Bramboráky

Včera jsem dělala k večeři bramboráky. A jak jsem tak strouhala brambory a krájela cibuli, vzpomněla jsem si na Indii. Bramboráky jsou totiž úžasné české a přesto mezinárodní jídlo. Mají tu výhodu, že se dají připravit naprosto všude. Na rozdíl od knedlíků, na které člověk potřebuje speciální českou moukou, brambory, cibule a česnek jsou k dostání všude. Na mouce moc nezáleží, dovnitř se dá dát jakákoliv, která je zrovna k dispozici a výsledek je přesto zaručený. Mám to vyzkoušené s moukou maďarskou, indickou, mexickou, německou i španělskou a nikdy se nestalo, že by se bramborák nepovedl. Je to možná také tím, že je zásadně dělám od oka a nic nevážím a neměřím. Jednodušší české jídlo skoro neznám.

Nejvíc nám chutnal bramborák v Indii. Jediné, co do něj chybělo, byla majoránka, ale tu jsme si brzo přivezli. A ono, co si budeme říkat, i bez majoránky to jde. Bramboráky byly ve škodovácké kolonii oblíbené jídlo vždy, když se třeba oslavovalo. A bylo jedno, jestli narozeniny nebo jen překonání dalšího týdne. A protože se nám někdy nechtělo strouhat množství brambor samotné, naučili jsme je i kuchaře v restauraci, u které jsme bydleli. Sice ne vždycky to byly stoprocentní výkony, ale bramborákům se to blížilo. Spolu se smaženým sýrem, který jsme je taky naučili, to byly dvě česká jídla, kterými jsme obohatili indický vegetariánský jídelníček. Pravděpodobně si je asi nikdy neobjednal nikdo z rodilých Indů, protože pro ně to bylo moc málo kořeněné a mdlé, ale pro nás to byla vítaná vzpomínka na domácí kuchyni.

V Mexiku jsem dělala bramboráky taky poměrně často. Když jsme objevili lahůdkářství, kde prodávali německé kysané zelí, neměly chybu. K nim mexické pivo a uzené a večeře pro návštěvu byla hotová. Mexičané milují smažené, takže si pochutnávali a já přepisovala recept do španělštiny. Jen jméno jsme upravili na „bramborové placky“, stejně tak jako knedlíky jsme označovali za „vařené koule z moučného těsta“, protože španělština pro ně prostě nemá lepší jméno.

V Německou jsou bramboráky známé, i když se jí pro nás trošku divně. Poprvé jsem to zažila někdy v osmdesátých letech, když přijeli známí z Berlína. K večeři byly bramboráky a my se strašně divili, že si k nim objednali rozvařená strouhaná jablka. Sice cibule, česnek a majoránka nám k jablkům moc nepasovala, ale co bychom neudělali pro hosty. Až pár let potom jsme se dozvěděli, že německý recept na bramboráky jsou bez česneku, cibule a majoránky a jedí se posypané cukrem s jablečným pyré podobně, jako my jíme třeba lívance nebo někde bramborové placky. Takže když servírujeme „Kartoffelpuffer“ na slano, jsou místní trochu překvapeni, ale většinou máme úspěch.

Takže až budete muset někdy v cizině dělat nějaké typicky české jídlo, zapomeňte na ovocné knedlíky nebo svíčkovou a prostě nastrouhejte brambory se všemi ingrediencemi a podávejte s pivem.

Wolfsburg

Léto, doba prázdnin, doba na výlety. I když Dolní Sasko není zrovna oblast, kam by se lidé hrnuli na dovolenou, jsou tu místa, která stojí za to vidět. I ta celá dovolená by se tu v pohodě dala strávit, obzvláště pokud jste milovníci cyklistiky, protože stezky jsou všude. Tak tady je pár tipů na výlet z dolnosaské roviny. Třeba i vy budete mít jednou cestu kolem s kolem i bez. Začínáme ve Wolfsburgu.

Wolfsburg je sám o sobě poměrně běžné středně velké město. Život v něm určuje otec Volkswagen, jehož budovy zabírají poměrně velkou část města. A když to není VW, jsou to jeho pobočné závody, dodavatelé a servisní firmy. Plusem města je, že je poměrně zelené. Kdyby byla jen část „před“ vodním kanálem, nebylo by celkem o čem mluvit. Ale je i část „okolo a za“ kanálem. A to je Phaeno , Autostadt a Allerpark.

