Karneval po německu

Na začátku února se mezi regály s valentýnskými čokoládami začaly objevovat masky, paruky, divadelní šminky a kostýmy. V Německu se totiž slaví masopust (Fasching), mezinárodně zvaný karneval. Od čtvrtka do úterý vládne v chladném Německu poměrně čilé masopustní veselí. Kdo by to byl býval do tohoto národa řekl ;-).

„Pánové, dávejte si pozor, co si dnes berete za kravatu a případně ji nechte doma“, překvapil mě hned ve čtvrtek ráno moderátor v rádiu.  Proč, to jsem netušila, ale informovala jsem se u domorodců a pak jsem volala do práce Karlovi, ať si hlídá svou ozdobu na krku. Domů ji přinesl celou, ale raději ji měl stočenou v kapse saka. Byl totiž Weiberfasching, což by se dalo velmi volně přeložit jako „Babí masopust“, prostě karnevalový den hlavně pro ženy. Sice tento den není spojen se žádným karnevalovým průvodem, ale přesto se, hlavně na pracovištích,  čile slaví. Od 11 hodin 11 minut se už moc nepracuje, ale zato běhají po pracovišti ženy s ostře nabroušenými nůžkami a stříhají mužskému osazenstvu kravaty jako symboly jejich moci. Muže pak jejich ustřižená paráda zdobí celý den. Oslavy se pak odpoledne a večer přesunují do restaurací a hospod, kde se bandy ženských baví – v kostýmech i bez.

Ženským v jejich činění trochu udělal čáru přes rozpočet soud v Essenu, který vynesl rozsudek ve prospěch chlápka s půlkou kravaty. Tu mu ustřihly bez jeho souhlasu v jedné cestovní kanceláři a tím došlo k újmě na jeho majetku. Pokud by ale masopust v práci slavil spolu se ženami, pak mu tyto mohou kravatu ustřihnout i bez výslovného souhlasu. On totiž slaví a ví, jaké obyčeje jsou s tímto dnem spojeny a tím pádem musí počítat, že bude o kravatu kratší.

Karneval samozřejmě slaví děti. Slaví se ve školách, školkách i sportovních spolcích a je samozřejmě spojený s kostýmy, tancováním a horou sladkostí. Naše děti byly od čtvrtka na dvou dětských karnevalech a zítra je čeká poslední, ve školce.  O občerstvení se starají vzorné matky, které na karneval každá přinesou nějakou drobnost k jídlu a pití. Samozřejmě vyhrávají maminky, které napekly muffiny nebo přinesly sušenky a bonbóny. Děti z takové kulturní akce odcházejí nejen vylítané, vyblblé a vytancované, ale taky mimořádně přetláskané.

A nakonec jsou tu samozřejmě i karnevalové průvody a masopustní oslavy pro dospělé. Ti se tu s gustem maskují a navlékají do kostýmů. V našem okolí je největší průvod v Braunschweigu, kam loni zavítalo přes 280 tisíc návštěvníků. Chtěli jsme se jít podívat, ale bohužel počasí je dnes obzvláště hnusné, tak jsme si to rozmluvili. Ale byli jsme dopoledne v Braunschweigu kvůli jiné záležitosti a na ulicích jsme potkávali spoustu kostýmovaných lidí – Karkulku v puntíkovaném čepečku, Vikinga s rohy, ovečku Shaun ve velikosti 42, čarodějnici se zelenými vlasy, dvoumetrového brouka Pytlíka,  robota se zlatou krabicí místo hlavy a taky tlupu nevěst pánského pohlaví v šatech bez rukávu(při 3 stupních). I přes to hnusné počasí je dnes asi nejen v  Braunschweigu dost veselo. Jak bylo již řečeno, kdo by to byl řekl, že se tu tolik lidí na masopust odváže.

Sáně

Zase jsme vyrazili do hor. A dnes už jsme se nenechali zlákat větrníčky a pořádně jsme sáňkovali. Na Torfhausu s výhledem na Brocken, nejvyšší vrchol Harzu. A Torfhaus má ještě jednu specialitu, kterou jsme viděli poprvé v životě. Sáňkařský vlek. Tak to jsme museli omrknout.

Torfhaus je informační centrum národního parku Harz. S jednou informační budovou, s jednou hospodou, jedním stánkem s občerstvením a sáňkařskou sjezdovkou se speciálním vlekem. Na fotce je snad trochu vidět, že na lidmi se vznáší modré sáně. To je on, vlek speciálně pro sáňkaře. Je to vlastně předělaná kotva, kde na konci lana jsou přidělané saně. Na dolní stanici je obsluha stáhne dolů a sáňkař, líný šlapat do kopce, si na ně dřepne, drží si vlastní saně za sebou a nechá se vyvézt nahoru. Na horní stanici s různým stupněm elegance a grácie vystoupí, tedy spíš se vykulí či vyleze po čtyřech, přesedne na vlastní stroj a sviší zase dolů.  Nutno podotknout, že nástup i výstup chce trochu cvik a samozřejmě, že nic není zadarmo. My tedy raději šlapali po svých.

