Znamení jara

Jak se pozná, že se blíží jaro? Mimo to, že k nám do vsi přiletí čáp, jak už jsem kdysi psala, je tu v severním Německu ještě pár poznávacích znamení, že zima ztratila svou vládu. A nejde jen o to, že vyraší sněženky a krokusy, v obchodech se objeví tuny čokoládových zajíců nebo že  svítí sluníčko.
I když se sluníčkem to všechno souvisí.

1. Málo oblečení
Zasvítí sluníčko, ale venku ještě dost studeně fouká a teploměr sotva vyleze na dvanáct stupňů. Nevadí, malí i velcí domorodci odhazují svršky. Děti odmítají nosit mikiny a běhají venku jen tak v triku a dospělí se třinácti stupni na teploměru vyvětrají své kraťasy a krátká trika. Když si vzpomenu na tropy, kde při poklesu teploměru pod dvacet, místní navlékali zimní bundy a čepice, musím se smát. Tady prostě není tak teplo a lidé jsou víc otužilí a nepříjde jim proto divné, jít při patnácti stupních na procházku jen v košili. Je přece teplo.

2. Kabriolet
Kabriolety frčí, kabriolety letí. Hlavně u starší generace, ale i u některých mladých. Nikde jinde jsme neviděli takovou koncentraci kabrioletů, jako tady. Jistě je to dáno dobrou ekonomickou situací, kdy se prostě kabrio pořídí jako druhé auto do rodiny a venčí se jen od Velikonoc do Dušiček. Jsou ale lidé, kteří mají auto se stahovací střechou celoročně a jen se rtuť teploměru vytáhne o kousek výš, stahují střechy a užívají si volné jízdy. To, že jim přitom omrznou uši, potřebují lyžařské brýle a často se jim na pleši vytvoří námraza, je vedlejší.
I my jsme udělali zkušenost s kabrioletem, když jeden kolega potřeboval na dovolenou větší vůz a auta jsme na týden vyměnili. Nadšení z jízdy trvalo asi minutu. Poté si děti stěžovaly, že na ně strašně táhne a já jsem kvůli vichru okolo uší nic neslyšela. Se staženou střechou jsme jeli asi pět minut, a pak jsme se celý týden  soukali do malého vozu s plátěnou střechou.

3. Zahrádka
Nemyslím tu květinovou a zeleninovou, na kterých místní zahrádkáři netrpělivě kutí od února. Myslím ale ty u restaurací. Jen co sluníčko pošimrá restauratéry trochu na nose, vyndavají stolky a židličky ven a lákají zákazníky. Často je pro ně připravena deka na přikrytí a plynové topení, protože to, že svítí sluníčko, ještě neznamená, že je teplo. To ale nazabrání místním trávit polední pauzy a chvíle volna venku s kávičkou.

4. Zmrzlina
A když už jsou venku židličky, začne se prodávat zmrzlina. Místní zmrzlináři mají své cukrárny často otevřené jen přes sezónu. Některé přes zimu zavřou, jiní přejdou třeba na prodej perníčků a vánočního pečiva. To, že se ale opět otevřou pulty se zmrzlinou znamená, jaro je tu. Může se zas mlsat.

Posezení na zahrádce s kafem a první letošní zmrzlinu do kornoutku už máme za sebou. Jaro přišlo.

Kutil

Jsem kutil, mám malou dílnu, víc mě nezajímá. Ta dá ta dá dá da da. Hit skupiny Chinaski si poslední dobou prozpěvuji čím dál tím častěji. Nejčastějším důvodem je setkání s řemeslníky. Už v Mexiku jsme si vyměňovali se sousedy a známými telefonní čísla na elektrikáře, instalatéry a opraváře. Kontakt na řemeslníka, co přišel včas, něco uměl, nezdrhnul se zálohou, případně v domě něco neukradl,  měl cenu zlata. Mysleli jsme, že v Německu tomu tak nebude. Přece jen jsme předpokládali vyspělou společnost, kde se dobrý řemeslník dá sehnat jen tím, že se prostě nějaký vybere ze zlatých stránek. Ale ouha. Hned první týden nás vyvedl z omylu.

 Jako dnes si pamatuji na druhý den po přestěhování, kdy jsem zjistila, že nepůjde připojit pračka. Byl tu jiný vývod do odpadu a ještě jsme z normální pračky potřebovali udělat vestavěnou. Žádný problém, opraváře máme v ulici, tak jsem ho zavolala. Připojení na odpad byla záležitost tří minut, ale odmontovat horní desku už tak lehké nebylo. Já jsem to zkoušla a zjistila, že bych musela použít násilí, abych kryt odmontovala. Přišel odborník, vědecky kouknul na pračku a trhnul víkem. Měl víc síly než já a víko brutálně urval. Pak spokojeně umístil pračku pod pracovní desku. Nakonec jsme ještě dostali účet za vykonanou práci včetně dopravy. Řemeslník přišel pěšky (jsme skoro sousedi) a naúčtoval si 18 euro paušálu na dopravu. Odbornost provedené práce a následný účet nás přivedly k tomu, že v baumarktu jsme jako doma a co jde, zkusíme udělat sami. Řemeslníky voláme pouze ve chvílích nejvyšší nouze, protože víme, že jen to, že někdo přijede a pozdraví nás, bude stát skoro padesátku. A to ještě ani nevybalil brašnu s nářadím.

Zjistili jsme, že kutily z donucení, anebo ze záliby jsou skoro všichni sousedi. Jeden si dokonce sám zdil komín, jiný pokládal parkety a drobné opravy, případě malování, si dělají skoro všichni. Většinou to sice trvá déle, než kdyby se práce zadala odborníkům, ale cena práce je tu tak vysoká, že si to opravdu většina lidí nejdřív zkusí udělat svépomocí.

Takže pokud by si někdo myslel, že Béda Trávníček a Pták Loskuták jsou české speciality, asi by se podivil, jak populární jsou obdobné pořady v Německu. Existují celé televizní kanály zaměřené na domácí kutění a každá velká stanice má nějaký pořad, kde kutilové najdou inspiraci. Samozřejmostí jsou časopisy pro kutily i pro kutilky a celá oddělení v knihkupectví zaměřená na opravy a výrobu všeho druhu.

Vítězi boje mezi řemeslníky a kutily jsou baumarkty. Nakupují tam obě skupiny a nákupy v baumarktu v pátek odpoledne, případně v sobotu, patří k oblíbeným zábavám místních. Občas je problém najít místo k zaparkování a fronty před kasou jsou enormní. Baumarkty to vědí, pilně vydávají zákaznické kartičky a nabízejí různé kurzy. Třeba jeden teď nabízí kurzy speciálně pro ženy, kde se učí drobné opravy, základy malování či fígly pro zahradnice.

My jsme v baumarktech strávili uplynulou sobotu, nakoupili vše potřebné na malování a jdeme na to. Možná že bych blog pro letošní rok mohla přejmenovat. "Kutilové všude doma" by taky znělo dobře :-D.