Už to
vypadá, že budu muset založit další štítek s názvem “škola”. Mimo cestovatelských zážitků je to zatím
místní nejzajímavější téma. Máme za
sebou první rok v jazykové přípravce a za chvíli začínáme se školou jako takovou.
Adam je průkopník pro ostatní, a tak my spolu s ním zjištujeme, jaká jsou
úskalí života malého školáka. Rádi se s
vámi o ně podělíme, ať můžete srovnávat mezi situací u vás a u nás.
Výběrové řízení do první třídy jsem už popisovala. Adam ho musel, jako cizinec, absolvovat v celé, nezkrácené verzi. Celou dobu byl smířený s tím, že bude chodit do školní školky, jak se říká nultému ročníku pro děti, které mají odklad. A byl strašně překvapený, když jsem mu řekla, že půjde se všemi svými kamarády ze školky normálně do první třídy.
Ročník 2007 je silný i v Německu, a tak na místní škole otevírají 3 první třídy po dvaceti dětech. Výhodou bylo, že na začátku si děti mohly do papírů napsat, s kým ze školky by chtěly ve třídě být. A paní ředitelka na to opravdu brala ohled, takže sestavila třídu skoro ze samých školkových Myšiček. Přidala k nim jen tři jiné děti, takže to bude třída, která se bude už dobře znát.
Velké téma
byly učitelky. Z prvního stupně
odcházejí pouze 2 třídy, takže maminy stale řešily, kdo bude ta třetí
třídní. A
včera jsme se to dozvěděli. Byl totiž první rodičák, kde nám byla
představena i paní učitelka. Mladičká absolventka. Mám pocit, že naše
děti budou její první
opravdická třída. Takže to bude učení za pochodu pro obě strany.
Včera jsme dostali take několik seznamů, co všechno se má koupit. To je asi stejné jako v Čechách. Včetně toho, že děti musí mít bačkůrky a na tělocvik boty se světlou podrážkou. Vzpomněla jsem si na své dětství a předpis ohledně jarmilek, modrých kalhotek a červených trenýrek. Z toho všeho zůstaly už jen ty bílé podrážky...
Jinak jsme se toho zatím moc nedozvěděli. Já si připadám místy jak mimozemšťan. Většina dětí je z rodin z vesnice, jejichž rodiče sami chodili do této školy, takže si ještě pamatují, jak to chodí. A spousta rodin už tu nějaké to starší dítě má, takže rodiče už také mají představu. Pro nás je všechno úplně nové. O spoustě organizačních věcí nemáme ani potuchy a zvyky školy nám zůstávají utajeny. Budeme se prostě učit za pochodu spolu s Adamem. Když se někoho z rodičů na nějakou nejasnost zeptám, občas na mě koukají jako kdybych spadla z višně. Jim to připadá samozřejmé a nad slunce jasné a nemohou pochopit, že některé věci prostě nejsou mezinárodní. Takže už se těšte, až budu popisovat Einschulungfest (slavnost “přijímání” prvňáčků), to bude hned první tradice, kterou z Čech neznáme. Jo a nedivte se, že to bude už v srpnu. Letní prázdniny v Německu jsou jen šestitýdenní a pohyblivé. Nám letos vyšly na červenec a se školou začínáme v sobotu 10. srpna.
