PF 2014

Všem našim přátelům a známým přejeme do nového roku málo starostí, hodně radostí a chuť do poznávání nových míst. Všude dobře, tak co doma :D.

Mandličky

K vánočním trhům patří evergreeny do žaludku:  svařák, punč, šunka od kosti a pražené karamelové mandle. Letos jsem byla vypomáhat rodičovskému sdružení naší školky na našem malém vesnickém vánočním trhu, který se pořádá na starém selském dvoře. Rodiče vždy vymyslí něco, co se dá lehce uvařit či upéct, a pak to prodávají. Ve stánku je také místo pro děti, které si mohou ukutit něco pro sebe. Letos se prodávaly pražené mandle a vypichovaly se ornamenty do kovové folie, ze kterých se dělala lucernička. Byla jsem poprvé jako pomocnice, tak jsem spíš čekala, že dostanu nějakou nenáročnou práci, jako je bastlení, ale byla jsem okamžitě postavena k plotně. Což o to, místo mi nevadilo, protože samozřejmě celou sobotu pršelo, bylo zima a celkově velice nevlídno, ale bála jsem se, že zkazím prodejní artikl - tedy ty mandličky. Takže jednu várku jsem koukala hlavní organizátorce přes rameno a další už jsem vesele míchala sama. Voňavá práce mi vydržela asi dvě hodiny a moc mě bavila. Teplo od plotny, vůně karamelu se skořicí a lidé čekající na kornout ještě teplých madlí byla docela dobrý zážitek. A dneska jsem mandličky dělala doma pro paní učitelku jako vánoční pozornost. Voní od toho celý dům, tak si určitě ještě nějakou dávku do vánoc vyrobím. A vy můžete taky, protože je to vlastně úplně jednoduché.

Recept na pražené mandle s karamelem ("gebrannte Mandeln")

100 ml vody

200 g cukru

1-2 čajové lžičky skořice

200 g neloupaných mandlí

Vodu s cukrem a se skořicí dáme do rendlíku a přivedeme k varu. Když voda začne probublávat, hodíme do ní neloupané mandle a mícháme a mícháme a mícháme, aby se nic nepřichytilo. Trvá to tak čtvrt hodiny. Když se voda vyvaří a začne se tvořit karamel, který dělá lesklé bubliny a občas se táhne do nitě, stáhneme rendlík z plotny a mícháme opět.

Mandle po čase ztratí lesklost a zbělají, v rendlíku se udělá na dně "cukrová drť". 

Mandle opět dáme na plotnu a mícháme a čekáme, až se cukrová drť znovu rozpustí a začne znovu karamelizovat. Když se mandličky začnou znovu trochu lesknout, je hotovo. 

Vysypeme je na pečicí papír, rozhrneme a necháme prostydnout. Celá výroba zabere asi půlhodinu, ale během té doby se vám bude do kuchyně sbíhat celá rodina. Tak dobrou chuť a hezký advent.

P. S. pro mou maminku: Ne, hrnec se karamelem nezničí nadobro. Napustí se do něj studená voda a za hodinu (nebo přes noc -podle poctivosti míchání) je čisto.

Chleba

Pokud se zeptáte někoho, kdo více cestuje a pobývá déle mimo rodný kraj, po čem se mu z jídla nejvíce stýská. Spousta lidí odpoví, že po českém chlebu. Takové stesky v Německu nemáme, protože chleba jsou tu plné pekárny. Odhadem jen v naší, vesnické, pekárně mají asi druhů chleba. Od bílého, přes "Mischbrot" až po žitné a celozrnné. Každý si může vybrat, co hrdlo ráčí.

Němci samotní jsou na svůj chléb pyšní a myslí si, že mají nejlepší chleba na světě a jsou velice překvapeni, že Češi jedí podobné druhy chleba jako oni. Poslední dobou si ale všímám, jak se tu chleba jí. Začalo to mým pobytem v nemocnici, kde byly podávány studené večeře. Každý si mohl udělat obložený chléb podle svého gusta. Máslo, sýr, salám, šunka, zelenina, prostě obložený chleba. Ale rozdíl je v tom, jak se jí. Všichni němečtí pacienti svůj chléb obložili a pak vzali příbor a jali se obložené krajíce konzumovat příborem. Přizpůsobila jsem se, ale bylo to pravděpodobně poprvé, co jsem jedla chleba se šunkou vidličkou a nožem. Zajímavé bylo, že stejný bufet byl i ke snídani a tam už si nikdo ani housky, ani chleba příborem nekrájel, i když byl příbor k dispozici. Pokud tento příspěvek čte někdo, kdo tuto kulturní odlišnost dovede odůvodnit, prosím o vysvětlení.

Další rozdílem je chleba ke svačině. Nejdříve jsem to pozorovala u dětí, ale tam mi přišel chleba nakrájený na dvoucentimetrové kostičky normální. Jako dítě jsem ho taky takto jedla. Ale teď jsem se účastnila jednoho setkání, které trvalo do odpoledne a nebyl čas na oběd. Účastnicemi byly ženy středního věku, a tak mne překvapilo, že i ony mají chlebík nakrájený na kousky. Na jednohubky, řekli bychom v Čechách. Mám pro to dvojí vysvětlení: buď dělají dětem svačiny tak dlouho, že už si jiný chleba ke svačině nedovedou představit nebo je to tu prostě zvykem. Jenohubky jsou prostě praktičtější a praktičnost je u německých žen velice často na prvním místě.

Jdu dělat večeři. Asi bude obložený chleba a třeba si ho i nakrájím příborem.