Topes, vibradores a kol.
Oblíbený zpomalovací nástroj na mexických silnicích. Hlavně ve městech, vesnicích a na silnicích nižších tříd je jich nepočítaně. Asfaltové valy nebo jejich rodní bratři „vibradores“ (kovové špunty zapuštěné do asfaltu nahusto vedle sebe, námi přezdívané vibrátory) slouží k tomu, aby mexický řidič zpomalil. Zpravidla bývají na začátku a na konci vesnice, před křižovatkou, před semaforem (to aby se nedalo dupnout na plyn, když začne blikat zelená), v obytných frakciech (to aby to tam místní a návštěvy nehasili sedmdesátkou, ale museli se plížit dvacítkou a mohli si tak prohlídnout výstavní domy včetně okolo se ploužícího služebnictva, pěstované zahrady a hlídací psy a po ránu joggující mexičany), před obchodem, před mýtnicí na dálnici, prostě všude. Některé z topesů nejsou označené nebo si jejich budovatelé dávali obzvlášť záležet na jejich výšce, takže nepozorný řidič a jeho kovový miláček mohou lehce přijít k úrazu. Obzvlášť v noci se tedy vyplatí dávat pozor, pokud nechcete prorazit hlavou střechu a dekapitovat podvozek vlastního přibližovala.
Semafory
Pro Evropana nezvykle umístěné či zavěšené. Podle velkých amerických bratrů si Mexičané dávají semafory za křižovatku. Občas je pověsí doprostřed, občas je dají na levou stranu, kde by je našinec nehledal, občas se jim podaří umístit, podle nás logicky, napravo. Jízda autem se tedy rovná hře „najdi si svůj semafor a řiď se podle něj, jak uznáš za vhodné“.
Stopky
Stopka má sice v Mexiku stejnou značku jako v Evropě, ale je na ní záludně napsáno místo STOP slovo ALTO. Zatím jsme nepochopili, proč se někde stopka dodržuje a jinde ne. Jsou místa, kde se před červeným šestiúhelníkem vzorně stojí a dává přednost. Naopak jsou místa, kde se značka ignoruje a přednost dávají „ti druzí“, tam prostě platí nějaké zvykové právo. Rozlousknout, jestli stát nebo ne, je občas oříšek nebo pokušení jako v ruské ruletě…zastaví?…nezastaví?…zastaví o mě?.
Větší má přednost
V Mexiku platí zákony džungle. Větší a silnější zvíře má vždycky přednost. Takže dožadovat se, aby pravidla dodržovaly autobusy, náklaďáky či, nedej bože, trucky je úplně mimo. Osobáky jim prostě musí z cesty. Zvláštní postavení mají taxíky. Jsou to většinou notně opotřebovaná auta, jejichž řidiči jsou drzí jako nádražní vrabčáci. Vetřou se všude, vždy a za všech okolností.
Zastavujeme, kde se dá
Hláška „Nezastavujeme, pouze přibrzďujeme. Máme zpoždění.“ tady neplatí. Je to spíš naopak. Autobusy a minibusy, které obstarávají místní hromadnou dopravu, zastavují všude, kde si na ně lidé mávnou. Jet tedy za autobusem je adrenalinová záležitost, která notně procvičí řidičovy reflexy a vyžaduje neustálou nohu na brzdě. Autobusy zastavují nejen na oficiálních zastávkách, ale lidé přistupují a vystupují kontinuálně - u obchodů, u hospod, před křižovatkou, za křižovatkou – prostě tam, kde zrovna autobus potkali. Na mnohých autobusech je taky nápis „parada continua“, což se dá přeložit taky jako „nekonečná zastávka“. Určitě uznáte, že jízda za takovým vozem nám připadá jako nekonečná pruda.
Blikáš, blikám, blikáme
O pravé funkci blinkrů se pravděpodobně v mexické autoškole moc neučí. To, že někdo bliká doprava a nakonec jede doleva, je běžné. Někdy nebohý mexický řidič zapomene, že tam kdysi hodil blinkr a bliká, i když jede rovně. Klidně deset kilometrů i víc. Jet za takovým „blikačem“ je opět zkouška nervů. Obzvláště, když se takhle zapomene někdo na dálnici.
Dalo by se toho napsat ještě mnohem víc, protože na silnici nevycházíme z údivu celkem často. Takže se někdy příště těšte na pokračování.
Žádné komentáře:
Okomentovat