PF 2012

Klidné svátky vánoční a do nového roku klid a pohodu přejí 

DEKA

Sáňkování v Harzu

Do minulého týdne nebyl sníh nikde, pak jeden den všude a teď zůstal na horách. Ano, i tak placatá země jako je Dolní Sasko má hory. Sasové tvrdí, že jejich krajina je tak plochá, že ve čtvrtek vidíte toho, kdo k vám přijde v sobotu na návštěvu. To ale neplatí v Harzu, nejvyšším místním pohoří.

 

 Harz leží na území spolkových zemí Dolní Sasko, Sasko Anhaltsko a Durynsko. Nejvyšší horou je Brocken. Do roku 1989 bylo pohoří rozděleno železnou oponou a na Brockenu bylo "ucho" DDR.  Z našeho pohledu se Harz asi nejvíce podobá Šumavě. Nevysoké kopce porostlé hustými lesy a sem tam vesnička, horské středisko nebo vzdušné lázně.

 

My jsme toho o Harzu zatím moc nevěděli, ale teď jsme tam vyrazili na krátkou dovolenou a ejhle. Nejen že se tam dá sáňkovat, ono se tam dá i lyžovat, chodit na tůry a v létě jezdit na kole. Překvapilo nás, kolik sněhu za pár dnů napadlo, a tak místo naplánované procházky jsme zašli do půjčovny a po dlouhých letech si zasáňkovali. Sáňkařská dráha na kopci Wurmberg funguje už od začátku dvacátého století dodnes. Téměr dva kilometry dlouhý sjezd si užívali jak dospělí, tak děti. Jedinou nevýhodou pro nás bylo, že jsme ten červený kus plastu nějak neuměli řídit, takže na konci sjezdu jsme měli sníh nejen v kapuci...

Advent ve městě aut

Měla jsem připravený krásný začátek o tom, jak letos známe sníh jenom z obrázků a měla jsem tip, kam za sněhem na jistotu vyrazit. Dnešní počasí mi ale udělalo čáru přes literární rozpočet. Právě začalo sněžit všude a podle temných nebes to nevypadá, že by chtělo jen tak přestat. Tak jinak.
Do dneška, do dvanácti hodin v poledne, bylo v Dolním Sasku mimo hor pouze jedno místo, kde byl sníh, dal se postavit sněhulák, dalo se koulovat, sáňkovat a bruslit. Byl to adventní trh ve Wolfsburgu v Autostadtu. Letos je ve znamení Alp.

Slavnostně ho otevřeli muzikanti z Bavorska od Chiemsee, kteří i při teplotách jen maličko nad nulou měli kožené kraťasy a někteří pouze pletené proužky na lýtkách (asi nevyzbyla vlna na celé podkolenky, či co). Jejich trénink hry na alpský roh byl velkou atrakcí. Při druhé písničce si začali podupávat do rytmu a mám pocit, že to nebylo jen z lásky k hudbě, ale i pro zahřátí.

 No a protože k Alpám sníh patří, byl vyroben a přivezen do Autostadtu. Když zrovna neprší je otevřené sněžiště (podle vzoru pískoviště) pro děti. Z kupy sněhu si tam mohou stavět sněhuláka, budovat iglů nebo se vozit na hromadě sněhu. Díky této atrakci v Autostadtu přibylo dětí oblečených jak na celodenní lyžovačku. Prostě sněžiště potřebuje vybavení zvící kombinézy, čepice a pořádných rukavic.

Pro velké a odvážné je pak otevřena třicet metrů vysoká sáňkařská dráha. Nejezdí se sice na klasických rohačkách, ale na gumových pneumatikách, ale stejně tomu říkají "Rodelbahn". Pneumatika se na rozdíl o saní nedá dost dobře řídit, a tak se shora řítí lidé zaklesnutí v gumovém kole bez jakékoli možnosti ovlivnit jízdu. Ale asi je to sranda, i když kolo si musí nahoru vytáhnout každý sám pěkně pěšky.

Poslední velkou atrakcí, kromě samotných stánků s jídlem, pitím, mlsáním a vánočními dárky v alpském stylu, je kluziště. Je otevřené celý den až do deseti veřer pro veřejnost. Výjimkou jsou jen dvě hodiny od pěti do sedmi, kdy se na ledě rozjede lední revue. Každý týden je to jedna pohádka. První byl Pinocchio, pak Heidi, tento týden Malý princ a poslední je Žabí princ. Pohádky na ledě se dětem moc líbí. Bohužel se rychle rozkřiklo, že šou stojí za to vidět, a sehnat dobré místo, ze kterého je něco vidět, vyžaduje přítomnost na místě i hodinu předem.