7.9.12

Gifhorn


Naše okresní město, Gifhorn, je asi 25 kilometrů od Wolfsburgu. Může se jet autem nebo vlakem. Je to klasické severoněmecké maloměsto. Má zámek, ve kterém je dnes úřad. Pěkný zámecký park. Pěší zónu, na které se každý týden konají trhy. Prostě žádný šlágr pro turisty. Ale přesto sem turisté jezdí. Důvodem je ojedinělé Mezinárodní muzeum mlýnů.(http://www.muehlenmuseum.de)


 Když jsem před pár lety Gifhornem projížděla poprvé, nechápala jsem, proč je ze silnice vidět tolik větrných mlýnů. Ale byla jsem rychle poučena, že se jedná o sbírku všech možných mlýnů sdruženou v místním muzeu. Někdo prostě sbírá mlýnky na kafe a vystavuje si je na poličku, v Gifhornu sbírají mlýny v životní velikosti i jejich modely.

Maďarský vodní mlýn
Řecký mlýn

Začala s tím rodina Wröbelových s tím, že nejdřív sbírali skici, náčrty a plány mlýnů z různých zemí. Pak otevřeli muzeum se třemi kousky v originální velikosti – holandský mlýn, dolnosaský a tyrolský. Od té doby každých pár let nějaký přibude. Mezi posledními byl třeba korejský vodní mlýn. Ne vše se dá ale přesunout nebo napodobit ve velkém. A tak je tu i budova plná modelů.  Třeba model Moulin Rouge z Paříže nebo afghánský pouštní mlýn na obilí.

Korejský mlýn


  Třeba ukrajinský mlýn byl jak z pohádky o Mrazíkovi. A ruského původu je také stavba, ve které se nikdy mouka nemlela. A to je pravoslavný dřevěný kostel. Do něj se ale platí vstup zvlášť.




 V jednom mlýnu se dodnes mele. A mouka se zpracovává ve staré peci na výborný chleba. Už dlouho jsem neviděla na jídelníčku chleba s máslem a marmeládou, chleba se škvarky nebo chleba s čerstvým sýrem v hlavní roli. Chlebové menu chutná nejlépe na místě pod starými lipami na stolech imitujících mlýnské kameny.

Takže kdo má cestu kolem, zavítejte do muzea mlýnů. Otevřeno je od jara do podzimu.










Žádné komentáře: