Další období bylo už složitější. Při kratších i delších
cestách jsme zjistili, že stravování bude skoro hlavním problémem. Naštěstí
fungují fastfoody. Ano, přiznávám se bez mučení, nejsem ta matka, která může
říct, že její děti neznají hamburger z mekáče. Moje ho znají a to od
poměrně útlého věku. Při poznávání Mexika jsme totiž záhy zjistili, že fajitas (tortilla
s masem a zeleninou), quesadillas (plněné tortilly) nebo tamales (plněné
taštičky vařené v kukuřičném listu) nebudou pro naše malé dítě poživatelné,
protože jsou často samy o sobě ostré nebo jsou podávány s ostrou omáčkou,
salsou. Takže jediným jídlem, které naše děti byly ochotné pozřít v mexické
restauraci, byl silný kuřecí vývar se zeleninou. A tím to končilo. Pokud jsme
nechtěli po dovolené zpět domů s dítětem o dvě kila lehčím, museli jsme ho
něčím nakrmit. A hamburger zachutnal napoprvé.
Co zas nebude jíst? |
A taky jsem začala dělat na cesty svačinky a dělám je dodnes. Ne, že bych se u toho mohla vyřádit, i v náplních chleba či housky musí být pořádek. Nepatří tam nic, co nevypadá a nechutná jako máslo, plátkový sýr, šunka a čerstvý mazací sýr. Víc nic. Všechno ostatní jsou nevítané ingredience, které naše konzervativní děti odmítají, vyšťourávají a vyplivávají. Obyčejný chleba, obyčejná houska, obyčejné máslo. Žádné zdravé semínkové či žitné chleby, sezamové houstičky či tvarohové pomazánky. Experimenty se nepřipouštějí. Jako zelenina může být mrkev, jako ovoce jablko či banán. Konec. Jen připomínám, že dělám svačiny i každý den dětem do školky a tento omezený repertoár mi moji kreativní činnost vůbec neulehčuje. Těším se na okamžik, kdy jeden z nich přijde a řekne, že chce na chleba třeba paštiku, pažitkovou pomazánku nebo jen jiný druh salámu. Obávám se ale, že v tu chvíli už budu hodně stará, životem unavená, svačinářka, která nebude na nějaké experimenty stavěná.