Před pobytem v Dolním Sasku nás nenapadlo, že tolik lidí sáňkuje a má to i za sport. Ale naše návštěvy Harzu nás utvrzují v tom, že sáňkaři jsou zde silnou komunitou. Sáňkují malí, velcí, tlustí i tencí, od nuly do šedesáti let. A přidají se i zahraniční turisté. Pohled na indický pár, který nejdříve se zájmem kouká na sníh a pak si půjčí sáně a pravděpodobně poprvé jede po studeném bílém povrchu z kopce, byl opravdu okouzlující. I dopravní prostředky jsou velice různorodé - klasické dřevěné sáně, plastové všech barev a velikostí, pekáče, boby, kluzáky, dokonce nafukovací sáně - to vše se dá na sáňkovací sjezdovce vidět. A co teprve ty styly. Pro některé je klasický posez nudný, a tak se vydávají z kopce hlavou dolů, v leže, v dřepu na saních a nebo různě "ve vrstvách" a kombinacích těchto stylů.

Samozřejmě se v Harzu myslí i na běžkaře. Tratě jsou značené sice hůř než u nás (což jsou ostatně po celé Evropě - turistické značení je opravdu jedna z věcí, na kterou můžou být Češi hrdí), ale jsou a mají samozřejmě i strojovou stopu. Takže až nám děti povyrostou, můžeme do půjčovny chodit místo pro sáně pro běžky a vydávat se i na delší výlety.

Quedlinburg

Existuje knížka a teď i počítačová aplikace "1000 míst, které byste měli navštívit, než zemřete". Jako správní cestovatelé jsme samozřejmě museli do aplikace zanést místa, která jsme už navštívili. V Čechách máme téměř splněno, ale v Německu je ještě pár míst, která nám chybí. A tak jsme se vydali do Quedlinburgu, který je jedním z míst, která prý stojí  za to před smrtí poznat.

Město s poměrně krkolomným názvem leží na severním okraji Harzu. Osada Quedlinburg byla zmíněna na začátku 10. století, městem s právem mincovním, tržním a celnímse stalo v roce 994. Quedlinburg byl královskou a císařskou velikonoční falcí - tedy sídlem, kde středověcí panovníci slavili nejvýznamější křesťanské svátky. V desátém století tu byl také založen ženský klášter spjatý s panovnickým dvorem. Klášter se staral o vzdělání urozených dcer a dožívaly zde také vdovy po panovnících. Takže ve středověku to bylo "pupek světa". Někdy od konce patnáctého století už to tak žhavé nebylo.

Dvacáté století se s městem taky moc nemazlilo. Na hradě se ve třicátých letech zalíbilo národním socialistům, kteří odsvětili dóm. Od padesátých let ležel Quedlinburg ve východním Německu. Změny přišly pro město akorát včas. K tisíciletém výročí města bylo Staré město zapsáno v roce 1994 do UNESCO.

Právě Staré město je asi turisticky nejatraktivnější. Úzké dlážděné klikatící se uličky, hrázděné domy, kostely a nad nimi Schlossberg s gotickým dómem. Domečky jsou na sebe natěsnané a občas to vypadá, že se zahřívají. Každý dům je trochu odlišný od svého souseda. První tu byly postaveny ve 14. století a stojí dodnes. Dá se tu najít i nejstarší zcela zachovaný hrázděný dům v Německu. My ho ovšem nehledali.
Co jsme našli hned po příjezdu bylo sousoší muzikantů. Na nich nás zaujalo, že jsou všichni ve spodním prádle nebo pyžamech. Bohužel popiska chyběla a my se nedovtípili, proč provozují muziku za bílého dne uprostřed města v negližé.

Schlossberg je dominantou Quedlinburgu. Na vápencovém ostrohu je vystavěna gotická katedrála, bývalé klášterní budovy a renesanční zámek, kde je dnes muzeum. Vápenec hlodá neúprosný zub času a stavby, které jsou na kopci postaveny, dávají skále také pořádně zabrat. Dnes celý komplex prochází rozsáhlou rekonstrukcí, takže rozjímání v katedrále trochu ruší vrtačky a kladiva. Součástí katedrály je pokladnice. Naši předci byli opravdu vynalézaví, co se týká formy uchovávání ostatků svatých a významných osobností - kosti v knížkách nebo alabastru, zuby v křišťálovém poháru nebo vycházkové holi, relikviáře zlaté i sříbrné. Dnešní výroba diamantů z pozůstalých se jeví jako poměrně málo kreativní.

Po tomto výletě si můžeme dát Quedlinburg na seznam míst, které jsme již navštivili. Sice asi nezvládneme všech tisíc na celém světě, ale alespoň ty v Německu bychom mohli časem zdolat. Dáme vědět, až budeme hotoví nebo alespoň až budeme odškrtávat další položku.