Potomci Geralda Durella snad prominou, že jsem si vypůjčila název jedné z knížek jejich předka. Durellovy knížky jsem jako dítě přečetla téměr všechny a vždycky mi vrtalo hlavou, kde mohl vzít doma takových zvířat a zvířátek. Od té doby, co bydlíme v teplých krajích, to už tuším.
Zvířata, hmyzáci a havěť všelijaká u nás bydlela už v Indii. Když jsme se šli v Aurangabádu koupat, na stropě koupelny už na nás čekaly bílé velké ještěrky, na schodech jsme nacházeli různé brouky a broučky, občas jsme honily superrychlé šváby a cvičit jsme chodili přes loukou zvanou familiárně "kobřiště". V Mexiku je situace dost podobná.
Hned první týden po příjezdu jsme měli v obýváku takového malého černého pavouka. Ne, že bych se s ním hned kamarádila, ale nepřipadal mi nijak nebezpečný. Ne tak naší muchache, která ho okamžitě zneškodnila a vysvětlila mi, že tenhle pavouček může být dost "peligroso" (nebezpečný).
Pár týdnů poté se na stejném místě objevil štír. Toho jsem už i já považovala za nebezpečného. Za další týden další. Situace začala být vážná o to více, že na tom místě si rád hrál Adam. Rozhodli jsme se k radikálnímu řešení a objednali broukobijce. Ti přijeli s baterií různých přípravků, roztoků a jedů, které nám rozstříkali po celém domě. Přípravek měl fungovat smrtelně na všechny hmyzáky po půl roku. (Nás potom bolela hlava jen dva dny). Bohužel škorpioni se od té doby ještě objevili. Pokrok se však dostavil, objevujeme už jen škorpiony polomrtvé.
Dalšími obyvateli našeho domu a zahrady jsou ještěrky. Ty se Adamovi moc líbí, naštěstí běhají tak rychle, že je zatím nestíhá chytat. Někteří pomalí brouci nemají to štěstí a Adam mi je hrdě nosí ukazovat domů. Jsem zvědavá, kdy přelstí i ještěrky a bude nosit je.
V noci k nám domů chodí bydlet fret kočičí. Několik měsíců nám trvalo, než jsme s pomocí internetu zjistili, co za zvíře podobné kočce nám kadí na všechny rohy. Je to náš Fredy, jak jsme si ho pojmenovali. Noční zvířátko si oblíbilo naši střechu a zahradu a chodí tam pravidělně každou noc s celou rodinou na lov. Dupe po střeše, pere se, loví noční ptáky, škrábe nám na okna a vůbec mu při tom konání nevadíme.
Pak tu s námi bydlí ještě spoustu ptáků včetně kolibříků, brouci různých barev a velikostí, mravenci malí černí i velcí červení, deset rybiček v zahradním rybníčku, kousavé stonožky, malí skákaví pavoučci, kobylky, obrovské modré vážky a spoustu jiných zástupců živé přírody. Patří totiž k Mexiku stejně jako tortilly a chili. O zvířátkách se učí už malé děti v písníčkách a říkankách. Jedna je asi takhle:
Běžel tudy šváb,
postříkal jsem ho
psss, psss, psss
šváb udělal bác!
Pohled z vršku Pyramidy slunce na Pyramidu měsíce.
Ptačí reliéf v paláci Quetzalpapálotl, kde pravděpodobně žili kněží. Palác byl nejvýstavnější budovou města.
Pyramida slunce. Na vrchol jsme se vyškrábali přesně v poledne. Slunce pálilo a jestli je nahoře nějaká sluneční energie, my ji dostali dvakrát.
Pro změnu Pyramida slunce focená z Pyramidy měsíce. To ježaté nahoře nejsou kameny, ale davy lidí čerpající sluneční energii.
