. Snad jsme vás trošku prázdninově a cestovatelsky naladili a množstvím pyramid moc neznechutili. Slibuju, že příště už to bude na jiné téma...

Tulum

Zase jedeme na výlet. A zase na pyramidy. Ale těšte se, jsou to jedny z nejromantičtějších pyramid v Mexiku. Jedeme do Tulumu. Tulum je malá přímořská vesnice s pláží a pyramidami. Protože i tady je tyrkysové moře a bílý písek, pořád stoupá počet hotelů podél pobřeží. Je to jedno z nejoblíbenějších míst na Yucatánu.

Pyramidy v Tulumu by asi nebyly tak známé, kdyby neležely tam kde leží - tedy přímo na břehu Karibiku. Tvrdí se, že i když je bouřka a zataženo, tvoří šedé budovy s mořem v pozadí nezapomenutelné panorama vhodné na první stránku cestovních katalogů. A co teprv, když je krásný slunečný den.

Moc se neví o tom, co byl Tulum vlastně zač. Jestli pevností hlídající pobřeží nebo obyčejným majským městem. Na fotce je Chrám větru, který s mořem tvoří nezapomenutelnou kulisu pro většinu turistických snímků.

Chrám větru z druhé strany, opět s mořem. Májové se tu asi neměli špatně. Moře, sluníčko, když je přestalo bavit hlídat pobřeží utrhli si kokos a dali si do nosu. Asi dost idylická představa, ale co byste na takovém místě dělali vy?

K pyramidám průvodci doporučují vzít si vyjímečně ručník. Ne proto, že v poledne je tu vedro a většina turistů je spocená, ale proto, že pot tu lze smýt na vlastní archeologické pláži.

Nejrozlehlejší budovou tulumského areálu je El Castillo (zámek). Žádná z budov ani pyramid není přístupná. Řekla bych ale, že většině turistů to nevadí. Jsou tak nadšeni okolím, že by stejně vevnitř moc času nestrávili. Zato pod palmami a mangovníky jich jsou mraky. Snídají, svačí, obědvají, prostě odpočívají a kochají se okolím.

Jeden z ještěrů. Sice netuším, co jsou zač, ale v Tulumu jich bylo požehnaně. Na každém rohu se nějaký vyhříval a člověk občas musel dávat pozor, aby na nějakého při honbě za co nejlepším a nejkýčovitějším obrázkem nešlápl. Ke konci prohlídky se nám dokonce podařilo chvíli sledovat zápas dvou samců. Nebyl to žádný taneček, ale pořádný boj, při kterém křupaly kosti. Mít takového miláčka zakousnutého v noze asi není žádný med.

Pyramidy Cobá

I když to může vypadat, že v Karibiku jsme se jenom cachtali v moři, opak je pravdou. Na tři dny jsme měli půjčené auto, a tak jsme mohli poznávat některé z archeologických nalezišť, kterých je na Yucatánu plno. A když archeologie v Mexiku, tak opět pyramidy a zase pyramidy. Dneska něco o pyramidách v Cobá.

Komplex pyramid Cobá leží asi 50 km od pobřeží, poblíž jezer. Areálem prochází takzvané "bílé cesty", což byly rovné cesty dlážděné vápencem spojující významná mayská místa, chrámy a sídliště. Prostě Mayové si vybudovali něco jako dálnici. Dnes po cestě proudí davy turistů pěšky nebo taky na kolech, které půjčují hned za pokladnou. Línější jedinci si mohou pronajmout na hodinu a půl kolo-rikšu, který je celým areálem proveze. Celá procházka po Cobá má tak 5 kilometrů a jít ji ve čtyřicetistupňovém vedru, jako jsme šli my, vyžaduje dostatek fyzických sil. My jsme ještě ke všemu ulomili kolo od kočáru, takže jsme si jednoho rikšáka ještě rádi stopli a nechali se povozit.

Komplex Cobá má několik částí, které jsou docela daleko od sebe. Hned za vstupem je svatyně a míčové hřiště (o míčové víc někdy příště, až dojde řada na Chitzen Itztá). Pak se jde bílou cestou skoro 2 kilometry do vesnice. Tady jsou opět svatyně a pravděpodobně budovy, kde se bydlelo. Tohle by měla být snad observatoř.

Hlavní atrakcí, ke které se musí další 2 kilometry je skupina Nohoch Mul. Se svými 42 metry je hlavní pyramida nejvyšší na Yucatánu. I když to takhle nevypadá, cesta nahoru vysokými schody je pěkně strmá. Z vršku je pak vidět okolní džunge a jezera.

Koupání v "cenotes" je další atrakcí Yucatánu. Cenotes jsou vlastně jeskyně naplněné vodou. Některé ještě mají strop jako pravé jeskyně, některým strop už dávno spadl, takže jsou to přírodní bazény. Původně slovo cenote znamenalo v mayštině něco jako naleziště podzemní vody.

Voda v cenotes je krásně čistá a maličko slaná. Je to tím, že podzemní voda se v nich míchá s vodou z moře. Cenotes jsou na Yucatánu desítky, některé jsou přístupné jednoduše, do některých se lidé spouští po žebříku. Tahle se jmenovala Aqua Azul (Modrá voda) a byla nám doporučená i s dětmi. Adam dostal zapůjčenou apartní plovací vestičku a mohl pozorovat rybičky, které nám oždibovaly nohy.