Obrázky z Lisabonu II.

Poslední dny a týdny probíhají v poklusu. A tak je čas chvíli se zastavit a zavzpomínat si na Lisabon.

Před měsícem jsme se potulovali jeho křivolakými uličkami. Abych pravdu řekla, tentokrát jsme se moc nesoustředili na pamětihodnosti. A když už jsme se rozhodli pro návštěvu hradu, měli jsme smůlu, protože zrovna bylo prvního května a to mají památky zavřeno. A tak jsme, jako horda ostatních turistů, přelezli zábradlí alespoň na jednu vyhlídku.

Vyhlídky jsou vlastně taky místními pamětihodnostmi. Z "miradoura" jsou nejen krásné výhledy, ale většinou se jedná i o kulturní místo. Skoro na všech, co jsme byli byl nějaký hudebník tklivě zpívající fado. Fado (česky osud) je místní hudební styl, který se dá částečně přirovnat k šansonu. Písně nejsou veselé, jejich nejčastějším tématem je nešťasná láska, nelítostný osud, moře. Poslouchali jsme fado jedno odpoledne v autě a je fakt, že náladu si tím člověk moc nevylepší. Ale pro sentimentální povahy ten pravý žánr.

Když jsem pořizovala tyto fotografie ve čtvrti Alfama, ještě jsem měla kompletní kabelku. V Lisabonu, podle průvodců v jednom z nejbezpečnějším městě Evropy, jsem se stala obětí kapsářů. Naštěstí lapky v tlačenici zaujala pouze má kosmetická taštička, takže mimo dámských propriet, rtěnky a léků, jsem neutrpěla větší škodu. Jen z leknutí jsem se musela vzpamatovat. Ale po zbytek pobytu jsem kabelku nosila jako vzorná turistka na břiše.

Čtvt Belém je od centra trochu vzádelná, takže je lepší jet pár zastávek vlakem. K vidění je tu katedrála postavená na počet mořeplavcům a také moderní památník objevitelům. Ten nám trochu připomínal reálný socialismus, ale možná to bude jen tím, že obé vznikalo ve stejné době. Ve čtvrti je mnoho hezkých kavárniček a cukrárniček, kde může znavený turista spočinout. V této čtvrti je také jeden ze symbolů města - Torre de Belém. Původně, v šestnáctém století, stála věž uprostřed řeky Tejo a strážila vjezd do přístavu. V 19. století se ale vlivem zemětřesení ostrov potopil a dnes stojí 35  metrů vysoká věž ve vodě.

Dalším symbolem nejen Lisabonu, ale celého Portugalska, jsou dlaždičky. Hlavně ty bílo-modré. Dají se koupit jak masově vyráběné v turistických obchodech se suvenýry, tak i několik desetiletí (možná i století) staré ve starožitnictví. Obložené jsou s nimi celé domy, ale to na fotkách tak nevyzní. A tak alespoň pár příkladů zdobených fasád z lisabonských ulic.