Chleba

Pokud se zeptáte někoho, kdo více cestuje a pobývá déle mimo rodný kraj, po čem se mu z jídla nejvíce stýská. Spousta lidí odpoví, že po českém chlebu. Takové stesky v Německu nemáme, protože chleba jsou tu plné pekárny. Odhadem jen v naší, vesnické, pekárně mají asi druhů chleba. Od bílého, přes "Mischbrot" až po žitné a celozrnné. Každý si může vybrat, co hrdlo ráčí.

Němci samotní jsou na svůj chléb pyšní a myslí si, že mají nejlepší chleba na světě a jsou velice překvapeni, že Češi jedí podobné druhy chleba jako oni. Poslední dobou si ale všímám, jak se tu chleba jí. Začalo to mým pobytem v nemocnici, kde byly podávány studené večeře. Každý si mohl udělat obložený chléb podle svého gusta. Máslo, sýr, salám, šunka, zelenina, prostě obložený chleba. Ale rozdíl je v tom, jak se jí. Všichni němečtí pacienti svůj chléb obložili a pak vzali příbor a jali se obložené krajíce konzumovat příborem. Přizpůsobila jsem se, ale bylo to pravděpodobně poprvé, co jsem jedla chleba se šunkou vidličkou a nožem. Zajímavé bylo, že stejný bufet byl i ke snídani a tam už si nikdo ani housky, ani chleba příborem nekrájel, i když byl příbor k dispozici. Pokud tento příspěvek čte někdo, kdo tuto kulturní odlišnost dovede odůvodnit, prosím o vysvětlení.

Další rozdílem je chleba ke svačině. Nejdříve jsem to pozorovala u dětí, ale tam mi přišel chleba nakrájený na dvoucentimetrové kostičky normální. Jako dítě jsem ho taky takto jedla. Ale teď jsem se účastnila jednoho setkání, které trvalo do odpoledne a nebyl čas na oběd. Účastnicemi byly ženy středního věku, a tak mne překvapilo, že i ony mají chlebík nakrájený na kousky. Na jednohubky, řekli bychom v Čechách. Mám pro to dvojí vysvětlení: buď dělají dětem svačiny tak dlouho, že už si jiný chleba ke svačině nedovedou představit nebo je to tu prostě zvykem. Jenohubky jsou prostě praktičtější a praktičnost je u německých žen velice často na prvním místě.

Jdu dělat večeři. Asi bude obložený chleba a třeba si ho i nakrájím příborem.