El Tajín

Jedním z našich posledních výletů po Mexiku byl víkend ve státě Veracruz na pobřeží Costa Esmeralda spojený s turistickým lákadlem, pyramidou El Tajín. Cesta pro nás byla neznámá, protože jsme tentokrát nejeli do přístavu Veracruz, kam už jsme znali cestu i po slepu, ale na sever stejnojmenného státu. Pro nás to znamenalo jet menšími silnicemi přes hory, doly, banánovníkové plantáže, až k pastvinám u moře. Nebyla to cesta z nejkratších a my si ji ještě nedobrovolně prodloužili kufrováním, ale bylo zajímavé pozorovat jak se mění klima od horského za Pueblou, přes borovicové háje v horách Sierra Madre Oriental až k banánovníkům a mangům pod horami.

Costa Esmeralda pro nás bylo to ošklivější pobřeží Mexika. Ale pro velkou většinu Mexičanů je právě toto pobřeží cílem jejich vysněné a vydřené dovolené u moře. Nám to až moc připomínalo Indii a to jak mělkým, ne moc čistým mořem, tak spoustou lidí na pláži a sortimentem nabízených služeb. Ale ceny pro cizince byla příjemné, takže na prodloužený víkend se to dalo v pohodě vydržet. A děti byly nadšené, že si v mělké vodě mohou plácat bábovičky a pozorovat hvězdice vyplavené přílivem.

Banánovníková plantáž. Pod horami směrem k oceánu se rychle mění klima i vegetace. Teploty stoupají spolu s vlhkostí, zatímco nadmořská výška klesá. Banánovníkové pláže byly obrovské, ale banány přímo z kytky (banán je bylina) se jíst nedaly. Na plantážích je balí do modrých pytlů na odpadky, aby správně dozrály. Ty, co jsme my zkoušeli jíst, vrzaly pod zuby. Pro nás těžko snesitelná byla vlhkost vzduchu. U každé planáže je malý domek, kde bydlí správce. A u domečků se neustále "suší" prádlo, ale suché ve skutečnosti nikdy být nemůže. Tady opravdu platí Krausovo "to na tobě doschne".

Voladores, opět jsou tu hrdinní létající muži. Tihle létali každou hodinu před vstupem do areálu El Tajín. Byli už tvrdě komerčně organizovaní a každý divák musel zaplatit 50 pesos. Ne příspěvek "dej, co chceš a můžeš", jako u jiných představení.

Takto vypadá létající Mexičan před přistáním. Ještě jedno kolečko, provaz se odmotá ještě více a voladores se budou moci postavit na nohy a chodit po zemi tak, jako to dělají i ostatní normální lidé.

Opravdu už nevím, jestli tento reliéf vytvořili Aztékové, Olmékové nebo jiné kmeny. Ono se ani dodnes pořádně neví, kdo El Tajín založil. Indiánských kmenů se tu vystřídalo dost a všechny tu, v deštném pralese, zanechaly nějaké stopy. Prales obkopuje tuto archeologickou památku dodnes a správci musí vynaložit všechny síly k tomu, aby jim nezarostly již odkryté památky. Ani bych se nedivila, pokud by se v pralese opodál ještě někdy nějaká ta pyramidka našla. Jinak místní podnebí je ideální pro pěstování kávy, kakaa a vanilky. Indiánky je prodávají všude za krásné ceny. Takže vanilka z Tajínu nám voní ve spíži dodnes.

 Jedna z pyramid ze skupiny Arroyo (Potok). Co znázorňovala? Co se v ní odehrávalo? Bohužel, netuším. Postupem doby jsme, asi i ke své škodě, k výkladům na pyramidách otupěli. Když vidíte jednu říkate si "Teda, to je něco.", když druhou "Hmm, dobrý", když pátou "Fajn, a co tu je  ještě zajímavého", když patnáctou tak jen " Proboha, zase pyramida?? Další hromada šutrů!" Prostě přesycení. Asi jako když si uděláte dovolenou s prohlídkami zámků, kdy každý den vidíte jeden, a pak se vám už stejně nevybaví, jestli tu byli Habsburkové, Rožumberkové či páni z Lipé. Tímto se omlouvám všem zvídavým, prostě je to jen další pyramida.

A bonbonek na konec. Toto je Výklenková pyramida, hlavní hit El Tajínu. Snad i kvůli ní je El Tajín od roku 1992 v UNESCO. Pozornost archeologů i turistů si získala svým neobvyklým vzhledem a také zachovalostí. Pyramida čítá 365 výklenků. Nám to připadalo jako obrovský adventní kalendář, kdy na každý den by se dalo do jednoho okénka něco dát.  Ale primárně se prý o kalendář nejednalo. Výklenky byly symbolem jeskyní, do kterých se vkládaly obětiny bohům, obzvláště bohovi deště. Pyramida byla ještě zdobena reliéfy a původně měla prý sytě červenou barvu a okénka byla černě rámovaná. Tak alespoň něco málo jsme si zapamatovali...