Hacienda Cocoyoc

Minulý víkend jsme strávili na haciendě Cocoyoc. Jeli jsme tam na doporučení mojí učitelky španělštiny, která při líčení tohoto místa nešetřila superlativy. Byl to velice odpočinkový víkend.

Mexické haciendy jsou venkovské usedlosti, které vznikly v koloniální a postkoloniální době. Byl to vlastně velkostatek s obrovskými polnostmi, na kterých se pěstovala kukuřice, pšenice nebo cukrová třtina a chovaly se krávy, prasata a koně. Hacienda byla ve své době soběstačná ekonomická jednotka. Na začátku 20. století bylo spousta haciend zdevastovaných během revoluce. Některé ale vydržely neporušené a obnovily svou činnost, některé byly časem předělány na hotely. A to je taky případ Cocoyocu. (Mimochodem - Cocoyoc znamenáv indiánském jazyce nahuatl "místo kojotů")

Hacienda v Cocoyocu vznikla v 17. století, kdy se tu pěstovala cukrová třtina a časem se hacienda stala jedním z nejvýznamějších producentů cuktru v zemi. V roce 1910 byla zničena a v šedesátých letech zde vznidkl hotel, který jeho zakladatel nazval "Americký ráj". Dneska je to celkem luxusní hotel v tradičním mexickém stylu s bazény, vlastními lázněmi a golfovým hřištěm.


Tento strom pravděpodobně pomatuje haciendu v jejích nejlepších letech. Za staletí prorostl akvaduktem a stal se jeho nedílnou součástí.

V celém areálu haciendy je spouta vody. Třeba tenhle umělý vodopád...

Užívali jsme si bazény, které jsou částečně zbudované ve starých ruinách. Naštěstí celý víkend svítilo krásně sluníčko, tak jsme se mohli cachtat nekonečně dlouho.

Součástí haciendy byl i kostel. Majitel se musel starat o duchovní osvětu svých podřízených. Dnes kostel slouží nejen jako hotelová kaple, ale jako místo romantických svateb. Po jedné takové zbyla fontána ozdobená květinami.

Hacienda i její okolí je plné zeleně, občas přímo tropické džungle.

K hotelu patří také devítijamkové golfové hřiště. My jsme sice nehráli, ale krásně jsme se prošli okolo.

Služebníček

Říjen je měsíc dětí na TV kanálu Discovery, měsíc slev v obchoďáku Liverpool a měsíc služeb v naší rodině. Nějak se to nastřádalo a tento měsíc využíváme místní služby více než jindy - od zubaře přes čistírnu a instalatéra až po kosmetičku. Dlužno říct, že služby víceméně tuhle zemi živí. Protože mexická sociální síť má oka velikosti menší pyramidy, musí se obyčejný Mexičan o sebe a svou rodinu postarat sám. Každý, kdo nemá regulérního zaměstnavatele nebo se nevyučil řemeslu, se snaží jak se dá. Myči oken aut na křižovatkách, nakladači nákupů v supermarketu, prodavači tacos a všechny hospodyně a zahradníci, ti všichni se chtějí uživit a zároveň vám přinést užitek. Věděli jste, že hospodyně a zahradníci jsou snad největším vývozním artiklem Mexika? Bez nich by prý Američani skončili ve špíně za přerostlými keři růží.To, že i my máme svou hospodyni a zahradníka, už je známé. I my bysme, stejně jako ti Amíci, žili jinak v centimetrové vrstvě prachu a cestu z domu bysme si museli klestit mačetou. Jejich služby využíváme už rok a nehodláme je měnit.

Další důležitý pomocník každého domu je důvěryhodný, šikovný a ne moc drahý instalatér. My jsme tenhle měsíc došli do stádia, že každé z našich pěti koupelen něco nefungovalo. Tu byl ucpaný opad, tamhle stržené splachovadlo a onde zase kapal kohoutek. Začali jsme hledat instalatéra. Poslední pokus nebyl moc úspěšný, to když nám loni před vánoci zmizel instalatér i s vyinkasovanými osmi stovkami na náhradní díly. Doufám, že si tu nádržku nadělil pod stromeček :-(. Takže další doporučení, další zkouška. Přišli dva, pracovali dva dny (po hodině) a všechno opravili. Problém byl s cenou, která se z původních šesti stovek do druhého rána najednou vynásobila dvěmi. Naneštěstí jsem nebyla doma a půdvodně požadované peníze nechala muchahe. Když neměla dostatek hotovosti, vzali si instalatéři, to, co měla a pro zbytek si měli přijet druhý den. Večer jsme s nimi měli ne moc přátelský telefonát, že pokud chtějí tak vysokou cenu, musí dát rozúčtované částky. Nepřijeli dodnes. Asi nemají na tužku na napsání účtenky. Obávám se, že příště budeme hledat nového instalatéra.

Ale proč to vlastně všechno píšu. Rozsah ani kvalita služeb není odlišná od celosvětového průměru a stěžovat na instalatéry si můžu na celém světě. Co mě překvapilo, je lingvistická stránka věci. Pokud totiž využíváte něčí služby, nikdy jsme se zatím nesetkali s tím, že by byl někdo nepříjemný, nerudný nebo dokonce sprostý. K běžným obratům tu patří fráze "Para servirle" - tedy "Jsem vám k službám" (nebo taky archaické "Služebníček"). A nepřipadá mi to jen jako slovní vata. Oni se opravdu většinou snaží vám vyhovět, poradit, přinést, opravit, prostě vykonat svou práci k vaší největší spokojenosti. Pak si člověk opravdu připadá jako zákazník. Jako pán, který si ty své dobré "služebníčky" hýčká stálou náklonností. A spokojenost je poté na obou stranách.
Dokážete si představit vy, že vám někdo řekne v Čechách "K službám" a nemyslí to ironicky???