Montreal

Ježíšek si minulý rok řekl, že když už jsme na americkém kontinentu, neměli bychom své cestování omezovat pouze na Mexiko. A vzhledem k tomu, že do Států potřebujeme pořád víza, rozhodl se, že nám nadělí letenky do Kanady. A tak jsme místo oslav Dne mexické nezávislosti sedli do letadla a vylezli z něj v Montrealu.


Bydleli jsme v miniaturním Bed&Breakfast, který byl strategicky položený hned u přestupní stanice metra. Ubytování opravdu nebylo veliké - prostě to byla obestavěná postel a vestavěná skřín. Bohužel jsme se na posteli široké 140 cm museli snažit vyspat všichni tři. Dopadlo to tak, že jediný do růžovoučka vyspinkaný, byl Adam. My jsme ty noci prostě nějak přežili. Snídaně byly excelentní. Hodnocení je tedy Bed za 5 a Breakfast za 1 :-).
Byli jsme pouze v Montraelu, protože se nám nechtělo cestovat další hodiny na venkov. Ten si necháme na jindy.Montreal je moderní velkoměsto s mrakodrapy obklopujícími staré stavby (ty pak nejsou skoro vidět).

Historické centrum leží u řeky a je maličké a malebné. Kousíček Francie přenesený do Kanady. Naštěstí i velká část gastronomie je francouzského původu - maličká bistra a brasérie připomínají francouzská města nejen stolky namačkanými na sobě, ale taky náplní jídelních lístků. Jídlo bylo jedna velká mňamka.


Dalším velkým montrealským plus byly parky. Pro nás, cestovatele s batoletem, byly stejně důležité jako pamětihodnosti (ne li důležitější). Bohužel ještě nebyly javory správně kanadsky zabarvené, ale přesto procházky byly moc příjemné. A hlavně - městské parky mají úžasná dětská hřiště a pískoviště, kde se mohl Adam vyblbnout a pak zase vydržel procházku po kulturních pamětihodnostech.

Montrealskou zváštností je podzemní město. Jsou to vlastně stanice metra propojené nákupními středisky, kancelářemi a hotely. V kruté kanadské zimě prý člověk nemusí celé dny vystrčit nos do chumelenice. Ty jsme ale nezažili...

Día de Independencia

Mexiko slaví. Příští týden, přesně 16. září, se oslavuje Den nezávislosti. Není to tu jako u nás v říjnu, že jen několik politiků se objeví při kladení věnců a většina obyvatelstva zůstane zalezlá doma nebo vyrazí do nákupního centra. Jak už bylo několikrát řečeno, Mexičan slaví rád, takže proč nevyužít i oslavu založení vlasti.
K oslavám je nutné náležitě se vybavit. Zakoupit dostatečný počet mexických vlajek, sombrér, konfet a bonbónů - samozřejmě vše v národních barvách. Dneska mě pobavili v supermarketu, kde vedle nabídky národního nápoje, tequily, byly vyrovnány do podoby vlajky červená rajčata , bílé cibule a zelené avokádo. Mají to tu jednodušší, kdyby měli českou vlajku nevím, jak by sháněli něco modrého :-).
Oslavuje se i ve Volkswagnu. Aby zahraniční pracovníci nebyli úplně mimo mísu, firma pro ně pořádá Mexickou noc. Je to něco jako generálka na vánoční večírek, akorát se jí typická mexická jídla jako frijoles (fazole), arroz blanco (bílá rýže se zeleninou) nebo sladké bunuelos (něco jako fritované palačinky), tančí se mexické tance a profesionálové předvádějí něco z foklóru a taky se zpívá mexická hymna. To byla paradoxně asi nejveselejší část, protože nám byl rozdán pouze text (6 slok ) bez not. Takže jsme hymnu povětšinou španě recitovali a ještě si ji doma posléze překládali, abysme věděli o co vlastně šlo. Veselo bylo až do noci, i když převážná německá většina hostů byla v zábavě zdrženlivá. Bavili se hlavně Mexičané - ale to je dobře, vždyť je to hlavně jejich svátek, tak ať si ho pořádně užijí!