Pololetí

Čas letí a náš prvňák už má za sebou první půlrok ve škole. Jeho kamarádka hned druhý školní týden prohlásila, že doufala, že rozvrh se bude měnit každý týden, protože ten první byl ukrutná nuda. No, rozvrh se neměnil a zůstal stejný, a co do obsahu je asi srovnatelný s  českým. 

Jediný rozdíl byl v grafické podobě rozvrhu, který jsem napoprvé četla po řádcích, a strašně mě udivilo, že jeden den mají jen němčinu a matematiku. Na druhý pohled jsem zjistila jeden malý, ale podstatný rozdíl, v německém rozvrhu jsou dny uvedeny ve sloupcích a hodiny se čtou odshora dolů. Takže interkulturní nedorozumění se vysvětlilo a já zjistila, že němčina a matematika jsou každý den, hudebka, výtvarka, tělocvik, prvouka a náboženství dvakrát do týdne. 

Na náboženství jsem byla zvědavá, protože jsem si moc nedokázala představit, o čem výuka bude. Ale pak jsem pochopila, že zatím jde spíš o základy slušného chování a soužití v kolektivu. Pro Adama se stalo náboženství nejoblíbenějším předmětem, protože mají pana učitele, který čte hezké příběhy a pak se s žáčky o obsahu baví a případně jim dá vymalovat tematický obrázek.  

Za první půlrok jsme absolvovali jeden hromadný rodičák a jeden individuální rodičovský pohovor s učitelkou, při kterém jsem si příjemně popovídala s třídní paní učitelkou. Je výhoda, že pokud něco potřebuji vysvětlit, stačí jí napsat email a většinou se rychle ozve a vyřešíme to. 

To se ovšem netýká další komunikací se školou. Všechna důležitá sdělení, která škola chce rodičům předat, chodí na papírcích. Že nemáme parkovat mimo parkoviště, že je potřeba 5 euro na výtvarné potřeby do družiny, že máme čekat na děti před školou a ne v šatně nebo že příští týden bude školní koncert.  Souhlasím, že některé dopisy jsou „osobní“, ale spousta z nich by se v dnešní době dala vyřešit informací na internetových stránkách. To by ale škola musela nějaké normálně fungující stránky mít. (což bohužel nemá). Dnes jsem se dozvěděla, že papírová komunikace není výhradou naší školy a že pokračuje i na dalších stupních. V tomto smyslu sem prostě 21. století zatím nedorazilo.

A vysvědčení, to bylo taky překvápko. Že vysvědčení s jednou známkou nebude, s tím jsme počítali. Na rodičáku jsme se dozvěděli, že nebude ani individuální slovní hodnocení. Bylo kolektivní vysvědčení. Paní učitelka poměrně vtipně popsala dění v celé třídě v jednotlivých předmětech a bylo vyřešeno.

Osobně bych sice chtěla mít větší přehled, jak si můj potomek vede, ale zatím mi musí stačit, že dostal Berušku už na konci října. Jakou že Berušku? Malá plyšová beruška je v naší třídě oceněním pro nejvíce se snažícího žáka daného týdne. V pátek paní učitelka vyhlásí, kdo byl dle jejího mínění nejlepší a vyvolený si odnese zvířátko domů na víkend. V pondělí se plyšák vrací zpátky do třídy. Uf, to byl horor, když Beruška v pátek nebyla, to došlo i na slzy. Ale naštěstí přiletěla poměrně brzo na návštěvu i k nám a od té doby je klid. A byl i na vysvědčení. Jen se obávám toho šoku, až opravdu přejdou na známky, to bude asi hukot.

Bremerhaven

Když jsem poprvé slyšela o návrhu na výlet do Bremerhavenu, nebyla jsem až tak nadšená. V tomto důležitém přístavu jsem byla služebně asi před 11 lety a z té cesty jsem si pamatovala akorát jídlo na staré lodi a obrovský přístav. Jinak nic moc, a tak jsem se podivila, že by zrovna tohle město mělo být cílem našeho rodinného víkendu, při kterém bychom si pouze neprohlíželi obrovské překladiště barevných kontejnerů.

Ale po příjezdu jsem byla dost překvapená. Za těch pár let tu vznikla celá nová čtvrť se spoustou zajímavých atrakcí pro celou rodinu. Na víkend (i prodloužený) návštěvních cílů tak akorát a ještě na jednom místě tak, že se všude dostanete pohodlně pěšky.

Nová čtvrť je propojená s pěší zónou, ale ta není nic moc zajímavého. Ale muzea, která tu už stála nebo byla v posledních letech postavena, ta za návštěvu stojí a také vyhlídková plošina nad hotelem Atlantic, ze které přehlédnete pohodlně celé město až k přístavu.

Celé sobotní odpoledne jsme strávili v zážitkovém světě "Klimahaus" (http://www.klimahaus-bremerhaven.de/). Nejdříve jsme samozřejmě museli na mimořádnou výstavu o dinosaurech, která právě ten víkend končila. Minidinopark nadchnul děti hned na začátek. Pak následovalo několik menších výstav věnovaných ekologickému chování a počasí. Koncept celého zážitkového komplexu je postaven hlavně na tématech životní prostředí, jeho ochrana a zachování. Ale zábavněji už to asi nejde. 

Naprostým trhákem byla "Cesta". Vůbec jsme se na návštěvu nepřipravovali a nic o Klimahausu nečetli, takže to bylo úžasné překvapení na cestě, která nám zabrala 3 hodiny a pravděpodobně, kdyby člověk chtěl, mohl by tu strávit celý den. 

Tato výstava je interaktivní cestou po osmém stupni východní šířky. Cestou si návštěvníci vyzkouší různá klimata na vlastní kůži - začíná se na švýcarských loukách, pak se lanovkou pokračuje na Sicílii, kde se návštěvníci stanou na chvíli brouky, pak poznají žár africké pouště, led jižního pólu, tropické pobřeží Samoy i tvrdý život na Aljašce i idylický na německých ostrovech v Severním moři. Celá výstava se vnímá doslova všemi smysly, protože vedle rozdílných teplot a vlhkosti vzduchu se cítí i různé pachy a vůně, jde chvíli ve dne, chvíli pod hvězdným nebem nebo v noci deštným pralesem. Prostě super zážitek, při kterém se baví malí i velcí.

Po takovém zážitku je těžké přesvědčit děti, že další muzeum může být také zajímavé. A taky bylo. "Deutsches Auswandererhaus" ( http://www.dah-bremerhaven.de/) je koncipovaný jako muzeum a památník všem, kdo nejen přes Bremerhaven, v průběhu mnoha století vycestovali. 

Ke vstupence dostane každý návštěvník magnetickou kartu se jménem a sleduje ósud svého člověka. Co ho vedlo k vystěhování, jak cestoval, kam cestoval i to, jak to s ním dopadlo. Mysleli jsme, že to bude zajímavé spíš pro nás než pro děti, ale ty se tak zabraly do svých osudů, že jsme byli překvapeni. Takže od čekání na loď, přes kartotéku pasažérů a pobyt na lodi až po přistání v novém světě byly na hru plně soustředěny. Druhou částí je výstava o přistěhovalcích do Německa, ale ta nás už tak nezaujala.

Posledním navštíveným muzeem bylo Schifffahrtsmuseum (http://www.dsm.museum/). To je úplně klasicky koncipované a interaktivní téměř vůbec. Ale přesto lodičky malé i velké jsou zajímavé, obzvlášť pro nás, suchozemce.

A to jsme nestihli v Bremerhavenu navštívit všechno. Ponorka-muzeum a mořská zoo na nás čekají zas někdy příště.