Úplně poprvé jsem se s darováním koláče setkala v Mexiku.
Německé rodiny žijící v Pueble pořádaly dvakrát do roka dětský bazar,
jehož výtěžek šel do sirotčince. Jako vstupenka na něj sloužil vlastnoručně
upečený koláč. Koláč či dort se pak prodával s kafem a čajem za
symbolickou cenu a za výtěžek se koupily užitečné věci pro holčičí domov poblíž
Puebly. A zjistila jsem, že tato forma občanské podpory je v Německu nejrozšířenější.
Je pouliční slavnost? Všechny sousedky napečou, co umí
nejlépe. Je dětský sekáč? Kdo chce prodávat, musí něco upéct, jinak se ke svému
stolu ve společenském sále kulturáku nedostane. Školka dělá oslavu pro
prarodiče? I ti chtějí něco chutného posnídat, a tak vedle obložených chlebů
pár matek i napeče. Slaví děti ze Sokola karneval? Muffiny musí být obzvláště
vypečené. Škola dělá první den pro prvňáčky? Takto významný den už se bez
sladkého neobejde vůbec.
Včera jsem byla na první schůzce rodičů budoucích prvňáčků.
A škola nám představila i své Sdružení přátel školy, zde nazývané Sdružení pro
podporu školy. Samozřejmě se verbovali noví členové a jejich hlavním úkolem –
světe, div se – je hlavně výroba proviantu na oslavy, party a noci v knihovně.
Cateringové firmy mají v této oblasti
smůlu. Pilné matinky pečou jak zjednané a při každé příležitosti se ještě
vyhlašuje neoficiální soutěž o nejlepší dort, koláč, pečivo. Vyhrává ten, který
je nejdříve prodán a sněden. Naopak ten, který zůstane i po skončení akce, je podezřelý, a určitě se při další příležitosti objeví jeho vylepšená varianta.
Bojím se domyslet, co dělají rodiny, kde se nepeče. Jsou vyřazeny
z veřejného života ve vesnici? A co teprve, když se peče a výtvor se
dvakrát nepovede. To pak sousedky mají pár dnů o čem mluvit. No, není to
jednoduché být pekařkou dobročinných koláčů. Tak jo, jdu udělat polevu na
citronové muffiny do školky na den s prarodiči. Nechci být vyloučena ze společnosti, tak mi držte
palce, ať se mi to povede.
