Místní železárny fungovaly do konce devadesátých let. Vysoké pece vychladly a dlouho se diskutovalo, co s průmyslovým provozem. Pak byla Dolní oblast Vítkovic prohlášena národní kulturní památkou a dostala se do UNESCO. A teď už to tam žije. Festivaly, galerie, buduje se Svět techniky a v expozici U6 je Malý svět techniky pro děti zasvěcený Julesi Vernovi. Jeho romány zde ožívají, návštěvníci si mohou vyzkoušet různé technické vynálezy a nástroje. Třeba si zvednout tátu ze země pákou. Vydrželi jsme tady celé odpoledne. Tkali, frézovali, přikládali koks do pece, řídili motorku i autobus, prolezli ponorku, vlezli do Sputniku, skládali hlavolamy a učili se názvy vlaků. A až na podzim otevřou Velký svět techniky, pak už to nebude záležitost na jedno odpoledne, ale spíš na celý víkend. Alespoň se máme příště na co těšit.
A vzpomněli jsme si na jeden výlet z minulého roku. Při naší návštěvě Porúří nám místní velice doporučovali návštěvu Essenu a obzvláště koksárny. Tam jsme se s takto velkou průmyslovou památkou setkali poprvé. A taková procházka po koksovně, vstoupení do vysoké pece nebo houknutí do komína má taky něco do sebe. Přesně jako v Ostravě i tady přemýšleli, co s průmyslovým provozem po ukončení výroby. Takže tu pořádají hudební festivaly, letní slavnosti, v zimě se bruslí mezi pecemi, v létě se koupe ve starých kontejnerech. V bývalé administrativní budově vznikly ateliéry pro umělce a architektonická studia.V industriálních městech to prostě žije.
