Acapulco

Podle pořekadla „Jak na Nový rok, tak po celý rok“ bychom tento rok měli strávit v autě. Hned prvního ledna jsme se totiž vydali k moři. Do Puebly přišla zima, denní teploty skomírají okolo dvaceti nad nulou, v domě je ještě méně, a tak není nad to zajet si ohřát kosti do tropů. Na Acapulco padla volba především proto, že je to jedno z nejbližších moří od nás (a taky máme rádi Muže z Acapulca s Belmondem).

Cesta nás příjemně překvapila. Za Pueblou začíná placená silnice (v Čechách silnice I. třídy nebo dálnice), která vede 500 km až k moři. Povrch silnice je kvalitní a o topes (mexický ekvivalent silničního retardéru zvaného „ležící policajt“) člověk skoro vanou (olejovou) nenarazí. Každých asi 70 – 100 kilometrů se vybírá mýto. Poplatky jsou různé, podle toho, kolik je na cestě mostů, kolik pruhů má silnice a tak. Celkem jedna cesta k moři vyjde na asi 470 pesos (cca 940 Kč).

Asi po pěti hodinách jízdy jsme byli u cíle. V Acapulcu. Město nás spíš zklamalo. Svou slávu a pověst si vydobylo v 70.letech, v době kdy tudy pobíhal Belmondo a střílel do mafiánů. Čekali jsme místo s plážovou promenádou, luxusními obchody, palmami a korzujícími dámami ve velkých slunečních brýlích. Všechno v Acapulcu je, ale tak nějak divně. Plážová promenáda je od pláže oddělena hotelovými mrakodrapy, takže moře z ní není vidět. Palmy jsou vysázeny uprostřed čtyřproudé silnice, která vedouce skrz celé město a je věčně zacpaná. Luxusní obchody spolu s boháči jsou zaklety v těch hotelových mrakodrapech s výhledem na zátoku, anebo jsou na úplně jiných místech na pobřeží. Prostě po nějakém kouzlu tohoto města se už těžko pátrá. Ještě, že má tu slanou vodu a pěknou krajinu kolem. Moře, tedy lépe řečeno Tichý oceán, je v acapulcském zálivu tiché a téměř bez vln. Dá se v něm plavat, potápět i provozovat všelijaké vodní skopičiny. Pro Adama to bylo první koupání a moc se mu líbilo. Ani mu moc nevadilo, že je voda slaná.

Každý den odpoledne jsme si vyjeli na výlet do okolí. Viděli jsme sousední zátoku, Puerto Marquez, kde je rybářská vesnice, pláže pro místní a jenom dva velké hotely.

Viděli jsme Punta Diamante, což je odnož Acapulca s nejnovějšími luxusními hotely, parky a golfovým hřištěm. Na rozdíl od města je Punta Diamante na pláži s otevřeným oceánem. Než začnou hotelové komplexy, jsou tu taky nestkutečně přeplněné pláže, kam chodí hlavně místní.

A taky jsme viděli Pie de la Cuesta, což je rybářská vesnice 20 kilometrů na sever od Acapulca. Pie de la Cuesta je tajný tip místních. Nejsou tam žádné luxusní hotely, jen malé mexické hotýlky a spousta restaurací, kde vaří výborné ryby a všelijakou mořskou havěť. Taky se tam, na rozdíl od Acapulca, dá vidět západ slunce nad otevřeným mořem. Jen vlny jsou tam obrovské a mořské proudy silné, takže se doporučuje být při plavání dost opatrný.

Naše minidovolená svůj účel splnila. Poznali jsme zase kousíček Mexika, našli místa, kam bysme se ještě chtěli podívat a i když jsme byli Acapulcem trochu zklamaní, alespoň jsme se vyráchali ve slané vodě, trošku jsme se ohřáli a vychutnali si ryby a piňa coladu. Hlavně to ohřátí nám bylo třeba. Po návratu domů jsme totiž po dva dny měli v domě 14 stupňů. Ať žije mexická zima.