Titulkem opravdu nechci naznačit, že se nacházíme v jiném časovém pásmu, takže zatímco vy tohle čtete v Evropě v šest večer, my právě obědváme. Ne, spíš si dneska vysvětlíme, jak místní domorodci vnímají běh času. Všeobecně mají Mexičané trochu jinak rozvržený den. Je to podnebím i vlivem španělských kolonizátorů. Vstává se trochu později, pracuje se od devíti, obchody mají otevřeno klidně od jedenácti dopoledne, obědvá se mezi druhou a třetí a večeří v devět. Samozřejmě spát se chodí taky trochu později, takže dítě skotačící v 10 večer na ulici není výjimkou. S tím problém nemáme, pozdější vstávání jen vítáme a ostatní denní záležitosti vyřizujeme v rytmu, na který jsme zvyklí z domova. Problémem ale je, když se setkáváme s Mexičany, to máme občas pocit, že náš a jejich čas jsou dvě různoběžky, které se setkají možná někdy někde v nekonečnu. Zde je pár ilustračních příkladů.
Příklad první: instalatér
V domě bylo a stále je mnoho věcí, které potřebují opravit, dotáhnout, zregulovat nebo vyměnit. Proto má náš dům „osobního“ instalatéra. Problém je s domluvou termínů. Jeden týden jsme se domluvili, že přijde v pondělí brzo ráno (rozuměj okolo deváté). Neobjevil se však v pondělí ráno ani dopoledne, ba ani brzo odpoledne. Přišel přesně ve čtyři odpoledne. Ale přišel. Příště měl přijít ve středu dopoledne, nepřišel ale vůbec. Po každodenním urgování a telefonování dorazil za týden. A to bylo naposledy, co jsme ho viděli. Pak vyměnil telefon a ztratil se. I s penězi na náhradní součástky do trouby. Ale to už je jiná historie
Příklad druhý:návštěva
V neděli měl dorazit na návštěvu jeden známý s rodinou. Na odpolední kávu – což tady znamená něco okolo čtvrté. V půl páté volal, že dorazí v půl šesté. Dočkali jsme se jich ve čtvrt na sedm. K večeři jsme měli štrúdl a kafe.
Příklad třetí: večírek
Vánoční večírek měl začínat původně v půl sedmé večer (standardní evropský začátek), den předem se začátek posunul na půl devátou (standardní mexický začátek). Když jsme ale přišli do restaurace po půl deváté (chodit přesně je děsně nemexické), bylo plno. Jenže bylo plno předchozího, cizího, večírku. Než se všichni předchozí hosté vypakovali a napakovali se hosté noví, bylo půl desáté. První chod vánoční večeře se podával přesně ve čtvrt na jedenáct.
Zpoždění se toleruje prý také v práci a při obchodních schůzkách. Ptala jsem se německých známých, jak to funguje, když se má sejít Mexičan a Němec. Němci se jen usmáli a řekli, že je lepší chodit pozdě, než čekat.
Takže jsme si z toho vzali příklad, všude chodíme později, než jsme zvyklí a já osobně tu nenosím hodinky. Jsou k ničemu, protože neukazují mexický čas. Obávám se, že mexická rozvolněnost nám po čase přijde normální. Nedivte se proto, až nás pozvete na nedělní oběd, že přijdeme až na pondělní večeři.
Mexické Vánoce jsou směsí vánočních zvyků španělských a amerických. Bohužel z těch španělských jsme toho moc neviděli, protože americký Santa, americké koledy a americké kýče jsou nějak větší, hlučnější, prostě silnější.
Na Štědrý den se dělá pro děti oslava, kdy se ke stropu pověsí „piňata“.
