Vysvědčení jsou už dávno za námi a do pololetí daleko. Ale přesto mi to nedá, a vrátím se k vysvědčení, kterým jsme ukončili předlouhý první školní rok . V první třídě se tu neznámkuje, ale píše se slovní hodnocení. A to nás, rodičích prvňáčků vyvolalo rozporuplné emoce. Ono vůbec se způsobem hodnocení ve škole tady trochu bojujeme.
V první a druhé třídě se neznámkuje, ve třetí a čtvrté ano a známky jsou velice důležité, protože se průměr započítává do přijímacího řízení na gymnázia a další stupně, na které se přechází už v páté třídě. V praxi to vypadá tak, že první a druhá třída vypadá pohodověji než v Čechách, a pak přichází stres pro celou rodinu.
Za celý první rok jsem nenacházela v sešitech a pracovních listech moc věcí, které by mi napověděly, jak na tom Adam je. Občas smajlík, občas razítko. V pololetí jedno hodnocení pro celou třídu a pořádný vysvědčení až na konci července.
V červnu jsme měli rodičák, na kterém jsme se dozvěděli, že slovní hodnocení je vždy pozitivní a že dané formulace jsou vlastně ekvivalentem známky. Ale rozklíčování formulace/známka jsme nedostali. A pak nám taky bylo sděleno, že u některých oblastí jsou písmena od A do E, kdy C je průměr, ze kterého se vychází a vybočení od průměru, jak pozitivní, tak negativní se hodnotí náležitými písmeny. Což mi přišlo poněkud zvláštní, protože C je pro mě spíše ekvivalentem známky 3. Takže na vysvědčení to vypadalo, že Adam má z chování 3, ale on byl jen v normě.
Když děti přinesly vysvědčení domů, nenastalo žádné velké nadšení a to hlavně z důvodu, že hodnocení moc nerozuměly. Matky žhavily telefony na všechny strany, srovnávaly jsme formulace, abychom se dobraly k nějaké představě o výkonu našich dětí. Prostě, kdyby tam bylo jasně napsáno Pepíček má psaní za 2, bylo by to pro všechny strany konkrétnější a asi míň o nervy.
Další diskuze se vedly o tom, co ve vysvědčení není napsáno. Jestli to, co tam není, je dobré, protože se předpokládá, že to dítě zvládá nebo špatně, protože slovní hodnocení musí být v pozitivním slova smyslu, tudíž to tam učitel nemohl napsat. Názory rodičů se různily, a tak nám nezbylo nic jiného, než se smířit s tím, že jsme se toho opět moc nedozvěděli. Tak vzhůru do druhé třídy, vzhůru za slovním hodnocením. Ve třetí už konečně možná zjistíme, jak na tom ti naši potomci jsou.
