Jdeme do školy II: zápis

I když mi přijde jako včera, co se Emma narodila, už je to tak dlouho, že na podzim nastupuje do školy. Jo, jo, utíká to. My nestárnem, ale naše děti nějak rychle rostou. V úterý jsme byly na zápisu.

Už jsem ho popisovala u Adama. Emma má přece jen výhodu, že je tu v Německu delší dobu. Nemusela chodit do jazykové přípravky, protože se stihla naučit řeč s kamarádkami ve školce. Rozhovory ve školce byly bez problémů s doporučením, že Emma už se ve školce nudí a nutně potřebuje něco nového, takže do školy by ji šoupli skoro hned.

A zápis mi přišel taky letos nějak mírnějsí. Emma čile konverzovala s paní dokotorkou i paní asistentkou, komentovala všechny úkoly až tak, že jsem si říkala, že ji vyloučí pro přílišnou veselost. Jen na jednom místě se trochu zasekla. Při úkolech, kdy na obrázcích jsou znázorněny protiklady - pod/nad, nahoře/dole, vzadu/vepředu - trvala na svém, že lev, který je na obrázku není v kleci, ale za klecí a ten druhý je logicky před ní. Takže paní doktorka vysvětlovala, že ten lev je jednou vevniř a podruhé venku, ale Emma si trvala na svém, protože přes klec je přece průhledná skrz. Naštěstí paní doktorka byla ochotná ke kompromisu a rychle vykouzlila další příklad, který už Emma bez problémů rozluštila. No jo, dětská fantazie a argumentace občas dospěláka překvapí.

Ke konci půlhodinového rozhovoru Emma trvala na tom, že bude zavazovat tkaničky. Je totiž strašně hrdá na to, že se zavazování naučila už ve čtyřech letech a může nosit boty na tkaničky bez toho, aby zdržovala při oblékání. Bohužel, ani já,ani paní doktorka a ani Emma jsme neměly boty na zavazování, a tak z praktické zkoušky sešlo, což Emmu trochu mrzelo.

Jak jsem to tak u zápisu viděla, ve školce měli pravdu. Nejvyšší čas, aby šla Emma do školy. Doufám, že sranda ji nepřijde po první diskuzi s paní učitelkou.

Bez spojení

Sednu k počítači, že zaplatím dětem obědy a objednám dárek k narozeninám a ono nic. Chci zavolat poskytovateli a on i telefon nefunguje. Dorazili jsme zpět z prázdnin a byli jsme totálně odříznuti od moderního světa. Nefungoval satelit, telefon ani připojení k internetu. Během velikonoc tu totiž řádil takový malý větřík, co nám přestěhoval půl zahrady, posunul satelitní talíř a pravděpodobně někde v okolí vyvrátil strom i s telefonním vedením.
Kdo by očekával, že v Německu se mu dostane okamžité zákaznické podpory, je na omylu. Volali jsme poskytovali každý den, někdy i dvakrát a vždy jsme se pouze dozvěděli, že je to větší porucha a že neví, kdy to bude opraveno, nemohou nám pomoci a i bez spojení musíme zaplatit služby za celý měsíc. Po týdnu bez spojení, kdy už jsme znali většinu pracovíků telefonní podpory, jsme se konečně dostali k nějakému řešení. Samozřejmě, jak to tak bývá, v den, kdy přišel stick pro náhradní připojení k internetu, přivalil k našemu domu bagr, celý den kutil metr pod zemí a večer jsme se mohli spojit několika způsoby.
Během výpadku jsme zjistili, že jsme opravdu dost závislí na přílivu informací a už nám nestačí mít zprávy pouze z rádia. Ale taky jsme se vrátili ke sbírce dvd a filmům, které jsme pár let neviděli. A taky jsme chodili dřív spát. I bez spojení se dá žít, ale už to není taková sranda. Kdo by to byl před dvaceti lety řekl, že?