 

Phaeno

www.phaeno.de

Phaeno je hned vedle hlavního nádraží, kdo přijede vlakem, jde k němu zhruba 3 minuty. Futuristickou stavbu současné architekty jménem Zaha Hadid nelze přehlédnout. Betonová skořepina připomíná loď nebo vynořujícího se žraloka. Už tedy samotná budova stojí za návštěvu. Vevnitř se dá strávit i několik dní. Phaeno je totiž země experimentů. Větší děti i dospělí se tu pobaví pokusy z fyziky, optiky, chemie nebo biologie. Vše se dá vyzkoušet, osahat, prozkoumat vlastními smysly. A menší děti sice ještě nepochopí, jak co funguje, ale zkoušet je to baví samozřejmě taky. Hitem naší rodiny je mluvící robot, telefonní budky deformující hlas, nekonečná zrcadlová krychle, tmavá chodba, ve které si vyzkoušíte, jak se cítí slepci při procházce, deformovací zrcadla, magnetičtí ježci, kuličkové dráhy, šestimetrové ohňové tornádo, kouřové signály, vodní víry, rébusy, zrcadlové kreslení, otáčecí chaloupka na muří noze, křivý pokoj, stroj na blesky. A určitě jsem na něco ještě zapomněla. Takže pokud máte doma zvídavé děti, tatínky, maminky, dědečky nebo babičky, je Phaeno pro vaši rodinu to pravé.

Autostadt

www.autostadt.de

Autostadt je jeden z pobočných závodů Volkswagenu a roční kartu sem jsme si pořizovali hned první týden po nastěhování do Německa. V Autostadtu se vše točí kolem aut, samozřejmě kolem aut z koncernu VW. Každá značka tu má svůj pavilón. Audi s interaktivní svítící koulí, která umí zázraky, Škodovka se svítící loukou hrajících květin, Lambo s hlučnou prezentací silných motorů, VW s ekologickou houpačkou vyrábějící elektřinu a VW užitkové vozy s retro hasičským vozem a super hracím kobercem, SEAT s auty ve výrazných barvách a nejnovější Porsche, jehož budova vypadá jak vlna nebo vyplazený jazyk. Všechny značky se sejdou v domě času, kde jsou historickévozy, miliontý VW brouk posázený kameny nebo auta z filmů. V tomto muzeu hrajeme hru a hledáme auta, kterými se jezdilo v roce, když se narodili naši příbuzní. Škoda, že v roce mého narození je pouze obyčejný bílý VW golf první generace. V další budově si můžete navrhnout obrázek svého vlastního auta, sestavit si ho z dílů a nechat si ho ohodnotit virtuálními poradci, zahrát si hru na schopného logistika, podívat se, jak se modelují prototypy nebo si děti mohou udělat svůj řidičák.

Autostadt ale nejsou jen auta, ale i vynikající restaurace a kulturní vyžití. Restaurací je tu několik a pokud máte děti jako my, určitě skončíte v pizzerii, kde si děti mohou sami upéct pizzu. My máme zase rádi bufet ze sezónních surovin a výbornými dorty. Ale kdo má rád těstoviny, musí zajít do „nudle“ baru a kdo zrmrzlinu, musí na pláž.

Každé léto i zimu je vyhlašováno nějaké téma, okolo kterého se konají různé kulturní akce. V zimě to třeba byly Alpy, vánoční trh a kluziště v alpském stylu a lední revue podle pohádek. Teď právě probíhá italské léto a hlavním hitem jsou večerní muzikálně-vodně-laserovo-ohňové produkce, které opravdu stojí za vidění. My jsme byli dvakrát a iluze, kdy se promítá na vodní kapky je úžasná.

 

 

Allerpark

www.allerpark.net

Allerpark je místo pro všechny, co se rádi hýbou. Na suchu, ve vodě, na vodě i na ledu. Na kole, kolečkových bruslích, bruslích i vodních lyžích. Je to vlastně takový sportovní ostrov. S jezerem, vodním parkem, marínou, ledním stadionem, lanovým centrem, trenažérem pro vodní lyžování a fotbalovým hřištěm. Je tu i pár restaurací, jedna v kolumbijském pavilonu přestěhovaném z hannoverského Expa. Takže když už je člověk vzdělaný z Phaena, najedený z Autostadtu, může se tu protáhnout všemi směry.