Český řidič, mexický řidičák

Tak jsme se dočkali. Tento týden nás kontaktovalo VW personální oddělení s tím, že pro nás má termín na složení mexického řidičského průkazu. Mít místní řidičák je důležitá věc, člověk hned stoupne v ceně u mexických pojicajtů, protože se může legitimovat něcím, co znají a co je ve španělštině.

V pátek jsme tedy nastoupili k dodávce stojící v areálu k VW, abychom si po asi hodinové proceduře vyzvedli malou plastovou kartičku opravňující řídit nás mexické vozy na mexických silnicích. Vzhledem k tomu, že naše znalost španělštiny je ještě omezená, měli jsme s sebou personalistky, které se přeměnily na překladatelky ze španělštiny do němčiny.

Jak už jsem zmínila, vše se odehrává u dodávky, pod širým nebem. V dodávce se těsná 5 neuniformovaných dopravních policistů a jedna, pravděpodobně doktorka a spoustu technického vybavení. Uchazeči se dovnitř nedostanou, ti stojí frontu ve stínu právě kvetoucích stromů.

Každý z uchazečů je vybaven složkou ofocených osobních dokumentů - je potřeba mít pas, platné vízum k pobytu a jeden zaplacený účet za telefon nebo elektřinu za poslední tři měsíce. Vtip je v tom, že na našich fakturách je jméno vlasníka domu, pronajímatele. To ovšem policajty nezajímá. Hlavně že máme zaplacenou fakturu - to, že ji máme u sebe my prostě znamená, že jsme ji taky zaplatili, ne? Trošku pochybné, ale funguje to. Že by nám někdo půjčil svůj zaplacený účet za telefon, se nepředpokládá. Takoví samaritáni zase Mexičané nejsou.

Po prověření dokumentů se přistupuje k samotné zkoušce. Teoretický test se kládá z asi 20ti otázek. Upozorňuji, že pravidla mexického silničního provozu jsme nikdy neviděli a večer předem jsme si jen prohlídli stránku v autoatlasu, abysme vychytali značky, které u nás nejsou. Test je připraven na počítači, který provede náhodný výběr otázek. Fígl pro nás byl v tom, že jsme s sebou měli ty "překladatelky". Ty přeložili otázku a pak odpověď. Pouze jednu, tu správnou. Jaký div, že jsme testy úspěšně složili, že?

Po této složité proceduře ještě zkouška očí. To nastoupila paní v bílém, možná oční lékařka, ukázala na pár písmenek a bylo to. Pro mě paradoxně tato část byla složitější, protože jsem zjistila, že asi budu potřebovat nové brýle.

Pak už se jen vyfotit a zaplatit. Pro nás zvláštní je, že řidičák v Mexiku platí maximálně 3 roky a pak musí všichni žádat o prodloužení a co je hlavní, nejdéle po 3 letech musí znovu zaplatit. Takže dopravní policie má neustálý zdroj příjmů.

Když tedy naše složka prošla rukama všech přítomných úředníků a lékařky dostane kýženou plastovou kartičku. A teď vzhůru do provozu - když takhle složí zkoušku většina řidičů, nedivím se, že to na silnicích tady vypadá tak, jak to vypadá.